Máte u nás registraci a nedaří se Vám přihlásit? Nechte si vygenerovat nové heslo jako zapomenuté: app.php/user/forgot_password
RM Pola
Re: RM Pola
Úvod
Italské námořnictvo mě po pravdě nikdy příliš neoslovilo. V námořních bojích se zrovna neproslavilo a italské lodě mi vesměs nepřišly dostatečně zajímavé a kvalitní. To však plně platí pouze o starší epoše (před a během 1 sv.v.). Modernější plavidla bojující v druhém světovém konfliktu, to už je ovšem něco trochu jiného. Pokud se v úvahu vezme především estetické hledisko, bývají italské válečné lodě ze zmíněné éry obecně považovány za velmi povedené a osobně se k tomuto názoru rovněž přikláním. Sice jsem před boji ve Středomoří vždy upřednostňoval jiná témata, ale přesto jsem již v minulosti vícekrát uvažoval o postavení modelu některé z elegantních italských lodí. Přirozeně by se nabízely především známé bitevní lodě třídy Littorio, ale méně otřelým námětem by byla jedna ze starších modernizovaných bitevních lodí, anebo některý z křižníků (z nichž mě asi nejvíce zaujala třída Zara). Dosud jsem však měl neustále dostatek jiných priorit a stavbu italské lodě jsem odkládal na neurčito. Teprve během roku 2018 jsem obdržel nadějnou inspiraci. Objevil jsem totiž existenci kitu křižníku Pola (1:350, Hobby Boss) příhodného pro mé účely (velmi nízká cena pouhých pár stokorun, malá složitost). Krátce před Vánoci se mi zmíněnou stavebnici podařilo sehnat na jednom e-shopu jako poslední úlovek roku 2018.
Italské námořnictvo mě po pravdě nikdy příliš neoslovilo. V námořních bojích se zrovna neproslavilo a italské lodě mi vesměs nepřišly dostatečně zajímavé a kvalitní. To však plně platí pouze o starší epoše (před a během 1 sv.v.). Modernější plavidla bojující v druhém světovém konfliktu, to už je ovšem něco trochu jiného. Pokud se v úvahu vezme především estetické hledisko, bývají italské válečné lodě ze zmíněné éry obecně považovány za velmi povedené a osobně se k tomuto názoru rovněž přikláním. Sice jsem před boji ve Středomoří vždy upřednostňoval jiná témata, ale přesto jsem již v minulosti vícekrát uvažoval o postavení modelu některé z elegantních italských lodí. Přirozeně by se nabízely především známé bitevní lodě třídy Littorio, ale méně otřelým námětem by byla jedna ze starších modernizovaných bitevních lodí, anebo některý z křižníků (z nichž mě asi nejvíce zaujala třída Zara). Dosud jsem však měl neustále dostatek jiných priorit a stavbu italské lodě jsem odkládal na neurčito. Teprve během roku 2018 jsem obdržel nadějnou inspiraci. Objevil jsem totiž existenci kitu křižníku Pola (1:350, Hobby Boss) příhodného pro mé účely (velmi nízká cena pouhých pár stokorun, malá složitost). Krátce před Vánoci se mi zmíněnou stavebnici podařilo sehnat na jednom e-shopu jako poslední úlovek roku 2018.
Re: RM Pola
Stručně o předloze
Těžké křižníky třídy Zara (další lodě Pola, Fiume a Gorizia) byly postaveny ve třicátých letech a představovaly poměrně zdařilou konstrukci. Na rozdíl od jiných italských křižníků, u nichž byla preferována nesmyslně vysoká rychlost na úkor odolnosti, byly tyto lodě vybaveny kvalitní pancéřovou ochranou. Ani ta jim však bohužel nebyla nic platná v nerovném nočním střetnutí s britskými bitevními loděmi u Matapanu v březnu 1941, kde byly tři z nich potopeny (Pola předtím ochromena leteckým torpédem a následně doražena britskými torpédoborci). Před svým zánikem v uvedené akci se křižníky třídy Zara stihly zúčastnit několika méně rozhodných bitev. Poslední přeživší Gorizia se posléze zapojila do dalších bojů a po vážném poškození při leteckém útoku byla po italské kapitulaci ukořistěna Němci. Později byla v přístavu těžce poškozena při útoku italských „živých torpéd“ a po válce byl vrak sešrotován.
Technické parametry křižníků třídy Zara byly následující. Délka 183 m, šířka 20,6 m, ponor 7,2 m, standardní výtlak 11 500 t, plný výtlak 14 000 t. Dva lodní šrouby poháněné dvěma turbínovými sestavami o výkonu 95 000 HP, max. rychlost 32 uzlů. Hlavní výzbroj představovalo 8 děl ráže 203 mm ve čtyřech dvouhlavňových věžích, pomocnou výzbroj 16 (později 12) děl ráže 100 mm a několik automatických PL kanonů. Dále mohly být neseny dva průzkumné hydroplány (hangár a katapult umístěny neobvykle na přídi).
Těžké křižníky třídy Zara (další lodě Pola, Fiume a Gorizia) byly postaveny ve třicátých letech a představovaly poměrně zdařilou konstrukci. Na rozdíl od jiných italských křižníků, u nichž byla preferována nesmyslně vysoká rychlost na úkor odolnosti, byly tyto lodě vybaveny kvalitní pancéřovou ochranou. Ani ta jim však bohužel nebyla nic platná v nerovném nočním střetnutí s britskými bitevními loděmi u Matapanu v březnu 1941, kde byly tři z nich potopeny (Pola předtím ochromena leteckým torpédem a následně doražena britskými torpédoborci). Před svým zánikem v uvedené akci se křižníky třídy Zara stihly zúčastnit několika méně rozhodných bitev. Poslední přeživší Gorizia se posléze zapojila do dalších bojů a po vážném poškození při leteckém útoku byla po italské kapitulaci ukořistěna Němci. Později byla v přístavu těžce poškozena při útoku italských „živých torpéd“ a po válce byl vrak sešrotován.
Technické parametry křižníků třídy Zara byly následující. Délka 183 m, šířka 20,6 m, ponor 7,2 m, standardní výtlak 11 500 t, plný výtlak 14 000 t. Dva lodní šrouby poháněné dvěma turbínovými sestavami o výkonu 95 000 HP, max. rychlost 32 uzlů. Hlavní výzbroj představovalo 8 děl ráže 203 mm ve čtyřech dvouhlavňových věžích, pomocnou výzbroj 16 (později 12) děl ráže 100 mm a několik automatických PL kanonů. Dále mohly být neseny dva průzkumné hydroplány (hangár a katapult umístěny neobvykle na přídi).
Re: RM Pola
Plánování a příprava
Stavebnici italského křižníku jsem sice v časové posloupnosti získal až po několika dalších kitech, ale v pořadí stavby nakonec před nimi získala přednost. Důvodem byla její nižší složitost a kvalita. Abych tedy netratil příliš času a energie na úkor jiných modelů (aktuálně kladu důraz na větší lodě a drobnými modely chci vhodně vyplnit prostoje během náročnějších staveb) a abych se pocvičil a načerpal zkušenosti před stavbou kitů, na kterých mi bude více záležet a které si zaslouží pečlivější zpracování. Stavebnice křižníku Pola se hned na první pohled jeví poměrně vhodná ke konverzi na RC plovoucí. Trup je v celku a dokonce disponuje otvory pro hřídele (jako u Musaši https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewt ... ?id=4726), což značně uspoří práci. Šrouby jsou pouze dva, což zjednoduší konstrukci pohonu. Odpadnou tak dilemata a obtíže z výstavby San Francisca (4 funkční šrouby) https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewtopic.php?id=4621 a bude možné bez problémů použít dva preferované motorky MIG 2025. Po zkušenostech právě s křižníkem San Francisco jsem sice chtěl další pokusy o podobné modely zavrhnout a v daném měřítku se soustředit na výstavbu bitevních lodí. Nicméně čas negativní dojmy otupil a řekl jsem si, že když jsem to zvládl jednou, povede se i podruhé. Nějaké kity bitevních lodí již mám v zásobě a čekají ve frontě, až přijde vhodný čas na jejich výstavbu. Aktuálně však je na pořadu dne další křižník. Přirozeně jsem se obával opětovných potíží se stabilitou. Nicméně konstelace by měla být proti San Francisku poněkud příznivější (méně masivní nástavby). Pojistkou pak bude vyzkoušené řešení s přídavnou zátěží na magnet pod dnem.
Stavbu modelu jsem chtěl zrealizovat přes léto 2020, abych si během prázdnin opět dopřál nějakou oddechovější činnost. Sice toho mám aktuálně v loděnici na práci dost, několik modelů rozestavěných, nebo ve fázi vážných příprav a řeším řadu zapeklitých konstrukčních problémů. Přesto, nebo právě proto jsem se odhodlal do křižníku Pola pustit, abych v letošním roce zvládnul přidat do flotily aspoň jeden další nový přírůstek v podobě plovoucího kitu. Většina ostatních lodí (nejen ty větší, ale třeba i malé papírové) představuje běh na delší trať a při jejich stavbě je třeba překonávat nejednu překážku. Což je sice částečně uspokojivé, ale mnohdy také ubíjející. Občas je tedy dobré a potřebné, odskočit si pro relax a povzbuzení elánu k nějaké nenáročné a rychle zhotovitelné lodičce, aby byl výsledek záhy na světě a bylo možno v dohledné době zakusit uspokojení z dokončeného díla. Navzdory původnímu optimismu se však výše uvedené plány a předpoklady ukázaly jako nereálné a stavba modelu se mi poněkud protáhla a zkomplikovala.
Teprve při sestavování stavebnice jsem si totiž naplno uvědomil, jak málo je kvalitní a jak moc je vzdálená od reality. Sice jsem podrobně nestudoval podklady, nicméně řada věcí mě vyloženě bila do očí natolik, že jsem se rozhodl provést alespoň některé dodatečné modifikace pro zvýšení realističnosti. Některé díly ze stavebnice jsem tak raději zcela vypustil a jiné chtěl vhodně nahradit či upravit. Většinu jsem však ponechal v původní podobě, jelikož by náročná celková přestavba modelu nedávala smysl. Pokud bych toužil po větší maketovosti a dokonalosti, bylo by efektivnější rovnou sáhnout po jiném kitu (např. sesterského křižníku Zara od Trumpeter). Zatímco dotyčná Pola byla od počátku zamýšlena jen jako jednoduchá lodička bez větších ambic. Negativa stavebnice jsem tedy příliš neprožíval a volil přijatelný kompromis (nápravné zásahy pouze v těch nejkřiklavějších případech a tam kde to nepřidělá příliš práce navíc).
Před započetím stavby jsem provedl obvyklou rozvahu výtlaku a výsledek se jevil nadějně. S uvažovaným vybavením mi vycházela rezerva výtlaku až několik desítek gramů. Výtlak trupu byl dále ověřen testem ve vaně, přičemž se potvrdila hodnota získaná přepočtem (lehce nad 300 g, tedy podobně jako u San Francisca).
Stavebnici italského křižníku jsem sice v časové posloupnosti získal až po několika dalších kitech, ale v pořadí stavby nakonec před nimi získala přednost. Důvodem byla její nižší složitost a kvalita. Abych tedy netratil příliš času a energie na úkor jiných modelů (aktuálně kladu důraz na větší lodě a drobnými modely chci vhodně vyplnit prostoje během náročnějších staveb) a abych se pocvičil a načerpal zkušenosti před stavbou kitů, na kterých mi bude více záležet a které si zaslouží pečlivější zpracování. Stavebnice křižníku Pola se hned na první pohled jeví poměrně vhodná ke konverzi na RC plovoucí. Trup je v celku a dokonce disponuje otvory pro hřídele (jako u Musaši https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewt ... ?id=4726), což značně uspoří práci. Šrouby jsou pouze dva, což zjednoduší konstrukci pohonu. Odpadnou tak dilemata a obtíže z výstavby San Francisca (4 funkční šrouby) https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewtopic.php?id=4621 a bude možné bez problémů použít dva preferované motorky MIG 2025. Po zkušenostech právě s křižníkem San Francisco jsem sice chtěl další pokusy o podobné modely zavrhnout a v daném měřítku se soustředit na výstavbu bitevních lodí. Nicméně čas negativní dojmy otupil a řekl jsem si, že když jsem to zvládl jednou, povede se i podruhé. Nějaké kity bitevních lodí již mám v zásobě a čekají ve frontě, až přijde vhodný čas na jejich výstavbu. Aktuálně však je na pořadu dne další křižník. Přirozeně jsem se obával opětovných potíží se stabilitou. Nicméně konstelace by měla být proti San Francisku poněkud příznivější (méně masivní nástavby). Pojistkou pak bude vyzkoušené řešení s přídavnou zátěží na magnet pod dnem.
Stavbu modelu jsem chtěl zrealizovat přes léto 2020, abych si během prázdnin opět dopřál nějakou oddechovější činnost. Sice toho mám aktuálně v loděnici na práci dost, několik modelů rozestavěných, nebo ve fázi vážných příprav a řeším řadu zapeklitých konstrukčních problémů. Přesto, nebo právě proto jsem se odhodlal do křižníku Pola pustit, abych v letošním roce zvládnul přidat do flotily aspoň jeden další nový přírůstek v podobě plovoucího kitu. Většina ostatních lodí (nejen ty větší, ale třeba i malé papírové) představuje běh na delší trať a při jejich stavbě je třeba překonávat nejednu překážku. Což je sice částečně uspokojivé, ale mnohdy také ubíjející. Občas je tedy dobré a potřebné, odskočit si pro relax a povzbuzení elánu k nějaké nenáročné a rychle zhotovitelné lodičce, aby byl výsledek záhy na světě a bylo možno v dohledné době zakusit uspokojení z dokončeného díla. Navzdory původnímu optimismu se však výše uvedené plány a předpoklady ukázaly jako nereálné a stavba modelu se mi poněkud protáhla a zkomplikovala.
Teprve při sestavování stavebnice jsem si totiž naplno uvědomil, jak málo je kvalitní a jak moc je vzdálená od reality. Sice jsem podrobně nestudoval podklady, nicméně řada věcí mě vyloženě bila do očí natolik, že jsem se rozhodl provést alespoň některé dodatečné modifikace pro zvýšení realističnosti. Některé díly ze stavebnice jsem tak raději zcela vypustil a jiné chtěl vhodně nahradit či upravit. Většinu jsem však ponechal v původní podobě, jelikož by náročná celková přestavba modelu nedávala smysl. Pokud bych toužil po větší maketovosti a dokonalosti, bylo by efektivnější rovnou sáhnout po jiném kitu (např. sesterského křižníku Zara od Trumpeter). Zatímco dotyčná Pola byla od počátku zamýšlena jen jako jednoduchá lodička bez větších ambic. Negativa stavebnice jsem tedy příliš neprožíval a volil přijatelný kompromis (nápravné zásahy pouze v těch nejkřiklavějších případech a tam kde to nepřidělá příliš práce navíc).
Před započetím stavby jsem provedl obvyklou rozvahu výtlaku a výsledek se jevil nadějně. S uvažovaným vybavením mi vycházela rezerva výtlaku až několik desítek gramů. Výtlak trupu byl dále ověřen testem ve vaně, přičemž se potvrdila hodnota získaná přepočtem (lehce nad 300 g, tedy podobně jako u San Francisca).
Re: RM Pola
Zahájení stavby
Vlastní práce na modelu jsem zahájil počátkem července a nejprve jsem se zabýval trupem. Ten byl hotový v jednom kuse (nejpříznivější varianta) a vyžadoval jen nějaké menší úpravy (odstranění vtoků, zabroušení otřepů a zaslepení několika nevhodných otvorů). Původně jsem doufal v rychlý pokrok stavby a spuštění na vodu do konce léta. Toto předsevzetí se mi však nepovedlo naplnit a naopak jsem většinu letního období promarnil a k modelu se vrátil teprve na přelomu srpna a září. Tehdy jsem během pouhých několika večerů slepil nástavby a většinu detailů na palubách. Zatím jsem však ponechal jednotlivé konstrukční celky samostatné a zkompletování ponechal na později. Po této epizodě opět následovala delší pauza až do druhé poloviny října, kdy jsem začal řešit pohonnou soustavu, tedy uložení lodních hřídelí a motorů. Vlastní instalaci pohonu a RC jsem však odložil na závěrečnou etapu stavby a v dané fázi jsem provedl pouze práce nutné či vhodné před nabarvením trupu. Kromě záležitostí kolem hřídelí se jednalo též o dolepení pár detailů na trup a připevnění přední části paluby. Zkompletovaný trup jsem poté odložil stranou a svou pozornost jsem obrátil k palubě a nástavbám, kde mě proti původním předpokladům čekalo nejvíce práce a komplikací.
Vlastní práce na modelu jsem zahájil počátkem července a nejprve jsem se zabýval trupem. Ten byl hotový v jednom kuse (nejpříznivější varianta) a vyžadoval jen nějaké menší úpravy (odstranění vtoků, zabroušení otřepů a zaslepení několika nevhodných otvorů). Původně jsem doufal v rychlý pokrok stavby a spuštění na vodu do konce léta. Toto předsevzetí se mi však nepovedlo naplnit a naopak jsem většinu letního období promarnil a k modelu se vrátil teprve na přelomu srpna a září. Tehdy jsem během pouhých několika večerů slepil nástavby a většinu detailů na palubách. Zatím jsem však ponechal jednotlivé konstrukční celky samostatné a zkompletování ponechal na později. Po této epizodě opět následovala delší pauza až do druhé poloviny října, kdy jsem začal řešit pohonnou soustavu, tedy uložení lodních hřídelí a motorů. Vlastní instalaci pohonu a RC jsem však odložil na závěrečnou etapu stavby a v dané fázi jsem provedl pouze práce nutné či vhodné před nabarvením trupu. Kromě záležitostí kolem hřídelí se jednalo též o dolepení pár detailů na trup a připevnění přední části paluby. Zkompletovaný trup jsem poté odložil stranou a svou pozornost jsem obrátil k palubě a nástavbám, kde mě proti původním předpokladům čekalo nejvíce práce a komplikací.
Re: RM Pola
Pohon
Řešení pohonné jednotky jsem měl rozmyšlené již delší dobu. Vybrané malé elektromotorky MIG 2025 jsou mé oblíbené. Již jsem je (anebo noname identického vzhledu) vícekrát úspěšně použil pro pohon mini loděk. Ovšem těchto motorků existuje více variant a ne každá je vhodná pro každý model a napájecí napětí. V současném případě jsem hodlal otestovat verzi na vyšší napětí (6 V) a nižší otáčky napájenou pouze 1S Li-Ion článkem. Zajímalo mě (i s ohledem na další plánované stavby), zda budou dosažené otáčky postačující pro dosažení maketové rychlosti, jinak bych byl zřejmě (nerad) nucen využít buď vyšší napětí dvoučlánku, anebo jinou verzi motorku (čímž bych ovšem přišel o benefity velmi tichého a úsporného pohonu).
Pohonné elektromotorky jsem se rozhodl do trupu umístit poměrně netradičně (nesymetricky). Částečně z důvodu prostorových omezení (hřídele blízko sebe), ale především z osobního rozmaru. Zachtělo se mi totiž přesně zkopírovat konfiguraci strojoven na předloze (viz. obrázek). Takové či podobné rozložení se na některých plavidlech používalo z důvodu zamezení koncentrace strojů na jednom místě a tím pádem rizika ztráty chodu jedním fatálním zásahem. V důsledku toho vychází pravá hřídel výrazně delší než levá a kvůli prevenci nežádoucích vibrací ji bylo třeba uvnitř trupu opatřit dalším „ložiskem“ navíc. Stejné hliníkové trubičky byly použity pro průchod hřídelí (2 mm nerez drát) trupem. Ten již v daných místech disponoval příslušnými otvory, uvnitř ohrazenými. Tedy nebylo třeba nic vrtat, ani stavět obvyklé těsnicí komůrky, pouze dopilovat tvar.
Instalace hřídelí tedy byla relativně snadná a na rozdíl od jiných kitů jsem ušetřil dost práce. Naopak jsem si nějakou přidělal se šrouby. Ty ze stavebnice se mi totiž vzhledem zrovna nezamlouvaly a navíc se ukázalo velkým problémem jejich uchycení na hřídele (jejich náboje i otvory v nich totiž byly příliš tenké pro hřídele uspokojivého průměru). Sehnat vhodné šrouby v dané velikosti je však velká potíž. Byl jsem tedy nucen si je improvizovaně vyrobit svépomocí (náboje z hliníkové trubičky a listy z hliníkového plechu). Což bylo oříškem samo o sobě a navíc se zrada skrývala v potřebě zajistit co nejvíce identické vlastnosti obou šroubů (pro zabránění asymetrickému tahu). Bez dostatečných informací ohledně průměru a počtu listů jsem se zhruba inspiroval pár podklady narychlo vyhledanými na internetu (ke křižníku Pola i k jeho sesterským lodím). Přesněji jsem maketovost šroubů neřešil, funkčnost je v daném případě přednější.
Obdobnou potíž jsem identifikoval s podpěrami hřídelí (ty plastové ze stavebnice byly příliš masivní a směrující hřídele do špatného sklonu, navíc každá jiná). Nezbylo než si též poradit sám a podpěry vhodně zhotovit z hliníkových trubiček a kousků plechu. Rovněž kormidlo a jeho páku jsem zhotovil ze slabšího hliníkového plechu (způsobem již osvědčeným z dřívějších modelů). Kormidelní hřídel je z nerez drátu (1,6 mm) a její pouzdro z hliníkové trubičky.
Řešení pohonné jednotky jsem měl rozmyšlené již delší dobu. Vybrané malé elektromotorky MIG 2025 jsou mé oblíbené. Již jsem je (anebo noname identického vzhledu) vícekrát úspěšně použil pro pohon mini loděk. Ovšem těchto motorků existuje více variant a ne každá je vhodná pro každý model a napájecí napětí. V současném případě jsem hodlal otestovat verzi na vyšší napětí (6 V) a nižší otáčky napájenou pouze 1S Li-Ion článkem. Zajímalo mě (i s ohledem na další plánované stavby), zda budou dosažené otáčky postačující pro dosažení maketové rychlosti, jinak bych byl zřejmě (nerad) nucen využít buď vyšší napětí dvoučlánku, anebo jinou verzi motorku (čímž bych ovšem přišel o benefity velmi tichého a úsporného pohonu).
Pohonné elektromotorky jsem se rozhodl do trupu umístit poměrně netradičně (nesymetricky). Částečně z důvodu prostorových omezení (hřídele blízko sebe), ale především z osobního rozmaru. Zachtělo se mi totiž přesně zkopírovat konfiguraci strojoven na předloze (viz. obrázek). Takové či podobné rozložení se na některých plavidlech používalo z důvodu zamezení koncentrace strojů na jednom místě a tím pádem rizika ztráty chodu jedním fatálním zásahem. V důsledku toho vychází pravá hřídel výrazně delší než levá a kvůli prevenci nežádoucích vibrací ji bylo třeba uvnitř trupu opatřit dalším „ložiskem“ navíc. Stejné hliníkové trubičky byly použity pro průchod hřídelí (2 mm nerez drát) trupem. Ten již v daných místech disponoval příslušnými otvory, uvnitř ohrazenými. Tedy nebylo třeba nic vrtat, ani stavět obvyklé těsnicí komůrky, pouze dopilovat tvar.
Instalace hřídelí tedy byla relativně snadná a na rozdíl od jiných kitů jsem ušetřil dost práce. Naopak jsem si nějakou přidělal se šrouby. Ty ze stavebnice se mi totiž vzhledem zrovna nezamlouvaly a navíc se ukázalo velkým problémem jejich uchycení na hřídele (jejich náboje i otvory v nich totiž byly příliš tenké pro hřídele uspokojivého průměru). Sehnat vhodné šrouby v dané velikosti je však velká potíž. Byl jsem tedy nucen si je improvizovaně vyrobit svépomocí (náboje z hliníkové trubičky a listy z hliníkového plechu). Což bylo oříškem samo o sobě a navíc se zrada skrývala v potřebě zajistit co nejvíce identické vlastnosti obou šroubů (pro zabránění asymetrickému tahu). Bez dostatečných informací ohledně průměru a počtu listů jsem se zhruba inspiroval pár podklady narychlo vyhledanými na internetu (ke křižníku Pola i k jeho sesterským lodím). Přesněji jsem maketovost šroubů neřešil, funkčnost je v daném případě přednější.
Obdobnou potíž jsem identifikoval s podpěrami hřídelí (ty plastové ze stavebnice byly příliš masivní a směrující hřídele do špatného sklonu, navíc každá jiná). Nezbylo než si též poradit sám a podpěry vhodně zhotovit z hliníkových trubiček a kousků plechu. Rovněž kormidlo a jeho páku jsem zhotovil ze slabšího hliníkového plechu (způsobem již osvědčeným z dřívějších modelů). Kormidelní hřídel je z nerez drátu (1,6 mm) a její pouzdro z hliníkové trubičky.
Naposledy upravil(a) PetrP dne úte lis 24, 2020 18:00, celkem upraveno 1 x.
Re: RM Pola
Hezké :-) Jak jsi lepil k sobě lopatky a náboje u těch hliníkových šroubů? Je fajn, že hliník je lehký, ale to spojování je horší. Mosaz či měď jdou pěkně letovat.
A ty průchodky: nerez v hliníku, točí se to dobře? Nevydře se časem? I když na občasné poježdění je to asi uplně v pohodě.
A ty průchodky: nerez v hliníku, točí se to dobře? Nevydře se časem? I když na občasné poježdění je to asi uplně v pohodě.
Re: RM Pola
Velmi dobré připomínky. Hliník lepím 5 min epoxidem (moje oblíbené lepidlo používané na vše možné). Letování nezvládám natolik, abych si troufal na takto jemnou práci. Mosaz a měď sice jdou také dobře lepit epoxem, ale je jich na to škoda, takže raději používám lacinější a lépe zpracovatelný hliník.
Trubičky pro hřídele (správě poznamenáno průchodky, protože to opravdová ložiska fakt nejsou) vybírám tak, aby to do sebe dobře pasovalo bez nadměrných vůlí a zároveň se hladce protáčelo bez drhnutí. To je zásadní a primární požadavek, čemuž se podřizuje ostatní. Jistě bych raději použil trubičky mosazné, ale dosud jsem nezískal žádné, do kterých by 2 mm hřídele dobře pasovaly, takže z nouze používám ten hliník. Už to tak mám na více modelech (samé malé lodičky) a funguje to celkem dobře (zatím). Samozřejmě jsem si vědom, že hliník je měkký a může se to ochodit. Ale neviděl bych to tak zle. Ty moje malé modely toho beztak moc nenajezdí. Běžně jen několik jízd za sezónu a jedna jízda obvykle do ½ hod.
Obecným zdůvodněním, proč dělám věci, jak dělám jsou omezení diktovaná tím, jaké technologie ovládám, jaké nástroje mám k dispozici, s jakými materiály zvládám pracovat, co mám doma po ruce anebo dokážu lehce sehnat, co je pro mě ekonomicky únosné atd. Tolik pro stručné vysvětlení, zatímco podrobnější popis si nechám na další příspěvek.
Trubičky pro hřídele (správě poznamenáno průchodky, protože to opravdová ložiska fakt nejsou) vybírám tak, aby to do sebe dobře pasovalo bez nadměrných vůlí a zároveň se hladce protáčelo bez drhnutí. To je zásadní a primární požadavek, čemuž se podřizuje ostatní. Jistě bych raději použil trubičky mosazné, ale dosud jsem nezískal žádné, do kterých by 2 mm hřídele dobře pasovaly, takže z nouze používám ten hliník. Už to tak mám na více modelech (samé malé lodičky) a funguje to celkem dobře (zatím). Samozřejmě jsem si vědom, že hliník je měkký a může se to ochodit. Ale neviděl bych to tak zle. Ty moje malé modely toho beztak moc nenajezdí. Běžně jen několik jízd za sezónu a jedna jízda obvykle do ½ hod.
Obecným zdůvodněním, proč dělám věci, jak dělám jsou omezení diktovaná tím, jaké technologie ovládám, jaké nástroje mám k dispozici, s jakými materiály zvládám pracovat, co mám doma po ruce anebo dokážu lehce sehnat, co je pro mě ekonomicky únosné atd. Tolik pro stručné vysvětlení, zatímco podrobnější popis si nechám na další příspěvek.
Re: RM Pola
Výroba lodních hřídelí je při stavbě modelu klíčová záležitost a na tento problém jsem záhy narazil. Sice je možné hřídele koupit, ale takové jsou pro malé lodní modely příliš hrubé a nevhodné (zejména ta tlustá trubková pouzdra). Už jsem narazil na případy, kdy loď nad čarou ponoru nádherný precizně zpracovaný kit a pod čarou totálně zabité nevhodným pojetím hřídelí. Sice mechanicky rovněž precizní, ale naprosto nemaketové, což mi prostě nesedí. Proto u mini lodí preferuji zjednodušené pojetí s použitím trubičkových průchodek pro hřídele. Ono to v krajním případě jde i bez nich. Při stavbě Musaši jsem z nezkušenosti důvěřivě následoval návod stavebnice a žádné trubičky neinstaloval. Hřídele tak prochází přímo otvory v plastovém trupu, přičemž tam jsou znatelné vůle. Hřídele tedy trošku prosakují vodu přes důkladné zapatlání vazelínou. Ale nic hrozného, dá se to přežít a jinak pohon funguje dlouhodbě uspokojivě (viz. můj článek o Musaši na Monaku v RCR).
Při vlastní tvorbě jsem nejprve využil plastové trubičky z náplní propisek, do kterých 2 mm hřídele dobře pasovaly. Ale k tomu plastu jsem měl nedůvěru ohledně spolehlivého lepení, tedy jsem preferoval kovové trubičky spolehlivě zalepitelné epoxidem. Nejlépe mosazné, jenže jsem bohužel nenatrefil na žádné s vhodným vnitřním průměrem. Tedy jsem z nouze vzal hliníkové z modelářské prodejny. Nejprve tenkostěnné, což je prekérní, musí se dávat pozor na deformaci a při instalaci zpevnit (zalití epoxidem, nasazením další trubičky). Třeba v aktuálním případě je pouzdro kormidla z tenké Al trubičky 2/1,6 mm a na ní ještě tlustá 3/2,1 mm. Ty tlustostěnné Al trubičky jsem pořídil teprve v posledních letech a nyní se je snažím preferovat. Bohužel s mosazí zatím nic moc pokrok. Teprve letos jsem objevil nějaké 3/1,7 mm což by mělo být akorát na 1,6 mm hřídele a také 3/2,2 mm což už bohužel má pro 2 mm hřídele moc velkou vůli a tedy zatím zůstávám u Al 3/2,1 mm. Co jsem tak právě vysledoval, že pro lodní hřídele je vhodná vůle v trubičce tak 0,1 mm. Natěsno to být nemůže, mám zkušenost s hřídelí 1,6 mm v Al trubičce 2/1,6 mm a drhne to. Použitelné leda na kormidlo (viz. aktuální případ), hřídel se nasazuje ztuha, ale pak se ručně protočí a ochodí, navíc možno přimáznout. Nejčerstvější novinka, v nabídce modelářských obchodů se objevily mosazné trubičky 3/2,05 mm což by mohlo být to pravé. Jakmile to půjde tak koupím a otestuji.
Dále hřídele, dosud jsem nejvíce preferoval průměr 2 mm, což je tak akorát (vzhled i tuhost), jednak obecně (pro nemaketová řešení) a jednak vhodné pro větší (bitevní) lodě 1:350. Pro křižníky v daném měřítku už mi přijdou vhodnější tenčí (1,5-1,6 mm) hřídele. V aktuálním případě jsem však raději sáhnul po silnějších (dostatečná tuhost při větší délce). Původně jsem snad někdy použil drát do kola, ale jinak jsem měl velký problém sehnat vhodné dráty. Sáhl jsem tedy po svařovacích ze železářství, i když mnohdy nejsou optimální. Původně železné (dobře zpracovatelné), ale bál jsem se koroze (zatím se ani u těch letitých lodí neprojevila, snad díky tomu ochrannému měděnému povlaku na povrchu drátů), tedy jsem raději přešel na mosazné. Rovněž příjemné na zpracování, ale oba materiály jsou měkčí a tedy rizikové na nežádoucí ohnutí apod. Novější mosazné svařovací dráty mají ošklivý povrch (jakoby šroubovice) a hezčí jsou tak hladké kulatiny z modelářských obchodů (rovněž větší výběr průměrů než u svařovacích drátů). Optimální na hřídele by však byl nerez, ovšem ten se mi zas hůře zpracovává (tupí pilku, blbě se zabrušuje, lépe se mi osvědčilo štípání kleštěmi). (Nejen) nerezové svařovací dráty jsou však bohužel mnohdy nerovné, tedy třeba pečlivý výběr. A rovněž až moc pružné, což je pro lodní hřídele nežádoucí (náchylnost k vibracím). Tedy nutno volit přiměřený průměr, při větší délce uchycení ve více bodech apod. Tedy stále není vyhráno a nemám k dispozici ideální řešení. Nakonec se asi vrátím na počátek a prozkoumám nerezové dráty do kola (měly by být rovnější a tužší, průměr tuším ty 2 mm). O drátech na hřídele nedávno padla řeč někde v diskuzi (možná na chatu), tuším SH uváděl zdroj, ale přesněji už nevím.
Výroba lodních šroubů je obecně náročná záležitost. Proto jsem vždy raději volil nakupování, pokud to ovšem bylo možné. U malých modelů problém, že velikosti šroubů se pohybují hluboko pod nejmenším běžně vyráběným průměrem modelářských šroubů (20 mm). Pokud možno jsem tak využíval originální šrouby z plastikových stavebnic, ale ne vždy to jde. Takové jsou z polystyrenu, jako všechny ostatní díly, tedy poněkud křehčí, ale na minilodích nejsou moc namáhané a zatím jsem žádný nezničil. U Musaši byla k dispozici sada funkčních šroubů z odolnějšího plastu. Zbyly mi tak k využití 4 maketové. 2 jsem uplatnil na papírové Arizoně. Další bohužel poškodil při pokusu o sejmutí z ohnuté hřídele, tedy už zbývá poslední. Což je škoda, protože zrovna takové 2 šrouby by se mi přesně hodily pro aktuální křižník. Takto mi zbyla jediná šance, vyrobit si je sám. Výroba různých šroubových náhražek je celkem snadná. Vícekrát jsem úspěšně využil a ty lodičky v pohodě jezdí. Princip je ten, že se z plechu vystřihne plochý tvar šroubu, uprostřed proděraví, nasadí na hřídel a buď upne na závitu mezi matičky, anebo zalepí mezi dvě trubičky a nakonec se nakroutí listy. Vzhledově to sice není zcela ono, ale v malých rozměrech mi to zatím fungovalo uspokojivě. Ve velkých bych si netroufnul a ani nemám moc důvod to zkoušet (když lze nakoupit). Zatím jsem ovšem vždy vyráběl jediný „šroub“ pro loď, nyní jsem však potřeboval dva, což znamená vyšší nároky, aby byly svými vlastnosti co nejshodnější. Menší odchylky tahu se zkorigují trimem kormidla, ale větší by nedělaly dobře.
Tentokrát jsem se poprvé pokusil vyrobit solidněji působící šrouby. Tedy jednotlivé listy zasazené v šikmých drážkách na náboji. Ten je z tlustostěnné Al trubičky (3/2,1 mm), konec zapilovaný do špičky a díra zaslepená epoxidem. Listy vystřižené z Al plechu (0,5 mm) a zalepené do drážek proříznutých pilkou na kov, rovněž epoxidem. Z obav o pevnost jsem kořeny listů opatlal více, než by asi bylo záhodno. Šrouby nejsou dokonalé, nejsou zcela souměrné, listy se drobně liší, ani zrcadlová souměrnost P a L šroubu není přesná. Však jsem to dělal víceméně v ruce a od oka. Vím, že se na výrobu šroubů používají šikovné přípravky, ale dělat si je by byl další problém a každopádně v takto titěrných rozměrech (průměr šroubů 13 mm) se pracuje dost blbě, paradoxně by měl jít přesnější výsledek u větších šroubů. Zhotovené šrouby jsou jinak prosté, listy zcela rovné, žádný profil a zakřivení. Dokonale maketové nejsou a ani nemohou být, když nemám přesné podklady, ale pořád působí o dost lépe, než vše co jsem vyrobil doposud. Zatím to na fotkách není vidět tak dobře, jak plech odráží světlo blesku a epoxid je průhledný. Lépe to vynikne po nabarvení. Pravda, že mosazné šrouby by byly na pohled hezčí a barvit by se nemusely. Ale mě to nevadí, jsem zvyklý barvit plastové šrouby a pro úroveň kvality mých modelů mi beztak přijde zbytečné aplikovat kvalitní mosazné šrouby. Snad někdy časem pro nějakou fajnovější loď se odhodlám něco takového koupit (Raboesch). Ani s velikostí šroubů si nejsem u toho křižníku jistý, zřejmě jsem to trochu přehnal, ale opět, není to přesná maketa a přednější je funkčnost. Ještě menší šrouby by se mi vyráběly ještě hůře a také jsem měl obavy o dostatečný tah. Zvolená kombinace motorů a zdroje totiž nebude mít moc vysoké otáčky. Zatím je vše ve hvězdách, něco napoví zkouška ve vaně a jinak si budu muset počkat na jaro, až bude možná zkušební jízda. Teprve pak se ukáže, zda se pohon osvědčí či nikoli. Potom bych případně řešil, co s tím, zatím nemá cenu spekulovat.
A ještě poslední téma, když se nakously ty materiály. Mosaz a měď se mi osobně dost líbí, bohužel tyto ušlechtilé barevné kovy jsou docela drahé a tak se je zdráhám používat, tím spíš že jsou jako stvořené pro pájení, které moc neumím a na lepení je jich škoda, tak raději používám obyčejnější a lacinější hliník. Který se mi navíc nejlépe zpracovává. Nějaké mosazné trubičky samozřejmě nakupuji, ale plechy doma nemám. Ve velkém se mi to nakupovat nechce a malé rozměry v modelářských prodejných jsou děsně předražené. Hodily by se nějaké zbytky a odstřižky, lacino či rovnou zadarmo, ale bohužel nemám zdroj. Hliník mám jednak 0,5 mm z OBI (nejtenčí co mají), hodil by se ještě tenčí, ale nevím kde sehnat, tak jsem z nouze začal využívat prázdné spreje (cca 0,2-0,3 mm). Ten plíšek je z vnější strany přírodní (obroušená barva) a zevnitř nějaký lak (ten zlatý povrch co je vidět na kormidle křižníku). Práci s tenkým hliníkovým plechem jsem si poslední dobou dost oblíbil, snad že se to dost podobá práci s papírem, na kterém jsem vyrostl (stříhání, ohýbání, tvarování, lepení, akorát místo Kanagonu epoxid a když je třeba tak se tvar snadno dopiluje). Navíc výhoda proti přírodním materiálům, že není potřeba ochrana proti vodě, tmelení apod. zdržující operace, rovnou se dostane hladký a voděodolný povrch. Např. to kormidlo, v minulosti jsem párkrát vyráběl z balzy, ale bylo to mnohem pomalejší (broušení, lakování či laminování a tmelení), než z plechu. Al plech jsem v poslední době docela uplatnil při tvorbě různých detailů na monitoru a do budoucna mě láká z něho zkusit postavit celé nástavby (ambice pro některý z příštích modelů). Právě na nástavby se hodí ta lehkost hliníku (pozor na těžiště).
Při vlastní tvorbě jsem nejprve využil plastové trubičky z náplní propisek, do kterých 2 mm hřídele dobře pasovaly. Ale k tomu plastu jsem měl nedůvěru ohledně spolehlivého lepení, tedy jsem preferoval kovové trubičky spolehlivě zalepitelné epoxidem. Nejlépe mosazné, jenže jsem bohužel nenatrefil na žádné s vhodným vnitřním průměrem. Tedy jsem z nouze vzal hliníkové z modelářské prodejny. Nejprve tenkostěnné, což je prekérní, musí se dávat pozor na deformaci a při instalaci zpevnit (zalití epoxidem, nasazením další trubičky). Třeba v aktuálním případě je pouzdro kormidla z tenké Al trubičky 2/1,6 mm a na ní ještě tlustá 3/2,1 mm. Ty tlustostěnné Al trubičky jsem pořídil teprve v posledních letech a nyní se je snažím preferovat. Bohužel s mosazí zatím nic moc pokrok. Teprve letos jsem objevil nějaké 3/1,7 mm což by mělo být akorát na 1,6 mm hřídele a také 3/2,2 mm což už bohužel má pro 2 mm hřídele moc velkou vůli a tedy zatím zůstávám u Al 3/2,1 mm. Co jsem tak právě vysledoval, že pro lodní hřídele je vhodná vůle v trubičce tak 0,1 mm. Natěsno to být nemůže, mám zkušenost s hřídelí 1,6 mm v Al trubičce 2/1,6 mm a drhne to. Použitelné leda na kormidlo (viz. aktuální případ), hřídel se nasazuje ztuha, ale pak se ručně protočí a ochodí, navíc možno přimáznout. Nejčerstvější novinka, v nabídce modelářských obchodů se objevily mosazné trubičky 3/2,05 mm což by mohlo být to pravé. Jakmile to půjde tak koupím a otestuji.
Dále hřídele, dosud jsem nejvíce preferoval průměr 2 mm, což je tak akorát (vzhled i tuhost), jednak obecně (pro nemaketová řešení) a jednak vhodné pro větší (bitevní) lodě 1:350. Pro křižníky v daném měřítku už mi přijdou vhodnější tenčí (1,5-1,6 mm) hřídele. V aktuálním případě jsem však raději sáhnul po silnějších (dostatečná tuhost při větší délce). Původně jsem snad někdy použil drát do kola, ale jinak jsem měl velký problém sehnat vhodné dráty. Sáhl jsem tedy po svařovacích ze železářství, i když mnohdy nejsou optimální. Původně železné (dobře zpracovatelné), ale bál jsem se koroze (zatím se ani u těch letitých lodí neprojevila, snad díky tomu ochrannému měděnému povlaku na povrchu drátů), tedy jsem raději přešel na mosazné. Rovněž příjemné na zpracování, ale oba materiály jsou měkčí a tedy rizikové na nežádoucí ohnutí apod. Novější mosazné svařovací dráty mají ošklivý povrch (jakoby šroubovice) a hezčí jsou tak hladké kulatiny z modelářských obchodů (rovněž větší výběr průměrů než u svařovacích drátů). Optimální na hřídele by však byl nerez, ovšem ten se mi zas hůře zpracovává (tupí pilku, blbě se zabrušuje, lépe se mi osvědčilo štípání kleštěmi). (Nejen) nerezové svařovací dráty jsou však bohužel mnohdy nerovné, tedy třeba pečlivý výběr. A rovněž až moc pružné, což je pro lodní hřídele nežádoucí (náchylnost k vibracím). Tedy nutno volit přiměřený průměr, při větší délce uchycení ve více bodech apod. Tedy stále není vyhráno a nemám k dispozici ideální řešení. Nakonec se asi vrátím na počátek a prozkoumám nerezové dráty do kola (měly by být rovnější a tužší, průměr tuším ty 2 mm). O drátech na hřídele nedávno padla řeč někde v diskuzi (možná na chatu), tuším SH uváděl zdroj, ale přesněji už nevím.
Výroba lodních šroubů je obecně náročná záležitost. Proto jsem vždy raději volil nakupování, pokud to ovšem bylo možné. U malých modelů problém, že velikosti šroubů se pohybují hluboko pod nejmenším běžně vyráběným průměrem modelářských šroubů (20 mm). Pokud možno jsem tak využíval originální šrouby z plastikových stavebnic, ale ne vždy to jde. Takové jsou z polystyrenu, jako všechny ostatní díly, tedy poněkud křehčí, ale na minilodích nejsou moc namáhané a zatím jsem žádný nezničil. U Musaši byla k dispozici sada funkčních šroubů z odolnějšího plastu. Zbyly mi tak k využití 4 maketové. 2 jsem uplatnil na papírové Arizoně. Další bohužel poškodil při pokusu o sejmutí z ohnuté hřídele, tedy už zbývá poslední. Což je škoda, protože zrovna takové 2 šrouby by se mi přesně hodily pro aktuální křižník. Takto mi zbyla jediná šance, vyrobit si je sám. Výroba různých šroubových náhražek je celkem snadná. Vícekrát jsem úspěšně využil a ty lodičky v pohodě jezdí. Princip je ten, že se z plechu vystřihne plochý tvar šroubu, uprostřed proděraví, nasadí na hřídel a buď upne na závitu mezi matičky, anebo zalepí mezi dvě trubičky a nakonec se nakroutí listy. Vzhledově to sice není zcela ono, ale v malých rozměrech mi to zatím fungovalo uspokojivě. Ve velkých bych si netroufnul a ani nemám moc důvod to zkoušet (když lze nakoupit). Zatím jsem ovšem vždy vyráběl jediný „šroub“ pro loď, nyní jsem však potřeboval dva, což znamená vyšší nároky, aby byly svými vlastnosti co nejshodnější. Menší odchylky tahu se zkorigují trimem kormidla, ale větší by nedělaly dobře.
Tentokrát jsem se poprvé pokusil vyrobit solidněji působící šrouby. Tedy jednotlivé listy zasazené v šikmých drážkách na náboji. Ten je z tlustostěnné Al trubičky (3/2,1 mm), konec zapilovaný do špičky a díra zaslepená epoxidem. Listy vystřižené z Al plechu (0,5 mm) a zalepené do drážek proříznutých pilkou na kov, rovněž epoxidem. Z obav o pevnost jsem kořeny listů opatlal více, než by asi bylo záhodno. Šrouby nejsou dokonalé, nejsou zcela souměrné, listy se drobně liší, ani zrcadlová souměrnost P a L šroubu není přesná. Však jsem to dělal víceméně v ruce a od oka. Vím, že se na výrobu šroubů používají šikovné přípravky, ale dělat si je by byl další problém a každopádně v takto titěrných rozměrech (průměr šroubů 13 mm) se pracuje dost blbě, paradoxně by měl jít přesnější výsledek u větších šroubů. Zhotovené šrouby jsou jinak prosté, listy zcela rovné, žádný profil a zakřivení. Dokonale maketové nejsou a ani nemohou být, když nemám přesné podklady, ale pořád působí o dost lépe, než vše co jsem vyrobil doposud. Zatím to na fotkách není vidět tak dobře, jak plech odráží světlo blesku a epoxid je průhledný. Lépe to vynikne po nabarvení. Pravda, že mosazné šrouby by byly na pohled hezčí a barvit by se nemusely. Ale mě to nevadí, jsem zvyklý barvit plastové šrouby a pro úroveň kvality mých modelů mi beztak přijde zbytečné aplikovat kvalitní mosazné šrouby. Snad někdy časem pro nějakou fajnovější loď se odhodlám něco takového koupit (Raboesch). Ani s velikostí šroubů si nejsem u toho křižníku jistý, zřejmě jsem to trochu přehnal, ale opět, není to přesná maketa a přednější je funkčnost. Ještě menší šrouby by se mi vyráběly ještě hůře a také jsem měl obavy o dostatečný tah. Zvolená kombinace motorů a zdroje totiž nebude mít moc vysoké otáčky. Zatím je vše ve hvězdách, něco napoví zkouška ve vaně a jinak si budu muset počkat na jaro, až bude možná zkušební jízda. Teprve pak se ukáže, zda se pohon osvědčí či nikoli. Potom bych případně řešil, co s tím, zatím nemá cenu spekulovat.
A ještě poslední téma, když se nakously ty materiály. Mosaz a měď se mi osobně dost líbí, bohužel tyto ušlechtilé barevné kovy jsou docela drahé a tak se je zdráhám používat, tím spíš že jsou jako stvořené pro pájení, které moc neumím a na lepení je jich škoda, tak raději používám obyčejnější a lacinější hliník. Který se mi navíc nejlépe zpracovává. Nějaké mosazné trubičky samozřejmě nakupuji, ale plechy doma nemám. Ve velkém se mi to nakupovat nechce a malé rozměry v modelářských prodejných jsou děsně předražené. Hodily by se nějaké zbytky a odstřižky, lacino či rovnou zadarmo, ale bohužel nemám zdroj. Hliník mám jednak 0,5 mm z OBI (nejtenčí co mají), hodil by se ještě tenčí, ale nevím kde sehnat, tak jsem z nouze začal využívat prázdné spreje (cca 0,2-0,3 mm). Ten plíšek je z vnější strany přírodní (obroušená barva) a zevnitř nějaký lak (ten zlatý povrch co je vidět na kormidle křižníku). Práci s tenkým hliníkovým plechem jsem si poslední dobou dost oblíbil, snad že se to dost podobá práci s papírem, na kterém jsem vyrostl (stříhání, ohýbání, tvarování, lepení, akorát místo Kanagonu epoxid a když je třeba tak se tvar snadno dopiluje). Navíc výhoda proti přírodním materiálům, že není potřeba ochrana proti vodě, tmelení apod. zdržující operace, rovnou se dostane hladký a voděodolný povrch. Např. to kormidlo, v minulosti jsem párkrát vyráběl z balzy, ale bylo to mnohem pomalejší (broušení, lakování či laminování a tmelení), než z plechu. Al plech jsem v poslední době docela uplatnil při tvorbě různých detailů na monitoru a do budoucna mě láká z něho zkusit postavit celé nástavby (ambice pro některý z příštích modelů). Právě na nástavby se hodí ta lehkost hliníku (pozor na těžiště).
Re: RM Pola
Jo, myslím, že ty šrouby určitě musí stačit. A vypadají dobře. Na ty průchodky by možná šlo použít trubičku třeba klidně takovou, která jde akorát a ztuha (těch 1.6 a 1.6), ale projet ji vrtákem (klidně v ruce, akuvrtačkou). Ve větších železářstvích myslím půjde koupit vrtáky i po desetinách. Jednou jsem kupoval takhle variace na dvojku vrták. Okem skoro nešlo poznat, který je který. On i vrták stejnýho průměru by tu mosaz určitě trochu zmučil (nasunout trubičku, točit, tlačit z boku).
Kdybys přeci jen někdy chtěl zkusit pájení, myslím, že se ho vůbec nemusíš bát. Stačí minimální vybavení: silná trafopáječka, kalafuna, cín (nejlíp starý, s olovem), hadr. Zobáčky do pájky používám z odstřižků cyky kabelu. Sice se časem ztenčujou, ale stačí. Díl chytit do svěráčku, přes papír, nebo do kolíku, aby to svěrák neochlazoval. Zobáček rozehřát v kalafuně, lehce pocínovat, pájený díl hodně prohřát a drátkový cín přikládat na místo. Cín zateče kam je třeba. Kalafuny dávat průběžně dost. Když je zobáček špinavý a cín na něm nedrží (nerozlévá se), jednoduše ho zahřeju a utřu hadrem, nebo hajzlpapírem. A to je tak všechno. Prostě čistota, prohřát a nehejbat s tim, dokud nevychladne. Ale určitě jsi takových "návodů" viděl hodně :-). U šroubů by byl problém s tím, že bys musel všechny lopatky udělat najednou, nebo by musely držet trochu samy, aby při prohřátí neupadly.
Zdroj mosazi a mědi: taky používám různý starý zásoby a co mám od táty. Občas, když nakupuju v modelářským, obchodě, koupím třeba nějaký drát do zásoby. Mosazný svařovací dráty používám taky. Nedávno posloužila i mosazná nábojnice. Tohle chce improvizaci a koukat, co je kde k mání.
Kdybys přeci jen někdy chtěl zkusit pájení, myslím, že se ho vůbec nemusíš bát. Stačí minimální vybavení: silná trafopáječka, kalafuna, cín (nejlíp starý, s olovem), hadr. Zobáčky do pájky používám z odstřižků cyky kabelu. Sice se časem ztenčujou, ale stačí. Díl chytit do svěráčku, přes papír, nebo do kolíku, aby to svěrák neochlazoval. Zobáček rozehřát v kalafuně, lehce pocínovat, pájený díl hodně prohřát a drátkový cín přikládat na místo. Cín zateče kam je třeba. Kalafuny dávat průběžně dost. Když je zobáček špinavý a cín na něm nedrží (nerozlévá se), jednoduše ho zahřeju a utřu hadrem, nebo hajzlpapírem. A to je tak všechno. Prostě čistota, prohřát a nehejbat s tim, dokud nevychladne. Ale určitě jsi takových "návodů" viděl hodně :-). U šroubů by byl problém s tím, že bys musel všechny lopatky udělat najednou, nebo by musely držet trochu samy, aby při prohřátí neupadly.
Zdroj mosazi a mědi: taky používám různý starý zásoby a co mám od táty. Občas, když nakupuju v modelářským, obchodě, koupím třeba nějaký drát do zásoby. Mosazný svařovací dráty používám taky. Nedávno posloužila i mosazná nábojnice. Tohle chce improvizaci a koukat, co je kde k mání.
Re: RM Pola
Dík za podporu. Zkoušet zvětšovat vnitřní průměr trubiček vrtákem mě nenapadlo. Snad proto, že takové věci zrovna neovládám. Doma máme nějakou elektrickou vrtačku, ale vhodnou spíš na dělání děr do zdi apod. než na jemné práce s tenkými vrtáčky. Když jde o aplikace, kde je potřeba určitá přesnost, tak raději dávám přednost použití polotovarů s požadovanými vlastnostmi, než vlastní výrobě s nejistým výsledkem. Proto to shánění vhodných trubiček.
Co se pájení týče, tak něco málo přeci jen zvládám, bez toho se člověk v modelařině neobejde. Tedy základní nutné věci jako připájení kablíků a odrušovacích kondenzátorů k motoru, ke konektoru apod. Prostě elektroinstalace modelu, což mě ostatně bude brzo čekat i v případě aktuální stavby. Ale na nějaké větší spojování kovových dílů si pořád moc netroufám. Různé rady a návody jsem v půběhu času zachytil, ale praxe je vždycky komplikovanější než teorie. Chtělo by to dostatek tréninku a zkušeností. Doma mám obyčejnou trafopáječku (100 W), namísto původních smyček (moc robustní na jemnou práci) používám raději slabší měděné dráty (zakoupená pájecí očka), kalafunu také mám, používám trubičkový cín (tuším pořád starý poctivý s olovem). Na uchycení pájených dílů jsem někde koupil takový stojánek s lupou a nastavitelnými rameny zakončenými krokosvorkami. Záhy jsem totiž zjistil, že při pájení pouhé 2 ruce nestačí. Co se týče složitějších dílů s více pájenými spoji, tak se to pájené místo prý má zahřívat rychle, aby se nestihl prohřát celý díl a nerozletovaly se již spájené spoje (tedy zřejmě vhodnější kvalitnější a silnější páječka). Taky prý pomáhá chlazení těch hotových spojů. Ale to všechno jsou pro mě náročnější dovednosti, které si jen tak neosvojím, když sotva zvládám naprosté základy. A co se výroby lodních šroubů týče, tak bez ohledu na metodu připevnění listů k náboji by byl velmi vhodný nějaký ten přípravek fixující listy ve správné poloze. Bez toho lze těžko vyrobit kvalitní šroub.
Se zdroji materiálu tak nějak, každý si pomáhá jak může a co má k dispozici ve svém okolí. Z mosazi se mi podařilo získat z práce nějaké odřezky tenčích kulatin (průměr kolem 1 cm). Ale moc toho není (množství ani výběr), protože naprostá většina našich výrobků se dělá z různých druhů nerezové oceli a z titanu. Což je sice zajímavý materiál, ale o nějakém vhodném využití v modelařině jsem dosud neslyšel, ani mě nenapadá. Na nějaké odpadní mosazné a měděné plechy jsem dosud bohužel nenarazil.
Co se pájení týče, tak něco málo přeci jen zvládám, bez toho se člověk v modelařině neobejde. Tedy základní nutné věci jako připájení kablíků a odrušovacích kondenzátorů k motoru, ke konektoru apod. Prostě elektroinstalace modelu, což mě ostatně bude brzo čekat i v případě aktuální stavby. Ale na nějaké větší spojování kovových dílů si pořád moc netroufám. Různé rady a návody jsem v půběhu času zachytil, ale praxe je vždycky komplikovanější než teorie. Chtělo by to dostatek tréninku a zkušeností. Doma mám obyčejnou trafopáječku (100 W), namísto původních smyček (moc robustní na jemnou práci) používám raději slabší měděné dráty (zakoupená pájecí očka), kalafunu také mám, používám trubičkový cín (tuším pořád starý poctivý s olovem). Na uchycení pájených dílů jsem někde koupil takový stojánek s lupou a nastavitelnými rameny zakončenými krokosvorkami. Záhy jsem totiž zjistil, že při pájení pouhé 2 ruce nestačí. Co se týče složitějších dílů s více pájenými spoji, tak se to pájené místo prý má zahřívat rychle, aby se nestihl prohřát celý díl a nerozletovaly se již spájené spoje (tedy zřejmě vhodnější kvalitnější a silnější páječka). Taky prý pomáhá chlazení těch hotových spojů. Ale to všechno jsou pro mě náročnější dovednosti, které si jen tak neosvojím, když sotva zvládám naprosté základy. A co se výroby lodních šroubů týče, tak bez ohledu na metodu připevnění listů k náboji by byl velmi vhodný nějaký ten přípravek fixující listy ve správné poloze. Bez toho lze těžko vyrobit kvalitní šroub.
Se zdroji materiálu tak nějak, každý si pomáhá jak může a co má k dispozici ve svém okolí. Z mosazi se mi podařilo získat z práce nějaké odřezky tenčích kulatin (průměr kolem 1 cm). Ale moc toho není (množství ani výběr), protože naprostá většina našich výrobků se dělá z různých druhů nerezové oceli a z titanu. Což je sice zajímavý materiál, ale o nějakém vhodném využití v modelařině jsem dosud neslyšel, ani mě nenapadá. Na nějaké odpadní mosazné a měděné plechy jsem dosud bohužel nenarazil.
Re: RM Pola
Velká vrtačka na to neni uplně dobrá, je velká, těžká, starší ani nemají regulaci otáček. To by člověk taky mohl dostat přes prsty :-).PetrP píše:Doma máme nějakou elektrickou vrtačku, ale vhodnou spíš na dělání děr do zdi apod. než na jemné práce s tenkými vrtáčky.
Ale akuvrtačka/šroubovák, to je něco jinýho. I do domácnosti. Mám Maktec (makita hobby) MT080E. Naprosto skvělá - má hodně jemnou spoušť (regulaci otáček), takže na nějaký takový "prasecký frézování" v modelařině je to dokoanlý. Sklíčidlo upne i milimetrový vrták (i o fous menší). A utáhne i 20cm dlouhý vruty, síly má dost. Do zdi s ní taky vrtám (s předvrtáním). Táta má třeba nějakou silnější (a dražší) Ryobi a tam už tak malý vrták nedostane a spoušť jde ztuha a rozběh je více skokový. Na modely horší. Je jasný, že nějaký Dremel bude o level jinde, ale to se doma tolik nevyužije.
Trochu se omlouvám za offtopic, ale občas taky dělám titěrný věci (i když ne tak titěrný, jako ty) a tak popisuju, co používám. Ber to jako tip na vánoce :-)
Krátce k pájení: nějaký rychlý/pomalý zahřívání, ochlazování míst. To sem vlastně nikdy nepoužil. Taky nejsem nějakej machr, jen občas něco sletuju. Nějaká páčka a podobně, šikovný doplněk. A i takto jednoduše pojaté je to užitečné.
Zdroj materiálu: nevím, jednou mi na sběrným (kovovým) dvoře dali pěkný železný válečky, mám je jako těžítka při stavbě modelu. Třeba by dali/vyměnili i nějakou měď.
Re: RM Pola
Jasně, vhodné vybavení leccos umožní či usnadní. Zrovna nedávno na to padla řeč na zdejším chatu. Já té mechanizace právě moc doma nemám, většinu činností na modelech provádím s pár ručními nástroji. Pořád tedy mám dost námětů, co by se dalo pořizovat, s čím se učit zacházet apod.
Re: RM Pola
Taky jsem měl problémy jak vrtat.
Ruční vrtačka není úplně to nejlepší, když je potřeba dodržovat kolmost otvoru k ploše, hloubku otvoru a podobně. Kdysi jsem si koupil samostatný stojan, do kterého se upínala vrtačka. Po čase se uvolnilo posuvné vedení na vodící trubce a zase jsem byl na začátku.
Tak jsem si daroval k Vánocům stolní vrtačku Proma PTB 16B. Je to slušný dělník, zvládne veškerou vrtací práci v dílně, se slušným svěrákem "umí" i různé úhly. Upínací hlavička je 1 - 16 mm, a abych mohl vrtat o 0,6 mm a podobné velikosti, tak používám upínací hlavičku 0,0 - 10 mm ze staré vrtačky, u které odešly zuby v převodovce.
Uřízl jsem hřídel s upínací hlavičkou těsně u těla vrtačky, hřídel zabrousil a za ní hlavičku upínám do stolní vrtačky.
A myslím, že jsem uspořil značné množství malých vrtáků, protože když jsou řádně vedeny, tak vydrží.
Ruční vrtačka není úplně to nejlepší, když je potřeba dodržovat kolmost otvoru k ploše, hloubku otvoru a podobně. Kdysi jsem si koupil samostatný stojan, do kterého se upínala vrtačka. Po čase se uvolnilo posuvné vedení na vodící trubce a zase jsem byl na začátku.
Tak jsem si daroval k Vánocům stolní vrtačku Proma PTB 16B. Je to slušný dělník, zvládne veškerou vrtací práci v dílně, se slušným svěrákem "umí" i různé úhly. Upínací hlavička je 1 - 16 mm, a abych mohl vrtat o 0,6 mm a podobné velikosti, tak používám upínací hlavičku 0,0 - 10 mm ze staré vrtačky, u které odešly zuby v převodovce.
Uřízl jsem hřídel s upínací hlavičkou těsně u těla vrtačky, hřídel zabrousil a za ní hlavičku upínám do stolní vrtačky.
A myslím, že jsem uspořil značné množství malých vrtáků, protože když jsou řádně vedeny, tak vydrží.
Re: RM Pola
Jasně, stojanová vrtačka se hodí na ledascos, zřejmě lepší přímo taková, než obyčejná ruční uchycovaná do stojanu. Ohledně nástrojů a nářadí by se jistě dalo debatovat hodně a dlouho. Zřejmě by bylo nejlépe založit nové téma, aby to tu neujíždělo příliš offtopic.
Re: RM Pola
Na rozdíl od trupu mi paluba s nástavbami tentokrát dala nečekaně zabrat. Dosud jsem byl zvyklý, že stavba kitu je triviální záležitost. Stačí jednoduše postupovat podle návodu ve stavebnici a prostě jen poslepovat všechny díly do výsledného celku. Pokud je stavebnice kvalitní, obvykle tomu tak bývá. Vše působí na pohled dobře a navzájem do sebe pasuje. V aktuálním případě jsem však narazil na nečekané komplikace. Řada dílů byla ve stavebnici ztvárněna tak hrozně, že to bylo i na mě moc a chtě nechtě jsem se je rozhodl raději nahradit vlastními výtvory. Jak jsem s tím začal, napadlo mě toho na vylepšení víc a nějakou práci jsem si ještě přidělal vlastní neopatrností. Ačkoli jsem tedy původně plánoval rychlou a snadnou stavbu kitu čistě z krabičky dle dosavadních zvyklostí, tak jsem si nakonec poprvé ve své modelářské kariéře užil trochu více „scratch buildingu“. Tvůrčí uživatelské úpravy plastikových stavebnic jsem dosud považoval za kitařskou vyšší dívčí a nechtěl se do nich pouštět kvůli obavám z neuspokojivého výsledku a nadměrné pracnosti. V daném případě však nebylo jiné cesty.
Palubu ze stavebnice tvoří tři části. Usoudil jsem, že není nutné, aby byla odnímací úplně celá, ale že postačí pouze přístup do střední sekce trupu. Příďovou palubu jsem se rozhodl na trup přilepit napevno, zatímco zadní palubu přichytit raději jen silikonem (pro případ potřeby servisu kormidla). Zatímco příďová i záďová paluba pasovaly na trup poměrně dobře, střední sekci bylo třeba doladit. Jednak obroušením nadměrné šířky a jednak srovnáním křivosti. Což se mi nad zdrojem tepla (ploténka vařiče) jakžtakž povedlo, ale bohužel jsem si při tom nedopatřením poškodil můstkovou nástavbu (neprozřetelně předem přilepenou k palubě, zkrátka poučení pro příště). Nepříjemná příhoda alespoň posloužila jako impuls pro důkladnější přestavbu můstku. S dolaďováním usazení střední paluby na trup jsem bojoval ještě nějakou dobu a přes všechnu péči se mi to nepovedlo úplně uspokojivě vyřešit. Přechody a spáry mezi jednotlivými palubními sekcemi jsou tak bohužel poněkud více znatelné.
Než jsem se přesunul na nástavby, potřeboval jsem ještě dokončit všechny práce zespodu paluby. Jelikož jsem chtěl mít dělové věže i protiletadlové dvojkanóny otočné dle stavebnice, instaloval jsem je již v této fázi stavby. Z toho důvodu bylo třeba předem nabarvit věže i jejich barbety a PL kanóny plus okolní palubu. Nakonec jsem natřel rovnou celé spodní patro (hlavní paluba plus boky střední nástavby), jelikož se do těch míst již nebude nic dalšího instalovat. Na zadní palubě nebylo kromě usazení dělové věže co k řešení, tedy přišla rovněž nabarvit (definitivně usadit na trup přijde až na závěr celé stavby). Zatímco s příďovou palubou jsem počkal až bude hotova kamufláž trupu. Imitace plachtovinových překrytů dělových hlavní (blast bags) byla vytvořena zaslepením průchozích otvorů v dělových věžích epoxidem a namalováním. Podpůrné sloupky pod předním párem dvojkanónů stavebnice ignoruje, zhotovil jsem je tedy z tenkého plíšku. Dále bylo třeba zaslepit přední konec hlavní paluby, aby tudy nemohlo zatékat dovnitř trupu. Použil jsem k tomu destičku HPS. Obdobně jsem znázornil kryt hangáru na přední palubě (před první dělovou věží) a rovněž zaslepil i záhadný otvor na pravém boku střední paluby (zřejmě původně určený pro elektrický spínač).
Palubu ze stavebnice tvoří tři části. Usoudil jsem, že není nutné, aby byla odnímací úplně celá, ale že postačí pouze přístup do střední sekce trupu. Příďovou palubu jsem se rozhodl na trup přilepit napevno, zatímco zadní palubu přichytit raději jen silikonem (pro případ potřeby servisu kormidla). Zatímco příďová i záďová paluba pasovaly na trup poměrně dobře, střední sekci bylo třeba doladit. Jednak obroušením nadměrné šířky a jednak srovnáním křivosti. Což se mi nad zdrojem tepla (ploténka vařiče) jakžtakž povedlo, ale bohužel jsem si při tom nedopatřením poškodil můstkovou nástavbu (neprozřetelně předem přilepenou k palubě, zkrátka poučení pro příště). Nepříjemná příhoda alespoň posloužila jako impuls pro důkladnější přestavbu můstku. S dolaďováním usazení střední paluby na trup jsem bojoval ještě nějakou dobu a přes všechnu péči se mi to nepovedlo úplně uspokojivě vyřešit. Přechody a spáry mezi jednotlivými palubními sekcemi jsou tak bohužel poněkud více znatelné.
Než jsem se přesunul na nástavby, potřeboval jsem ještě dokončit všechny práce zespodu paluby. Jelikož jsem chtěl mít dělové věže i protiletadlové dvojkanóny otočné dle stavebnice, instaloval jsem je již v této fázi stavby. Z toho důvodu bylo třeba předem nabarvit věže i jejich barbety a PL kanóny plus okolní palubu. Nakonec jsem natřel rovnou celé spodní patro (hlavní paluba plus boky střední nástavby), jelikož se do těch míst již nebude nic dalšího instalovat. Na zadní palubě nebylo kromě usazení dělové věže co k řešení, tedy přišla rovněž nabarvit (definitivně usadit na trup přijde až na závěr celé stavby). Zatímco s příďovou palubou jsem počkal až bude hotova kamufláž trupu. Imitace plachtovinových překrytů dělových hlavní (blast bags) byla vytvořena zaslepením průchozích otvorů v dělových věžích epoxidem a namalováním. Podpůrné sloupky pod předním párem dvojkanónů stavebnice ignoruje, zhotovil jsem je tedy z tenkého plíšku. Dále bylo třeba zaslepit přední konec hlavní paluby, aby tudy nemohlo zatékat dovnitř trupu. Použil jsem k tomu destičku HPS. Obdobně jsem znázornil kryt hangáru na přední palubě (před první dělovou věží) a rovněž zaslepil i záhadný otvor na pravém boku střední paluby (zřejmě původně určený pro elektrický spínač).
Re: RM Pola
Přichytit silikonem...to je obyčejný sanitární silikon? Drží na tom plastu?
Jinak to bude pěkné. Stejně bude ještě hodně záležet na nabarvení.
Jinak to bude pěkné. Stejně bude ještě hodně záležet na nabarvení.
Re: RM Pola
Přichycení silikonem má ten smysl, že je daný spoj vodotěsný a přitom v případě potřeby relativně snadno a nedestruktivně rozebíratelný (což by neplatilo, pokud by se spoj realizoval natvrdo lepidlem na plast, epoxidem či vteřiňákem). Silikon dobře drží na všech možných materiálech, včetně plastových. Ovšem není to skálopevné a dá se odtrhnout či odloupnout bez rizika poškození okolního materiálu a případně aplikovat znovu. Také je spoj díky gumovosti silikonu pružný a tedy odolává menším deformacím, vibracím apod. Akorát se to nehodí na pevnostní spoje. Což ovšem není tento případ. Právěže optimální, když jsou díly spojované silikonem jen k sobě volně posazené, bez pnutí a jiných sil. Pokud by se díly třeba pružností od sebe odtahovaly, tak to není vhodný případ. Sice to i tak lze silikonem spojit (než to do druhého dne ztuhne, tak se díly k sobě zafixují), ale to pnutí bude neustále spoj roztahovat a časem silikon může povolit a odloupnout se.
Idea použití silikonu na spoje, co mají být schopné nouzového rozebrání, není přímo z mé hlavy, tuším že jsem to někdy někde slyšel či četl. Zatím jsem to použil několikrát a zdá se že úspěšně. Můžeš se mrknout na mé modely Bismarck, Akagi, San Francisco, co jsem zde na DF dříve prezentoval. Jedná se o kity, co nemají trup v jednom kuse, ale ve stavebnici je zvlášť nadhladinová a podhladinová část. Koumal jsem tedy, jak nejlépe trup spojit dohromady, z hlediska různých kritérií. A nakonec jsem se rozhodl nabarvit obě části zvlášť (výhoda, že vodoryska bude přesně rovně i bez precizního naměření a namaskování) a teprve potom spojit silikonem. Jednou se mi to celkem osvědčilo, tak jsem to aplikoval opakovaně. Problém takového spoje na trupu je v jeho délce, tedy nepoužitelné pro vteřiňák a stěží pro lepidlo na plast (než se celá spára napatlá, tak už na začátku lepidlo ztuhne). Pokud je spára navíc zapatlaná barvou, tak by lepidlo na plast ani nedrželo. Navíc je potřeba něco, co spáru bezpečně vyplní a zajistí tak vodotěsnost (u statického kitu by to bylo jedno). Možnost by byla epoxid, ale zas se mi nezdálo, že by přebytek vyteklý ze spáry mohl nevhodně upatlat již nabarvený povrch (pokud se se slepovalo před barvením, tak by to tak kritické nebylo). Tak jsem nakonec zkusil silikon. Ten sice nabarvený povrch také upatlá, ale snadno se bez obav setře a pokud ne, tak se po vytvrzení snadno sloupne bez rizika poškození barev (alespoň mě se to tak povedlo). Všechny ty jmenované lodě už několik let úspěšně fungují, neteče do nich, ani se spoje nerozpadávají, tak to snad je uspokojivé řešení.
Silikon jsem použil buď běžný z velkých kartuší (když zrovna bylo doma něco načaté). Později jsem si koupil menší balení https://www.obi.cz/silikon-a-akryl/soud ... /p/5342167 co má výhodu ve šroubovacím uzávěru, tedy načaté balení vydrží déle bez rizika nežádoucího zatuhnutí.
Ještě zareaguji na tvou poznámku vedle. Pravda, že tu na DF je docela nuda a moc nových příspěvků a diskuzí tu nepřibývá (taky proto se tomu snažím svými příspěvky trochu čelit). Poslední dobou je to však pro mě poněkud lepší, jelikož mě kolegové zlákali na zdejší chat. A tam se prakticky každý den něco děje a kecá vážně i nevážně, k modelářským i jiným tématům. Takže se mi celkem daří nudu zabíjet tam. Můžeš to tedy případně také vyzkoušet. Není potřeba nic zvláštního, jestliže máš registraci do DF, tak to platí i do chatu. Akorát varuji, je to děsně návykové a pokud tomu člověk propadne, tak to hrozně žere čas. Ale tak tomu je v případě řady věcí (dobrý sluha a zlý pán).
Idea použití silikonu na spoje, co mají být schopné nouzového rozebrání, není přímo z mé hlavy, tuším že jsem to někdy někde slyšel či četl. Zatím jsem to použil několikrát a zdá se že úspěšně. Můžeš se mrknout na mé modely Bismarck, Akagi, San Francisco, co jsem zde na DF dříve prezentoval. Jedná se o kity, co nemají trup v jednom kuse, ale ve stavebnici je zvlášť nadhladinová a podhladinová část. Koumal jsem tedy, jak nejlépe trup spojit dohromady, z hlediska různých kritérií. A nakonec jsem se rozhodl nabarvit obě části zvlášť (výhoda, že vodoryska bude přesně rovně i bez precizního naměření a namaskování) a teprve potom spojit silikonem. Jednou se mi to celkem osvědčilo, tak jsem to aplikoval opakovaně. Problém takového spoje na trupu je v jeho délce, tedy nepoužitelné pro vteřiňák a stěží pro lepidlo na plast (než se celá spára napatlá, tak už na začátku lepidlo ztuhne). Pokud je spára navíc zapatlaná barvou, tak by lepidlo na plast ani nedrželo. Navíc je potřeba něco, co spáru bezpečně vyplní a zajistí tak vodotěsnost (u statického kitu by to bylo jedno). Možnost by byla epoxid, ale zas se mi nezdálo, že by přebytek vyteklý ze spáry mohl nevhodně upatlat již nabarvený povrch (pokud se se slepovalo před barvením, tak by to tak kritické nebylo). Tak jsem nakonec zkusil silikon. Ten sice nabarvený povrch také upatlá, ale snadno se bez obav setře a pokud ne, tak se po vytvrzení snadno sloupne bez rizika poškození barev (alespoň mě se to tak povedlo). Všechny ty jmenované lodě už několik let úspěšně fungují, neteče do nich, ani se spoje nerozpadávají, tak to snad je uspokojivé řešení.
Silikon jsem použil buď běžný z velkých kartuší (když zrovna bylo doma něco načaté). Později jsem si koupil menší balení https://www.obi.cz/silikon-a-akryl/soud ... /p/5342167 co má výhodu ve šroubovacím uzávěru, tedy načaté balení vydrží déle bez rizika nežádoucího zatuhnutí.
Ještě zareaguji na tvou poznámku vedle. Pravda, že tu na DF je docela nuda a moc nových příspěvků a diskuzí tu nepřibývá (taky proto se tomu snažím svými příspěvky trochu čelit). Poslední dobou je to však pro mě poněkud lepší, jelikož mě kolegové zlákali na zdejší chat. A tam se prakticky každý den něco děje a kecá vážně i nevážně, k modelářským i jiným tématům. Takže se mi celkem daří nudu zabíjet tam. Můžeš to tedy případně také vyzkoušet. Není potřeba nic zvláštního, jestliže máš registraci do DF, tak to platí i do chatu. Akorát varuji, je to děsně návykové a pokud tomu člověk propadne, tak to hrozně žere čas. Ale tak tomu je v případě řady věcí (dobrý sluha a zlý pán).
Re: RM Pola
Nástavby
Následovala kompletace nástaveb a detailů (vesměs právě na centrální palubě). Hlavním úkolem přitom byla přestavba můstku. Ten jsem nejprve sestavil, ale později zas částečně rozebral a řešil co s ním. Nevyhovující výstupky jsem odříznul a zbrousil, obnovil poškozená okénka a nejvíce poškozenou část stěny jsem nahradil destičkou HPS. Podobně jsem zaslepil mezery kolem přední velitelské věže.
Zásadním problémem byla výstavba předního stožáru nesoucího hlavní dálkoměr a prorůstajícího celou nástavbou (ve skutečnosti čtyřnožka, ve stavebnici totálně odbyto). Jeho zhotovení bylo značnou výzvou, jelikož si vyžádalo rozsáhlejší destruktivní zásahy do nástavby (skrz kterou pilíře stožáru procházejí). Vrchní část můstku jsem nakonec celou přebudoval, aby lépe odpovídala podkladům, rovněž jsem si dal práci se znázorněním okének (reálné otvory). Asi největším oříškem byly tvarově komplikovanější sekundární dálkoměry (ty ze stavebnice byly zcela mimo velikostí i tvarem). Původní dálkoměr na vrcholu stožáru jsem naštěstí shledal jako použitelný. Nakonec jsem ještě na horní patro můstku přidal stožárovou tyč a vyvýšenou kruhovou plošinu, zatímco dole po stranách můstku jsem připojil plošiny pro PL kulomety. Jako materiál pro popsané úpravy byly použity tenčí HPS destičky, Al a MS trubičky, tenký Al plech a různé drátky.
Přestavba přední nástavby a můstku byla zřejmě nejnáročnější částí celé stavby. Po jejím zvládnutí mě čekalo ještě pár zapeklitých úkolů. Jako další byla na řadě úprava zadního stožáru (ve skutečnosti trojnožka, ve stavebnici pouze jednoduchý). Chybějící pilíře byly opět doplněny pomocí Al trubiček plus jsem přidal lana k jeřábu (tenký Cu drátek) a pro vlajku (vlasec).
Na průzkumné letadlo jsem z více důvodů rezignoval, avšak čluny pominout nešlo. Ty originální ze stavebnice mi sice přišly celkem uspokojivé, ale jejich rozmístění dle návodu nikoli. Na základě inspirace dostupnými podklady jsem tedy pro ně vytvořil správné pozice v prostoru mezi komíny (v dosahu jeřábu) a menší čluny na zádi jsem namísto zavěšení na boky trupu uložil na palubu.
Záchranné rafty byly ve stavebnici zcela opominuty. K jejich zhotovení jsem uvažoval využít vhodný měkký ohebný drát vytvarovaný do oválu. Nakonec jsem sáhnul po trubičkovém cínu na pájení, podlážky raftů jsou z tenkého Al plíšku. Dvojice raftů schválně položená na přední palubě po boku dělové věže má za úkol pomáhat zamaskovat palubní spáru.
Kotvy ze stavebnice naprosto nevyhovovaly (přehnaně velké a divný tvar), zkusil jsem je tedy zhotovit svépomocí z hliníkového plechu. Řetízek použitý k imitaci kotevních řetězů je samozřejmě příliš tlustý (maketově tenký nemám k dispozici). Nicméně to na pohled působí lépe, než kdybych se jej pokoušel znázornit např. namalovanou linkou, anebo nechal palubu holou a kotvy visely jen tak ve vzduchu.
Následovala kompletace nástaveb a detailů (vesměs právě na centrální palubě). Hlavním úkolem přitom byla přestavba můstku. Ten jsem nejprve sestavil, ale později zas částečně rozebral a řešil co s ním. Nevyhovující výstupky jsem odříznul a zbrousil, obnovil poškozená okénka a nejvíce poškozenou část stěny jsem nahradil destičkou HPS. Podobně jsem zaslepil mezery kolem přední velitelské věže.
Zásadním problémem byla výstavba předního stožáru nesoucího hlavní dálkoměr a prorůstajícího celou nástavbou (ve skutečnosti čtyřnožka, ve stavebnici totálně odbyto). Jeho zhotovení bylo značnou výzvou, jelikož si vyžádalo rozsáhlejší destruktivní zásahy do nástavby (skrz kterou pilíře stožáru procházejí). Vrchní část můstku jsem nakonec celou přebudoval, aby lépe odpovídala podkladům, rovněž jsem si dal práci se znázorněním okének (reálné otvory). Asi největším oříškem byly tvarově komplikovanější sekundární dálkoměry (ty ze stavebnice byly zcela mimo velikostí i tvarem). Původní dálkoměr na vrcholu stožáru jsem naštěstí shledal jako použitelný. Nakonec jsem ještě na horní patro můstku přidal stožárovou tyč a vyvýšenou kruhovou plošinu, zatímco dole po stranách můstku jsem připojil plošiny pro PL kulomety. Jako materiál pro popsané úpravy byly použity tenčí HPS destičky, Al a MS trubičky, tenký Al plech a různé drátky.
Přestavba přední nástavby a můstku byla zřejmě nejnáročnější částí celé stavby. Po jejím zvládnutí mě čekalo ještě pár zapeklitých úkolů. Jako další byla na řadě úprava zadního stožáru (ve skutečnosti trojnožka, ve stavebnici pouze jednoduchý). Chybějící pilíře byly opět doplněny pomocí Al trubiček plus jsem přidal lana k jeřábu (tenký Cu drátek) a pro vlajku (vlasec).
Na průzkumné letadlo jsem z více důvodů rezignoval, avšak čluny pominout nešlo. Ty originální ze stavebnice mi sice přišly celkem uspokojivé, ale jejich rozmístění dle návodu nikoli. Na základě inspirace dostupnými podklady jsem tedy pro ně vytvořil správné pozice v prostoru mezi komíny (v dosahu jeřábu) a menší čluny na zádi jsem namísto zavěšení na boky trupu uložil na palubu.
Záchranné rafty byly ve stavebnici zcela opominuty. K jejich zhotovení jsem uvažoval využít vhodný měkký ohebný drát vytvarovaný do oválu. Nakonec jsem sáhnul po trubičkovém cínu na pájení, podlážky raftů jsou z tenkého Al plíšku. Dvojice raftů schválně položená na přední palubě po boku dělové věže má za úkol pomáhat zamaskovat palubní spáru.
Kotvy ze stavebnice naprosto nevyhovovaly (přehnaně velké a divný tvar), zkusil jsem je tedy zhotovit svépomocí z hliníkového plechu. Řetízek použitý k imitaci kotevních řetězů je samozřejmě příliš tlustý (maketově tenký nemám k dispozici). Nicméně to na pohled působí lépe, než kdybych se jej pokoušel znázornit např. namalovanou linkou, anebo nechal palubu holou a kotvy visely jen tak ve vzduchu.
Re: RM Pola
Na začátku jsi psal, že stavebnice byla levná a jednoduchá. Tak to je asi ta daň - chybějící, nebo nepřesné detaily. Ale vypadá to moc pěkně a až se nabarví, bude to krása.
Čluny z cínu jsou dobrý nápad :-).
Čluny z cínu jsou dobrý nápad :-).
Re: RM Pola
Přesně tak, velmi správný postřeh. Prostě něco za něco a nová zkušenost. Když jsem před pár roky stavěl Royal Oak https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewtopic.php?id=4597 Tak sice také šlo o dost levnou a nekvalitní stavebnici, ale přeci jen ty základní věci jakžtakž seděly, respektive nebily tolik do očí. Anebo jsem také možná nebyl tak kritický. Takže jsem nic neřešil a model postavil rychle bez komplikací. Tudíž jsem loni očekával něco podobného s Polou, ovšem zde již kosa poněkud narazila na kámen. Napřed jsem si říkal, že tedy spravím jen těch pár drobností, že to nebude nic tak hrozného a náročného, ale nakonec z toho bylo několik měsíců a několik desítek hodin čisté práce (nepočítaje čas strávený vymýšlením co jak udělat). Prosté slepení stavebnice by zabralo pouhých pár večerů a nebýt těch úprav, mohlo být opravdu dávno hotovo a loď spuštěna na vodu ještě loni na podzim. Ovšem dopadlo to trochu jinak. Ale netřeba litovat. Aspoň není nuda a vyzkoušel jsem si něco nového.
Paradoxně by se mi zřejmě lépe pracovalo ve větších rozměrech. Čím titěrnejší detaily, tím hůře se dělají. Není divu, že se řada kolegů raději zaměřuje na větší měřítka. Přes všechnu snahu jsou všechny ty moje úpravy jen slabý odvar toho, co dokážou mistři kitaři. Na něco takového nemám ani dovednosti, ani vůli a čas.
Ty čluny (rafty) jsou taková improvizace a z nouze ctnost, ostatně jako vše ostatní. Prostě klasika, filozofie MoNaKo (modelařina na koleně) a metoda CDD (co dům dá). Potřeboval jsem nějaký dobře tvarovatelný drát určitého průměru, neměl zrovna nic vhodného po ruce, až můj zrak padl na tu pájku. Jinak mě napadlo, že by se pro daný účel mohly šikovně hodit články nějakého řetězu, jenže nic s vhodnými rozměry doma nebylo a shánět něco v dnešní době zavřených obchodů by bylo na dlouho. Tak jsem si nějak improvizovaně poradil. A když je řeč o cínu, z něj by se daly různé detaily odlévat (možná že tak někteří modeláři nebo výrobci stavebnic činí), ovšem něco takového je mimo mé technologické možnosti, stejně jako odlévání z lukoprenu apod. A moderní vymoženosti typu 3D tisku jdou též mimo mě, takže mi zbývá leda manufakturní výroba.
Hlavní překážka tedy překonána a nyní už doufám stavba poběží svižněji. Barvení je zrovna v plném proudu, tak snad brzy bude k dispozici další pokračování reportu.
Paradoxně by se mi zřejmě lépe pracovalo ve větších rozměrech. Čím titěrnejší detaily, tím hůře se dělají. Není divu, že se řada kolegů raději zaměřuje na větší měřítka. Přes všechnu snahu jsou všechny ty moje úpravy jen slabý odvar toho, co dokážou mistři kitaři. Na něco takového nemám ani dovednosti, ani vůli a čas.
Ty čluny (rafty) jsou taková improvizace a z nouze ctnost, ostatně jako vše ostatní. Prostě klasika, filozofie MoNaKo (modelařina na koleně) a metoda CDD (co dům dá). Potřeboval jsem nějaký dobře tvarovatelný drát určitého průměru, neměl zrovna nic vhodného po ruce, až můj zrak padl na tu pájku. Jinak mě napadlo, že by se pro daný účel mohly šikovně hodit články nějakého řetězu, jenže nic s vhodnými rozměry doma nebylo a shánět něco v dnešní době zavřených obchodů by bylo na dlouho. Tak jsem si nějak improvizovaně poradil. A když je řeč o cínu, z něj by se daly různé detaily odlévat (možná že tak někteří modeláři nebo výrobci stavebnic činí), ovšem něco takového je mimo mé technologické možnosti, stejně jako odlévání z lukoprenu apod. A moderní vymoženosti typu 3D tisku jdou též mimo mě, takže mi zbývá leda manufakturní výroba.
Hlavní překážka tedy překonána a nyní už doufám stavba poběží svižněji. Barvení je zrovna v plném proudu, tak snad brzy bude k dispozici další pokračování reportu.
Re: RM Pola
No, větší model, více detailů. Prostě to, co ted neztvárňuješ, bys na větším modelu už řešil. Takže to si taky nepomůžeš :-).PetrP píše:Paradoxně by se mi zřejmě lépe pracovalo ve větších rozměrech. Čím titěrnejší detaily, tím hůře se dělají. Není divu, že se řada kolegů raději zaměřuje na větší měřítka.
Re: RM Pola
To je jistě pravda. Třeba takové zábradlí v 1:350 řešit nechci, ale v 1:100 už bych ho považoval za potřebné ztvárnit. A tak podobně. Řeč byla o těch strukturách, co jsem zde řešil. Ty by se jistě lépe stavěly v poněkud větších rozměrech. Ale zas by se potom jistě hodilo jejich podrobnější zpracování a doplnění o nějaké detaily, které jsem nyní přirozeně vypustil. Vše je otázkou pojetí, jak moc schématicky, anebo naopak detailně model pojmout. Co se ještě vyplatí zpracovat a co ne, co ještě v daném měřítku dává smysl a co ne. Méně je někdy více. Právě ty plastikové kity se mi obecně zpracováním líbí a představují hodně muziky za málo úsilí. Ovšem jak zde názorně předvedeno, toto platí jen za určitých podmínek, nikoli všeobecně. Osobně nemám problém s určitým zjednodušením, vypuštěním příliš drobných detailů, s trochou autorské licence v případech kdy jsou podklady nejednoznačné a nedostatečné. Ale vše má své meze a evidentní dobře patrné rozpory s předlohou mi už po chuti nejsou.
Re: RM Pola
Nabarvení
Zbarvení modelu jsem zrealizoval pomocí mých obvyklých akrylových barev Tamiya (vše natíráno štětečkem). Kamufláž nebyla nijak složitá (klasická šedá), vystačil jsem tedy s pár odstíny. Zřejmě nejnáročnější bylo namaskování a namalování červených a bílých identifikačních pruhů na příďové palubě. Jinak téměř nic zvláštního, snad kromě zbarvení dna. To bývá obvykle rudé, avšak italské námořnictvo v dané éře hojně používalo méně obvyklou tmavě zelenou. Ovšem údajně nikoli výhradně, ale klasická rudá prý byla též aplikována. V podkladech ve stavebnici je zobrazena právě rudá, ale jak už to s kity bývá, nelze všemu slepě důvěřovat. Zběžná rešerše mi rozřešení záhady nepřinesla, pravděpodobné by byly obě verze. Nakonec jsem se tedy rozhodl pro zelenou. Rudé lodní dno jsem již maloval vícekrát, tak jsem chtěl využít příležitost a dopřát si vítanou změnu od zavedené rutiny. Víc jsem se tím netrápil, však loďka v žádném případě nebude přesná maketa a ani věrnost ostatních barevných odstínů jsem příliš neřešil, jen tak aby to zhruba odpovídalo dostupným obrázkům a informacím. Posléze byl model dokompletován přidáním některých dílů, co bylo nutno barvit samostatně ještě před jejich připevněním na své místo. S výjimkou zadní paluby, jejíž usazení je možné teprve po úspěšné instalaci kormidla. Jako úplně poslední počin jsem se pokusil zhotovit válečnou vlajku (PC tisk na papír) a vyvěsit ji na zadní stožár. Na základě dřívějších pozitivních zkušeností jsem nabarvený a zkompletovaný model celý natřel matným lakem Vallejo (pro sjednocení povrchu a ochranu barev proti ohmatání apod.).
Zbarvení modelu jsem zrealizoval pomocí mých obvyklých akrylových barev Tamiya (vše natíráno štětečkem). Kamufláž nebyla nijak složitá (klasická šedá), vystačil jsem tedy s pár odstíny. Zřejmě nejnáročnější bylo namaskování a namalování červených a bílých identifikačních pruhů na příďové palubě. Jinak téměř nic zvláštního, snad kromě zbarvení dna. To bývá obvykle rudé, avšak italské námořnictvo v dané éře hojně používalo méně obvyklou tmavě zelenou. Ovšem údajně nikoli výhradně, ale klasická rudá prý byla též aplikována. V podkladech ve stavebnici je zobrazena právě rudá, ale jak už to s kity bývá, nelze všemu slepě důvěřovat. Zběžná rešerše mi rozřešení záhady nepřinesla, pravděpodobné by byly obě verze. Nakonec jsem se tedy rozhodl pro zelenou. Rudé lodní dno jsem již maloval vícekrát, tak jsem chtěl využít příležitost a dopřát si vítanou změnu od zavedené rutiny. Víc jsem se tím netrápil, však loďka v žádném případě nebude přesná maketa a ani věrnost ostatních barevných odstínů jsem příliš neřešil, jen tak aby to zhruba odpovídalo dostupným obrázkům a informacím. Posléze byl model dokompletován přidáním některých dílů, co bylo nutno barvit samostatně ještě před jejich připevněním na své místo. S výjimkou zadní paluby, jejíž usazení je možné teprve po úspěšné instalaci kormidla. Jako úplně poslední počin jsem se pokusil zhotovit válečnou vlajku (PC tisk na papír) a vyvěsit ji na zadní stožár. Na základě dřívějších pozitivních zkušeností jsem nabarvený a zkompletovaný model celý natřel matným lakem Vallejo (pro sjednocení povrchu a ochranu barev proti ohmatání apod.).
Re: RM Pola
Podklady
K realizaci popsaných úprav byly pochopitelně třeba nějaké podklady. Bez ambicí na dokonalou maketovost jsem si vystačil se skromnější dokumentací. Základem byl obrázek ze stavebnice (červené dno), ale později jsem objevil jiný barevný nákres, co mi přišel věrohodnější, a tak jsem se ho spíše přidržel (zelené dno). Z dvoupohledových zobrazení však není možné vyčíst přesné tvary všech možných částí a detailů. Docela jsem tedy uvítal 3D modely https://carlocestra.artstation.com/projects/vR4qO případně https://warthunder.com/en/news/6980-dev ... ogether-en ale ani ony mi nedaly odpověď na vše. Přirozeně jsem hledal inspiraci na fotkách postavených modelů, ty ovšem vesměs nedostatky stavebnice neřešily a mě tedy nepomohly. Až na jednu výjimku https://imodeler.com/2017/01/italian-cr ... la-part-1/ https://imodeler.com/2017/01/pola-part-2/ Před stavitelem mohu jedině smeknout, názorná ukázka, co ze stejného nedokonalého základu dokáže vytvořit profík. A konečně základní věc, dobové fotky předlohy. Něco málo se mi na internetu vyhledat podařilo, ale užitečných záběrů zblízka jen pár https://forum.worldofwarships.com/topic ... iser-pola/ Nijak překvapivě se různé prameny od sebe liší, částečně zřejmě chyby, jinak jde evidentně o zachycení vzhledu v různých obdobích existence předlohy. S tím jsem si však příliš nelámal hlavu a v případě více možností si vybral to, co se mi více líbilo a hodilo. Však cílem nebylo postavit seriózní maketu, ale spíše si jen na dotyčném modelu vyzkoušet určité techniky a pracovní postupy.
K realizaci popsaných úprav byly pochopitelně třeba nějaké podklady. Bez ambicí na dokonalou maketovost jsem si vystačil se skromnější dokumentací. Základem byl obrázek ze stavebnice (červené dno), ale později jsem objevil jiný barevný nákres, co mi přišel věrohodnější, a tak jsem se ho spíše přidržel (zelené dno). Z dvoupohledových zobrazení však není možné vyčíst přesné tvary všech možných částí a detailů. Docela jsem tedy uvítal 3D modely https://carlocestra.artstation.com/projects/vR4qO případně https://warthunder.com/en/news/6980-dev ... ogether-en ale ani ony mi nedaly odpověď na vše. Přirozeně jsem hledal inspiraci na fotkách postavených modelů, ty ovšem vesměs nedostatky stavebnice neřešily a mě tedy nepomohly. Až na jednu výjimku https://imodeler.com/2017/01/italian-cr ... la-part-1/ https://imodeler.com/2017/01/pola-part-2/ Před stavitelem mohu jedině smeknout, názorná ukázka, co ze stejného nedokonalého základu dokáže vytvořit profík. A konečně základní věc, dobové fotky předlohy. Něco málo se mi na internetu vyhledat podařilo, ale užitečných záběrů zblízka jen pár https://forum.worldofwarships.com/topic ... iser-pola/ Nijak překvapivě se různé prameny od sebe liší, částečně zřejmě chyby, jinak jde evidentně o zachycení vzhledu v různých obdobích existence předlohy. S tím jsem si však příliš nelámal hlavu a v případě více možností si vybral to, co se mi více líbilo a hodilo. Však cílem nebylo postavit seriózní maketu, ale spíše si jen na dotyčném modelu vyzkoušet určité techniky a pracovní postupy.
-
-
Akce
-
-
Setkání mládeže + Footy
Kde: Zátoka Cikánka, Jablonec nad Nisou
Kdy: 25. 4.
Jarní Lužiny + soutěž dětí
Kde: Nepomucký rybník, Praha
Kdy: 25. 4.
Galantská kotva
Kde: rybník Koštan, Kajál u Galanty
Kdy: 25. 4.
Otvírání mola
Kde: Židovský rybník, Lány
Kdy: 25. 4.
Moravský pohár
Kde: Nádrž v Sedlejově
Kdy: 25. - 26. 4.
Stupavská para
Kde: Vachalkov rybník, Stupava
Kdy: 2. 5.
Sraz lodních modelářů
Kde: Křelovský rybník, Křelov u Olomouce
Kdy: 2. 5. od 10:00
Sraz lodních modelářů
Kde: Jezírka v Holandské ulici, Brno
Kdy: 3. 5. od 15:00
Evropský pohár NSS
Kde: Kristýna, Hrádek nad Nisou
Kdy: 1. - 3. 5.
Víkend s MoNaKem
Kde: rybník Homole u Hotelu Luna, Kouty
Kdy: 8. - 10. 5.
Mistrovství ČR stolních modelů C
Kde: Muzeum v Děčíně
Kdy: 8. - 10. 5.
Mikroklima s MoNaKem
Kde: U restaurace v Parku Přátelství, Praha-Prosek
Kdy: 28. 5.
MiČR lodních maket NS + žáků
Kde: Autocamp Třeboň
Kdy: 12. - 14. 6.
Česko-rakouský pohár NS
Kde: ATC Podroužek, Netolice
Kdy: 20. - 21. 6.
-
-
Reklama
-
