MoNaKo DF

Před 10 roky jsem začal stavět model „experimentální válečné lodi“. Podrobnosti z prvních dvou sezón (2007 a 2008) stavby a provozu jsem publikoval ve dvou článcích na Monaku:
https://forum.mo-na-ko.cz/portal/view. ... 2008010012
https://forum.mo-na-ko.cz/portal/view. ... 2009010002
Nyní se po letech k tomuto modelu vracím a chtěl bych zde prezentovat postup jeho další výstavby.

Tehdy jsem chtěl postavit loď o něco větší, než mé dřívější modely, a pokusit se na ní o realizaci funkčních efektů. Hlavním vzorem mi v tom byly modely Abercrombie a Mescalero zakladatele Monaka Keby:
https://www.mo-na-ko.cz/Abercrombie.htm
https://www.mo-na-ko.cz/lode-Meskalero.htm
Namísto snahy o polomaketu nějaké skutečné lodi jsem si model naprojektoval dle vlastní fantazie, aby se maximálně hodil pro zamýšlené pokusné účely. V sezóně 2007 jsem se pustil do díla, postavil trup, instaloval pohon a otestoval ho na vodě. V sezóně 2008 jsem zrealizoval hrubou stavbu nástaveb, takže model již začal připomínat skutečnou loď a opět jsem s ním opakovaně vyplul na vodu. V tomto stavu skončil druhý díl mého vyprávění. K dalšímu popisu osudů mého monitoru chci využít DF MoNaKo.

V sezóně 2009 jsem se zaměřil na detaily na palubě a nástavbách. Při jejich výrobě jsem chtěl jít střední cestou. Pokusit se o určitou míru ztvárnění, ale netrvat na dokonalé maketovosti. Chtěl jsem stavět model pro rozličné funkce včetně pyrotechnických a ne se piplat s pracnými detaily, které při plavbě stejně nejsou pozorovatelné. Pojetí ztvárnění detailů bylo též nutno podřídit hypotetickému měřítku (1:100 až 1:200), což tak jako tak vyžaduje určitá zjednodušení.

První výzvou bylo znázornění klasického dřevěného obložení paluby. Vyřešil jsem to nalepením tapety se vzorkem dřeva a narýsováním jednotlivých prken černou propiskou. Jako čerstvé to vypadalo velmi dobře, po více letech provozu jsou však linky už přeci jen trochu zašlé. Na příďovou palubu (dle vzoru mnoha skutečných lodí pouze ocelová bez dřeva) jsem instaloval vlnolam a imitace kotevních vrátků s kotevními řetězy. Vhodný řetízek jsem nalezl v prodejně s kutilskými potřebami v Praze na Florenci, chybějící příčky v jednotlivých článcích (jako jsou u skutečných kotevních řetězů) jsem neřešil. Při realizaci zábradlí jsem se inspiroval cizími vzory. Na sloupky použil závlačky příhodných rozměrů a protáhl je tenkým drátkem. Boky trupu jsem vylepšil přilepením vystupujících pancéřových pásů (hliníková lišta) a to bylo víceméně vše. V polovině roku 2009 jsem provedl zatím poslední úpravu, maskovací kamufláž. Pro oživení fádní tmavé šedi jsem původní nátěr doplnil tmavomodrými a světle šedými nepravidelnými pruhy po vzoru bojových nátěrů řady vojenských plavidel během 2.sv.v.

Potom jsem se však na dlouhé roky zaseknul a stavba modelu zamrzla na mrtvém bodě. Vlivem životních změn mi na modelaření nezbývalo dost času a energie. Sice jsem na něj nikdy zcela nezanevřel, ale věnoval se mu pouze pasivně a nic nového nevytvořil. Pouze jsem svoje lodě včetně rozestavěného monitoru vzal párkrát do roka k vodě a výjimečně zašel na setkání lodních modelářů (pouze jako pozorovatel). Monitor tedy úplně nezahálel, avšak na jeho vzhledu se nic nezměnilo, žádné vylepšení (na fotce z podzimních Lužin 2016 vypadá stejně jako o 7 let dříve).

Při opakovaném ježdění jsem alespoň důkladně poznal nautické vlastnosti modelu. Na jednu stranu se osvědčila jeho odolnost i v horších podmínkách (vysoké boky, na přídi navíc skloněné chrání před zaléváním paluby vlnami, laminátový trup snáší hrubší zacházení). Na druhou stranu je negativem špatná směrová stabilita (přes dodatečnou instalaci kýlových lišt na dno trupu) a špatné chování při zatáčení (loď nejprve nereaguje, potom naopak přehnaně a je nutno reagovat kormidlem do protisměru) i při couvání (stáčení). Na vině je evidentně konstrukce trupu (nízká štíhlost a nedokonale tvarovaná záď) a zřejmě i jednošroubý pohon. Na soutěžní ježdění mezi bójkami by to rozhodně nebylo. Tím se však nemusím trápit, k zamýšlenému účelu model poslouží i s jeho nedokonalostmi.

Teprve loni mě po dlouhé pauze opět postihla správná modelářská nálada a zatoužil jsem po kreativní činnosti. Letos na jaře jsem se opravdu pustil do díla, ale na monitor jsem se zatím nedostal, pro rok 2017 dostala prioritu dostavba Arizony. Snad se mi něco dalšího povede zrealizovat přes zimu. Práce na modelu je do budoucna stále dost. Jednak dohotovení dalších různých detailů na trupu a palubě. Jednak realizace funkčních efektů. Tedy rekonstrukce osvětlení a kouře (první pokusy proběhly v létě 2008) a především to hlavní, pohon dělové věže a střelba z děla, případně další věci. Termín definitivního dokončení modelu si netroufám odhadovat, bude záležet na mnoha faktorech včetně vytíženosti dalšími projekty. Alespoň pár sezón to jistě zabere. Až bude k dispozici nějaký pokrok, budu v této prezentaci pokračovat.

srpen 2018

Po delší pauze jsem opět na monitoru učinil drobné pokroky. Mezitím jsem však nezahálel, ale věnoval se výstavbě jiných lodí (viz. mé další příspěvky na DF), kvůli čemuž mi na monitor chronicky nezbýval čas. Teprve nyní jsem se pod vlivem blížícího termínu nočního poježdění na Lužinách přiměl zrekonstruovat funkční osvětlení (po 10 letech!). Kromě původních dvou světlometů vlastní konstrukce (na plošinách zadního můstku) byl navíc provizorně přidán další pár poblíž hlavního stožáru (plastové polotovary z Admiralshopu). Dále byla instalována improvizovaná poziční světla (barevné žárovičky z Admiralshopu). Jejich smyslem není ani tak realističnost, jako především lepší čitelnost modelu při řízení za špatné viditelnosti a tmy. Všechna aplikovaná svítidla jsou miniaturní žárovičky, používat LED se mi kvůli složitějšímu zapojení dosud nechtělo.

Na rozdíl od prvního testu ze srpna 2008 jsem nyní provedl zapojení pečlivěji (pájené spoje, izolace smršťovačkou) a odnímání nástavby vyřešil pomocí konektorů. Poziční světla (předpokládá se pouze občasné použití) nejsou ovládána přes RC, ale pouze ručně zapínána před jízdou (BEC konektor sloužící zároveň jako spínač). RC spínač vyžaduje 3 vodiče, k propojení elektroinstalace mezi nástavbou a trupem jsem tedy vhodně využil prodlužovací servokabel. Napájení je zatím připojeno na stejné kabely jako regl (hlavní pohonný akumulátor 6V gelovka), ale do budoucna chci oddělit obvod pohonu od ostatních funkcí a k jejich napájení využívat druhý (pomocný) akumulátor (zatím pouze jako balast).

Kromě osvětlení byl opětovně zapojen též vyvíječ kouře (malý Graupner, zakoupen před 10 lety). Zkušebně na stole fungoval, ale po spotřebování zbytků originální náplně budu nyní muset řešit obstarání nového „paliva“ (glycerin, lampový olej apod.?).

K ovládání světel a kouře je použit dvoukanálový RC spínač BEL (též zakoupený tenkrát před 10 lety). Sice poněkud větších rozměrů, ale v daném modelu to není kritické. Ovládání je zapojeno na pravý knipl (výchylky dopředu a dozadu aktivují a vypínají jednu respektive druhou funkci). Nevýhodou je, že při nepečlivém kormidlování lze spínač nechtěně sepnout či vypnout. Což u světel tolik nevadí, ale v případě kouře to působí zmatky (nikdy není jisté, zda je opravdu vypnuté žhavení, anebo došla náplň). Z tohoto i z dalších důvodů tedy zvažuji změnu, kouř ovládat zvlášť (zřejmě mimo RC, pouze spínačem na modelu) a RC spínač ponechat výhradně k ovládání dvou nezávislých párů světel.

Časem tedy ještě dořeším finální verzi a doladění elektrického zapojení. Samozřejmě bude třeba světlomety dokončit rovněž po stránce mechanické a vzhledové. Doufám, že se na to (plus na spoustu dalších prací na monitoru) dostanu dříve, než za další tři čtvrtiny roku.

Od posledního příspěvku k monitoru uplynul rok a půl a příliš novinek za tu dobu bohužel nepřibylo. Příčiny však byly odlišné, než několik let nazpět. Namísto modelářské stagnace a stavebních prázdnin naopak příliš aktivit a rozmělnění úsilí na více cílů (staré resty, nové plány). V loňském a předloňském roce jsem si stanovil jako priority zprovoznění parníku a výstavbu větší lodi, zatímco na monitor mi již nezbýval dostatek kapacit. Podařilo se mi tak zrealizovat pouze pár drobností, avšak i to málo vzhledu modelu jednoznačně prospělo a těším se, až toho přibude ještě více.

listopad 2018

Pustil jsem se do ztvárnění člunů. Ty představují relativně pracný prvek, vzal jsem tedy zavděk polotovarem z Admiralshopu. Sice mi tam pocitově svými proporcemi úplně dokonale nesedí, ale rozhodl jsem se to akceptovat. Původně jsem měl v plánu pouze dva čluny (na hlavní nástavbě), ale nakonec se rozhodl jejich počet rozšířit na čtyři (2 veslové + 2 motorové) a jednu dvojici instalovat na přední nástavbu. Záchranné rafty zavěšené na bocích hlavní dělové věže byly rovněž pořízeny v Admiralshopu. Z vhodných drátů byly zhotoveny člunové výložníky, žerdě na přídi a zádi a rovněž vrchní část stožáru (snímatelná pro přepravní kompaktnost). Okna pozorovacího stanoviště na stožáru a průzory v obou pancéřových velitelských věžích jsem se rozhodl ztvárnit pouze černou barvou (maskováno proužky lepicí pásky).

srpen – září 2019

Po delší přestávce byl po chvilkách mezi jinou prací zkompletován a usazen druhý veslový člun (stejného typu jako první).

leden 2020

Vrátil jsem se k dolaďování elektroinstalace RC spínače a přitom zjistil nemilou věc, vyvíječ kouře je zřejmě nefunkční bez možnosti nápravy. Otázku simulace kouře jsem tedy zatím odsunul na neurčito a soustředil se na dořešení instalace a ovládání osvětlení. Dva páry světlometů (původní vlastní výroby a nové z Admiralshopu) jsem zapojil zvlášť na dva nezávislé výstupy RC spínače. Díky doplnění vysílače o ovladače dalších kanálů (podzim 2019) jsem konečně mohl spínání světel přesunout z nevyhovujícího pravého kniplu (časté nechtěné zapínání a vypínání) na třípolohový spínač (nyní se již jeví OK). Pro přední pár světlometů (již dříve nabarvených a zasklených) byly instalovány plošiny vzadu na můstku, po stranách stožáru. Nevýhodou řešení dotyčných světlometů je způsob vedení kablíků k žárovičce (vzduchem k zadní straně reflektoru). Sice jednoduché a praktické, ale bohužel poněkud kazící vzhled. V daném případě jsem však upřednostnil funkční oživení modelu světýlky před realistickým vzhledem (kablíky se při pohledu s odstupem beztak ztratí).

zima - jaro 2020

V novém roce se mi po dlouhé době konečně podařilo chytit správný elán a s dostavbou monitoru významněji pohnout. Konstrukci funkčních efektů (s výjimkou světel) bohužel stále pomíjím, jelikož se vývojové kapacity nedostávají pro nadbytek práce na dalších lodích. Alespoň jsem se zatím pustil do systematického kompletování všelijakých detailů.

Jak jsem se v poslední době zabýval funkčním osvětlením, přirozeně jsem navazoval dohotovováním všeho kolem světlometů a s tím se svezly i další související věci. Po instalaci předních světlometů na platformy za můstek jsem mohl jeho plošinu obehnat zábradlím, tentokrát plným (plechovým). Materiálem byl tenký hliníkový plech, destičkami ze stejného materiálu jsem ztvárnil dveře na můstku a nástavbách. Rovněž tak rám oken horního můstku (kormidelna), jednotlivá okénka jsem do něj vyřezal ostrým nožem.

Po vyřešení předních světlometů jsem se vrhl na zadní pár. Ten je sice dávno funkční, ale po stránce detailů nedokončený. Do kompletace se mi však dlouho nechtělo, protože si to vyžádalo rozebrání již fungujícího zařízení, až nyní jsem se donutil starý rest vyřídit. Pro lepší světelnou odrazivost jsem vnitřky světlometů polepil hliníkovou fólií. Což sice pomáhá svítivosti, ale zas přináší riziko zkratování přívodních drátků k žárovičkám. Z Al trubiček a plíšků jsem zhotovil podstavce, tím světlomety konečně zcela zkompletoval, znovu usadil na své místo a opět připájel přívodní vodiče. „Zasklení“ světlometů z průhledné plastové destičky jsem přichytil silikonem. Poté jsem mohl definitivně dořešit elektroinstalaci snímací nástavby a vodiče, které byly dosud ke spodku nástavby pouze provizorně přichycené lepicí páskou, jsem připevnil seriózněji (silikon a plechová oka). Potom už ohledně osvětlení zbývalo jen doplnit svítilny pozičních světel (nasazené na stávající barevné žárovičky). Ty na reálných lodích existují v různých provedeních. Z důvodu jednoduchosti výroby jsem zvolil prosté „zástěny“. Funkční osvětlení modelu je tedy konečně hotovo, ovšem po všech zkušenostech se bráním cokoli označovat jako definitivní, možnost dalších budoucích úprav zůstává otevřená.

Veslové čluny jsem se pokusil vylepšit dodáním vesel. Ta jsem ořezal z párátek, nalakoval a nabarvil. Mnohem více práce si vyžádaly dva motorové čluny. Jejich trupy jsem vybrousil z balzy a impregnoval epoxidem (zřejmě by bylo snazší, rychlejší a pro daný účel postačující klasicky použít nitrolak), kabiny jsou plechové. Oba čluny se liší provedením (zakrytý a otevřený) a způsobem ztvárnění okének (některá namalovaná černou barvou, jiná reálné otvory). Otevřený člun má uvnitř pohozenou složenou plachtu k překrytí prostoru pasažérů. Materiál pro plachtu jsem získal z latexové rukavice. Původně jsem již dávno řešil plachtovinu v souvislosti s dělovými hlavněmi https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewtopic.php?id=2369 , ovšem než došlo na realizaci, staly se aktuálními jiné aplikace. Kromě člunu rovněž oplachtování zábradlí můstku a plošin světlometů.

Delší dobu mi vadily zdeformované odnímací palubní panely na přídi a zádi (zhotoveny z nedostatečně impregnovaného kartonu, který navlhl a po vysušení se zkřivil). Pro jejich vyrovnání a vyztužení jsem zespodu nalepil hliníkové profily. Spáry mezi odnímací a pevnou částí paluby jsou však stále dobře patrné a zřejmě by je bývalo lepší vyřešit jinak (spára na rozhraní „dřevěné“ paluby a okraje trupu). Nyní však již náprava není dost dobře možná, zbývá tedy poučení pro příští stavby.

Již nějaký čas jsem u monitoru vedl jako prioritu dokompletování zbývajících detailů na trupu. Prozatím jsem tedy odložil další záležitosti na palubě a nástavbách a obrátil svou pozornost na kotvy a okénka v bocích. Kotevní průvlaky jsem zhotovil z kovových trubiček instalovaných do otvorů vyvrtaných a vypilovaných v bocích přídě. Kotvy samotné představovaly z důvodu komplikovaného tvaru mnohem větší oříšek. Naštěstí mě opět zachránil nákup v Admiralshopu, kde jsem v nabídce nalezl kotvy vhodného vzhledu (Hallova typu, obvyklého na válečných lodích 1. poloviny 20. století) a rozměrů.

Ztvárnění lodních okének – příprava

Realizace okének na bocích trupu (a na nástavbách) představovala významný úkol. Danou problematiku jsem řešil již dávno https://forum.mo-na-ko.cz/portal/view ... hp?id=2644 , ale teprve po mnoha letech jsem se přiblížil k uskutečnění. Ztvárnění charakteristických kulatých okének na lodním modelu je možné různými způsoby (viz. uvedený odkaz), ale ne každý je vhodný pro každý typ předlohy a každé měřítko. Již jsem měl možnost naživo vidět dost jinak pěkně zpracovaných modelů, na kterých mi však zrovna okénka příliš neseděla a poněkud kazila celkový dojem. Dle závěrů z uvedené diskuze i z výsledků mého vlastního pátrání (např. https://en.wikipedia.org/wiki/Porthole ) bylo zřejmé, že dotyčný typ okének (portholes), typických (nejen) pro válečné lodě představuje prosté kulaté otvory (průměr v reálu řádově desítky cm, v případě mého modelu by šlo o cca 3 mm), zvenčí nemají být žádné vystupující rámy apod. (leda „stříšky“ do oblouku, ale ty by mělo smysl dělat leda u detailnějšího měřítka a preciznější makety).

Jelikož se okénka vyskytují v relativně tenkém plechu nechráněných boků (a nástaveb), znamená to u většiny modelů potíž s jejich realistickým znázorněním (stěny trupů modelů obvykle bývají nemaketově tlusté, okénka v silném pancíři by byla nesmysl). V případě mého monitoru je však situace příhodnější, jelikož trup je z tenkostěnného laminátu vyztuženého zevnitř zbytkem kopyta z XPS. Tedy příhodné pro naznačení okének navrtáním (stěna trupu realisticky tenký vzhled, na rozdíl od dřevěných trupů bez rizika pronikání vlhkosti). Nicméně jsem dost váhal a obával se jak pracnosti, tak neuspokojivého výsledku. Dlouho jsem tedy preferoval okénka pouze namalovat (černá kolečka). Jenže ani to nebylo zcela bez potíží. Závěrem roku 2018 jsem otázku nabarvení okének konečně začal řešit konkrétněji, potřeboval jsem totiž vymyslet, jak efektivně vytvořit kulaté otvory potřebných rozměrů do maskovací pásky, viz. https://forum.mo-na-ko.cz/portal/view ... hp?id=4668 První pokusy nebyly zrovna uspokojivé a jelikož zrovna nezbýval čas, tak jsem dořešení problému opět odsunul. Teprve po delší době jsem se k okénkům opět vrátil a na přelomu jara a léta 2021 se mi otázku maskování konečně podařilo úspěšně vyřešit (vyseknutí dírek do papírových samolepicích štítků pomocí děrovacích kleští).

Již rok předtím jsem však měl definitivně jasno ohledně celkové podoby. Menší počet okének se měl nacházet na stěnách nástaveb, většina pak na bocích trupu (ve dvou řadách nad sebou). Horní řada průběžná od přídě po záď, spodní řada uprostřed přerušená pancéřovým pásem. Po rozměření to vycházelo celkem 64 okének na každém lodním boku, což už je slušný počet, a pokud by byla pouze namalovaná namísto reálných otvorů, ušetřilo by se dost práce a času. S realizací bylo třeba vyčkat na dořešení techniky maskování a na vhodný čas. Což nastalo během června 2021.

Ztvárnění lodních okének – metodika

Během dlouhé (několikaleté) prodlevy u mě došlo k určitému myšlenkovému posunu a zauvažoval jsem, že bych se přeci jen mohl pokusit alespoň část okének ztvárnit sofistikovaněji, a to dokonce v několika variantách. Model je totiž deklarován jako experimentální a od počátku jsem na něm zamýšlel testovat různé stavební postupy a materiály. Postupně tedy původní obavy vyprchaly a zlákalo mě vyzkoušet více realistické provedení okének a získat cenné praktické poznatky. Z hlediska konsistentního vzhledu sice není míchání různých technik provedení vhodné, avšak z experimentálního hlediska je to naopak žádoucí (vzájemné porovnání). Zamýšlel jsem tedy zkusit vybraná okénka navrtat a dále upravit několika způsoby. V místech se zachovanou XPS výplní pouze vybarvit vnitřek otvoru (dutinky), či zalít otvor čirým epoxidem. V místech s odstraněnou XPS výplní buď instalovat zevnitř obšívky průhlednou fólii (pro imitaci zasklení), anebo otvory zakrýt zevnitř krabičkou z neprůhledného materiálu (pro imitaci otevřených oken s iluzí vnitřních prostor za nimi).

Zalití pětiminutovým epoxidem z vnějšku se však při testech neosvědčilo, nedá se zajistit rovná hladina, ale tvoří se vyboulení (meniskus). Lepší variantou je zakrýt otvor z vnějšku lepicí páskou a epoxid nalít zevnitř. Tak lze dosáhnout rovného povrchu zasklení, ale nikoli spolehlivě. V řadě testovaných případů epoxid nezatekl správně, zůstaly v něm bubliny pod. Tudy zřejmě cesta také nepovede. Tím spíš, že jsem při práci s 5 min epoxidovými lepidly vypozoroval jejich častý sklon k pozdějšímu zažloutnutí. Lepší výsledky by zřejmě mohly poskytnout čiré epoxidy s delší vytvrzovací dobou (laminovací či nejlépe speciální zalévací), avšak než jsem se odhodlal k pokusům, objevil jsem zajímavou alternativu a na doporučení od kolegy vyzkoušel přípravek Humbrol Clearfix (používaný v plastikovém modelářství pro lepení čirých dílů). Testy s ním dopadly poměrně nadějně, celkem snadná aplikace, schopné dobře zacelit menší otvor rovnou blankou (vlivem povrchového napětí), po zaschnutí relativně pružnou a mechanicky odolnou. Rozhodl jsem se tedy část navrtaných okének zkušebně zasklít tímto způsobem. Výhodou této metody je, že takto lze otvory oken zasklívat zvnějšku, tedy i na místech, ke kterým není zevnitř trupu přístup.

Jinak jsem však obecně preferoval metodu zasklívání oken vhodným pevným průhledným materiálem (tenké destičky či fólie). Přitom jsem uvažoval výhody tenké obšívky, že není nutno pracně tvořit jednotlivá kulatá sklíčka na míru, ale pro přijatelný výsledek by mělo postačit otvory zevnitř překrýt přesahujícími kousky průhledného materiálu (klidně i více okének najednou jedním proužkem). Pokud by však stěna trupu byla silnější, nebylo by naznačené řešení použitelné a zřejmě by bylo třeba hlubší díry individuálně zaplnit průhlednou kulatinou. Což by bylo o poznání pracnější a rizikovější z hlediska možného zatékání (důkladné zalepení, utěsnění a tmelení spáry, řezání a leštění průhledných „špalíčků“ apod.). Původně jsem pomýšlel na destičky z čirého polystyrenu případně obdobného plastu dobře lepitelného epoxidem. Jenže se mi je nepodařilo sehnat, tedy jsem nakonec využil dostupný Vivak (PETG) a čiré fólie z potravinářských obalů (zřejmě PET). S lepením těchto materiálů jsem však zaznamenal určité potíže. Sice se mi to povedlo epoxidem, silikonem i lepidlem na plastikové kity, ale spoje nebyly dostatečně pevné a šly bez větších potíží roztrhnout (odloupnout). Nakonec jsem obdržel šikovný tip v podobě kontaktního lepidla (Chemoprén Transparent), které poskytlo spolehlivý a pružný spoj.

Ztvárnění lodních okének – provedení I

Během června 2021 jsem se konečně odhodlal přistoupit k ostrému řešení. Zpočátku jsem chtěl většinu oken znázornit pouze barvou a zkoušet vrtat pouze menší počet (uprostřed boků, nad pancéřovým pásem). Nakonec mě však zlákalo otestovat více variant řešení vrtaných oken a finální kompromis tak vypadá následovně. Spodní řada okének (nízko nad hladinou) je kompletně namalovaná, rovněž tak veškerá okénka nacházející se na nástavbách. Horní řada oken na trupu je kompletně vrtaná. Uprostřed lodi (kde byl vytvořen přístup k vnitřní straně obšívky odstraněním části XPS výplně) je část oken zasklená zevnitř fólií (na jednom boku z kelímkového víčka, na druhém Vivak), část je ponechána v otevřeném stavu (zevnitř zakryta plastovou či plechovou dutinou) a několik okének je zaskleno Clearfixem. Na přídi a zádi (kde vnitřní strana obšívky přístupná není) jsou dutinky v XPS výplni trupu vybarveny (šedá se mi jevila vhodnější než černá) a většina otvorů zasklena Clearfixem, pouze několik z nich je ponechána v otevřeném stavu pro srovnání.

Nejprve jsem se pustil do znázornění okének barvením. Jakmile byla dořešena technika maskování, nezůstaly již žádné překážky a realizace byla snadná a rychlá. Opravovat bylo třeba pouze několik černých koleček, u nichž došlo k podtečení maskovací samolepky kvůli nerovnostem na povrchu trupu. Jediné, co mě trochu více potrápilo, bylo přesné usazení maskovacích přípravků na místa s výrazným zakřivením boků. S výsledkem jsem byl obecně spokojený a mé očekávání bylo vesměs splněno.

S vrtáním okenních otvorů to bylo o poznání náročnější. Samotné provrtání obšívky ještě bylo to nejmenší, tenký laminát se perforuje snadno jako papír (kromě míst s větší vrstvou tmelu). Hlavní problém byl pozice oken na zakřivených lodních bocích přesně zaměřit a navrtat, aniž by něco někde ujelo a výsledné otvory byly mimo linii. Což se mi bohužel dokonale nepovedlo a některé dírky jsou lehce mimo správnou pozici. Potom se ukázalo, že dosáhnout dokonale kulatého tvaru a ostrého okraje také není nic snadného. Navrtané otvory bylo třeba začistit pilníčkem, přičemž samozřejmě došlo k určitému nevyhnutelnému úběru materiálu a zvětšení průměru. Není to tedy přesně 3 mm, ale spíš v rozmezí 3–4 mm. Některá okna se alespoň povedlo hezky zabrousit, ale u některých zůstaly nedokonalosti v podobě místeček s odprýsknutým tmelem apod. Výsledek tedy nebyl zdaleka tak precizní, jak by teoreticky měl být a náprava do perfektního stavu by byla značně pracná a časově náročná (jemné tmelení atd.). Tam kde bylo třeba okolí oken posléze retušovat barvou se mi navíc nepovedlo přesně dodržet původní odstíny a zůstaly fleky mírně odlišného vzhledu. Vrtání okenních otvorů do laminátového trupu se tak ukázalo jako podstatně záludnější a mé původní představy příliš optimistické.

Pro dosažení kvalitního výsledku by zřejmě bylo třeba postupovat poněkud odlišněji. Podle kolegů by bylo třeba použít vhodnější nástroje (frézky namísto obyčejných vrtáků) a sofistikovanější postupy (nejprve navrtat menší průměr a poté dobrousit do finální podoby). Dále by zřejmě lepší výsledek poskytla implantace vhodných trubiček do hrubě navrtaných otvorů. Od čehož mě ovšem odrazuje vysoká pracnost (tmelení). Tato nevýhoda by šla obejít pomocí jiného tipu od kolegy, instalací vhodných dutých nýtků místo trubiček, kdy by přesahující okraj hlavičky překryl spáru. Ovšem v takovém případě zas potřeba ohlídat, aby na trupu nevznikly výrazně vystouplé obruby lemující okenní otvor (viz. úvodní poznámky ohledně podoby reálných oken a absenci rámů vně obšívky). Aplikaci trubiček apod. pro znázornění oken jsem však dlouho zavrhoval nejen pro pracnost, ale i kvůli obavám z nedostatečné realističnosti. Zkušenosti s navrtáním boků na různých místech (ponechaná i odstraněná XPS výplň) však moje obavy vesměs rozptýlily. Vyjma pečlivého pohledu z bezprostřední blízkosti (a s dobrým osvětlením) prakticky nejde rozeznat, zda se za otvorem v obšívce skrývá pouze úzká nabarvená válcová dutinka, nebo širší prázdné prostory. Pokud je otvor navíc zasklený (Clearfixem), je to již zcela jedno.

Ztvárnění lodních okének – provedení II

Nejvíce jsem byl zvědavý, jak se povede nasimulovat zasklení oken. Ve střední části trupu byly na vnitřek boků přilepeny pomocí transparentního Chemoprénu pásky průhledné fólie. Proces to byl celkem snadný a bezproblémový, avšak výsledek byl oproti mému očekávání poněkud rozpačitý. Zrada se totiž skrývá v tloušťce obšívky. Ta je sice každopádně významně nižší než v případě plaňkovaných trupů, ale přesto nikoli zanedbatelná. Teoreticky sice několik vrstev tenčí skelné tkaniny dosáhne stěží pár desetin mm, ale reálně i s tmelem činí tloušťka stěny spíš celý milimetr, a to už je poněkud dost a nemaketově silné. Potom se pásky nepodařilo pro různé nerovnosti dokonale přitisknout na povrch (lépe to šlo s fólií z kelímku, která je tenčí a flexibilnější, než silnější Vivak), k tomu mezivrstva lepidla. Ve výsledku je povrch zasklení utopený cca 1,5 mm pod úrovní vnější stěny, a to už je prostě moc a nesplňuje požadavky. Příliš to však nevadí, jelikož průsvitný materiál není z vnějšího pohledu tolik znát, akorát se prostě vytrácí žádaný efekt zasklení a dotyčná okna navenek vypadají podobně jako sousední nezasklená. Ta působí na pohled poměrně solidně (vyjma výše rozebíraných nedostatků). Jejich vnitřní zakrytí se však ukázalo jako celkem zbytečné, jelikož po nasazení nástavby je zatemnění vnitřku trupu dostatečné. Smyslem tak je spíš jen ochrana před proniknutím cákající vody dovnitř trupu. Možná, že by nebylo špatné spojit oba přístupy dohromady a nezasklené okenní otvory zkombinovat s vnitřním překrytem z průhledného materiálu. Což by dávalo možnost simulace vnitřního osvětlení viditelného zvenčí skrz okénka (hezký efekt pro noční jízdy).

Realističtější výsledek zasklení tedy nakonec překvapivě poskytl Clearfix. S ním jsem si též užil nějaké komplikace, jelikož čerstvě zakoupený byl příliš řídký, neustále stékal a nedařilo se tvořit blanky přes otvory. Bylo třeba trošku odkápnout stranou, nechat chvilku zhoustnout a poté již šla práce lépe. Tak se podařilo relativně rychle a snadno zasklít větší počet zbývajících oken. Ne všechna však byla povedená hned napoprvé a bylo třeba nějaké opravy. Ani tak není výsledek zcela 100 %, překrýt okno průsvitnou blankou je sice relativně snadné, ale zajistit, aby blanka byla prostá kazů a vyrovnala se čiré fólii již vyžaduje více cviku. Potom byl efekt zasklení samozřejmě ovlivněn diskutovanou kvalitou navrtaných otvorů. Další potíže jsem zaznamenal s vlastním nanášením přípravku. Nepodařilo se mi pracovat čistě a zabránit upatlání okolí otvorů. Naštěstí po zaschnutí není na povrchu boků skoro nic vidět. Každopádně by však bylo optimální provést finální sjednocení povrchových úprav pomocí vhodného laku. Přes určité výhrady tak dopadlo dotyčné snažení relativně dobře a přes počáteční nedůvěru bych zmíněnou metodiku hodnotil poměrně perspektivně. Velkým plusem, že imitace skla vznikne tam kde má být (přímo v otvoru ve stěně trupu) a není nevhodně hluboko zanořená dovnitř.

Ztvárnění lodních okének – vyhodnocení

Ztvárnění lodních okének se tedy podařilo úspěšně dotáhnout konce a přineslo mi patřičné uspokojení (i s vědomím všech nedokonalostí). Model zas vypadá o něco reálněji a dokončeněji. Přesto však na mě výsledek působí poněkud rozpačitě. Ani ne tak samotnou (ne)kvalitou provedení, ale po vizuálním zhodnocení díla jsem poněkud zapochyboval o smysluplnosti celého podniku. Zda má v daném měřítku a velikosti oken vůbec cenu zkoušet něco zasklívat, jelikož výsledek není zrovna úměrný námaze. Jestli je otvor zasklený, či nikoli je totiž dobře rozeznatelné pouze zblízka, z vhodného úhlu pohledu a za dobrého osvětlení, jinak je dojem prakticky totožný, prostě tmavé kolečko. Podobně to platí i s dilematem, zda se vůbec snažit okna vrtat, anebo je pro zjednodušení pouze malovat. Z bezprostřední blízkosti je samozřejmě dobře poznat, že se na boku nachází pouze černá tečka namísto reálného otvoru. Avšak při pohledu s odstupem (podstatné pro dojem z plujícího modelu) se rozdíly vytrácí a vše se jeví víceméně podobně (viz. foto). V případě menších měřítek a méně propracovaných modelů tedy zřejmě bude namalování okének dostatečně uspokojivým řešením. Investice do tvorby realističtějších okének se zřejmě vyplatí spíše jen v případě propracovanějších modelů s vyššími maketovými ambicemi a obecně v případě velkých měřítek, kde již lodní okna vychází dostatečně rozměrná. A pokud zasklívat, tak v případě malých okének zřejmě jedině Clearfixem, zatímco pevné fólie apod. najdou uplatnění spíše u oken větších rozměrů.

V případě mého monitoru je závěr takový, že by vůbec nevadilo, pokud by byla všechna okénka dle původního plánu pouze nabarvená. Nicméně úsilí věnované pokusům s vrtáním a zasklíváním oken není třeba litovat. Sice to nedopadlo zcela perfektně, ale na této lodi není bezchybné naprosto nic. Celý model byl od počátku zamýšlen jako testovací platforma pro zkoušení stavebních technik. Svůj účel tedy splnil rovněž v případě okének. Popsané testování mi poskytlo velice cenné zkušenosti, které doufám v budoucnu zúročím na nějakých příštích modelech. I když je pro usnadnění vždy možné vybrat předlohu s hladkými boky bez okének, nechci se takto omezovat. Osobně jsem příznivce staromódnější lodní architektury a řady kulatých okének podél lodních boků prostě k historickým (nejen) válečným lodím neodmyslitelně patří. Jistě jsem se tedy tímto fenoménem nezabýval naposledy a dříve či později na něj opět dojde.

Co třeba zkusit všechna řešení dohromady?

- provrtat (nebo profrézovat) bok
- pak zevnitř vylepit čirou fólií
- vymaskovat zvenku podobně jako při barvení
- "zalít" clearfixem
- odstranit masku
(s tou maskou nevím, jestil by ji clearfix taky nepřilepil, nikdy jsem s tím nedělal)



Já teda osobně bych na to šel ještě takhle:

- Provrtat.
- Zevnitř obrousit dohladka a zbavit prachu.
- Přelepit otvory izolepou. Případně izolepou jen kolečko a přes to plastelínu (musí těsnit).
- Zvenku zakápnout otvor čirrým laminovacím epoxidem L285 a podobně. To utěsnění, jak jsem psal, je důležité, protože epoxid snadno navzlíná všude.
- Po vytvrzení odstranit izolepu.

Sice jsem takováto okénka nikdy nedělal, ale třeba sklíčka přístrojů do kabiny se epoxidem udělat dala. Jsou sice trochu prohnutá, ale to by v těch 3mm nemuselo vadit.



Co se týče podtečení masky při barvení: je dobré nejdřív nabarvit čirým lakem, který když podteče, tak to tolik nevadí. Lak ucpe místa, kudy to podteklo a poté se teprv může barvit.

Dík za postřehy. Nejprve pro vysvětlení dvě podstatné skutečnosti. Jednak se v tomto konkrétním případě jedná o dodatečnou improvizaci na napůl hotovém modelu. Jednak mi jde o přijatelný poměr výsledný efekt versus pracnost a náklady. Některá možná řešení prostě nikdy zkoušet nebudu (ačkoli by slibovala kvalitní výsledek), protože by pro mě byla neúnosně složitá a nevyplatila by se mi. Při běžné stavbě bych potom dodržoval určitý logický postup a sled operací. Tedy nejprve laminovat, vytmelit a vybrousit, potom vrtat okna, zabrousit a případně opravit (opět tmelení a broušení). Teprve potom nástřik plničem a základní barvou a finální kamufláž. Pak případně zasklít a případně aplikovat finální vrstvu vhodného laku. Moje současné výše popsané pokusy toto přirozeně nemohly plně respektovat a náprava nedostatků by neospravedlnila s tím spojené komplikace.

K tvým návrhům. To první mi přijde zbytečně komplikované. Clearfix se nezalévá jako epoxid apod. ale nanáší podobně jako mýdlová voda do oka bublifuku. Jde o to napatlat okraje otvoru a vhodnou pomůckou (párátko apod.) přetáhnout blanku přes otvor. Maskování proti upatlání okolí otvoru je v zásadě možné, ale perspektivnější mi přijde metoda finálního sjednocení povrchu vhodným transparentním matným lakem.

Druhý postup by byl jistě možný, sám jsem o něčem takovém uvažoval, ale po objevení Clearfixu jsem to opustil jako výrazně pracnější cestu. Ono to má různá úskalí, třeba v epoxidu mohou být bublinky, pracnost s tím utěsňováním atd. Ale výsledek by nemusel být špatný, ty tvoje přístroje vypadají parádně.

Postupy uplatněné na monitoru byly vynuceny mimo jiné konstrukcí trupu. Jak jsem uvedl, uprostřed boků jsem odstranil výplň a tak se dostal na vnitřní povrch obšívky. I když kvůli palubní obrubě tam není přístup optimální. Na přídi a zádi však je vnitřek boků nepřístupný (XPS výplň a zalepená paluba). Tedy byly možné pouze metody s přístupem výhradně z vnější strany boků.

Pořád je nutno mít na paměti počet okének na modelu (i s nástavbami kolem 150). S pár kousky je přípustné se piplat. V takovém počtu však toho naprosto nejsem schopný a ochotný. Potřebné je vyvinout přijatelně pracné metody, i za cenu horší maketovosti.

K tomu podtékání masek jsem dostal podobné rady, akorát místo laku hustší barva. Příjemně mě překvapilo, že to maskování fungovalo poměrně dobře, podtečených případů bylo jen pár a náprava snadná (opatrné zaretušování štětečkem).

léto 2021

V návaznosti na výrobu oken jsem během letního období provedl další související práce (úpravy a opravy trupu). Když už jsem uvnitř lodi odstraňoval část XPS výplně kvůli přístupu k okenním otvorům, rovnou jsem tak odstranil polystyrenu více. Z různých míst, kde se v provozu ukázalo, že překáží, případně tam v budoucnu přijdou instalovat další komponenty. Dále jsem renovoval podložku pod akumulátory (nyní HPS + XPS deska). Rovněž jsem se pokusil vylepšit provizorní uložení elektroniky a přijímač, regulátor a RC spínač usadil na plošinu nad střední částí trupu. Toto uspořádání však stále není definitivní a zřejmě se budu snažit o další optimalizaci na základě budoucích zkušeností a nových potřeb.

Kromě činností uvnitř trupu jsem se pustil i do jeho vnějšku. Situaci, kdy loď byla zrovna odstrojená „v doku“ jsem využil k dlouho zamýšlené opravě dna, které během let služby zaznamenalo nejeden šrám. Do tmelení odprýsknutých míst se mi vyloženě nechtělo, alespoň jsem dno přestříkal čerstvou barvou (základová červená z autospreje). Kromě dříve popsaných okének jsem na trup domaloval také černou vodorysku, která mi tam již dávno chyběla (viz. foto k textu o výrobě oken).

Kromě toho jsem též nově nakousnul otázku podélného vyvážení. Loď je totiž od počátku těžká na záď a pluje s mírně vynořenou přídí (lze si všimnout na fotkách z dřívějších akcí). Což jsem dosud schválně neřešil a vyčkával na zabudování plánovaných hmotnějších mechanismů (především pohon přední velké dělové věže). Čerstvě po doplnění oken a linie vodorysky mě to však začalo bít více do očí, tedy jsem provedl test vyvážení a zjistil znepokojivou věc. Pokud se dováží příď a loď vyrovná do vodorovné pozice, dostane se čára ponoru až kousek nad horní okraj vodorysky. Což neznamená ani tak problém technický, jako spíš estetický. Loď působí na pohled jako přetížená a nadměrně ponořená, při plavbě vyšší rychlostí je spodní řada oken zaplavována vlnami apod. Zatím nechci dělat unáhlené závěry a nechávám celou věc otevřenou do budoucna. Dosud totiž není zcela jasné, co vše ještě časem přijde na model doplnit a jak to jeho výtlak a vyvážení ovlivní. Ve hře jsou různé možnosti řešení.

srpen/září 2021

Loňské horké letní počasí mě inspirovalo k další aplikaci plachtoviny. Konkrétně provizorní plachtové stříšky (awning) natahované v nebojových podmínkách nad palubou pro ochranu posádky před povětrnostními vlivy (zejména intenzivní sluneční svit). Vedle již dříve realizovaného plachtového zakrytí zábradlí jde o další parádičku zajímavou na pohled. Realizace se však kvůli všelijakým průtahům opozdila o celý rok a dostal jsem se na ni až závěrem léta 2021.

Provedení bylo prosté, podpůrná konstrukce sestavená z drátů a vlastní plachtový potah z vyzkoušených laboratorních latexových rukavic. Vzhledem k problematičnosti lepení byla imitace plachtoviny nakonec ke konstrukci fixována pomocí průsvitné oboustranné lepicí pásky. Plachtové zastřešení jsem v souladu se skutečným vzorem nechtěl dělat jako permanentní ale flexibilní a používat jej pouze příležitostně. Na rozdíl od reality však konstrukce není rozebírací, ale tvoří jeden pevný celek, který se jednoduše posadí na palubu či zas odejme a uschová pro další nasazení. Z toho důvodu je konstrukce zřejmě poněkud robustnější, než by reálně měla být. Konkrétní podoba byla předmětem delšího zvažování. Nakonec byly postaveny dvě plachtové stříšky kompletně zakrývající záďovou a příďovou palubu.

jen poznámka k zalévání epoxidy... rychletuhnoucí žloutnou a to tak, že velmi. Laminovací zatečou všude, i tam kde nechceme (tam především) a práce jde pomalu a průzračné epoxidy určené k zalévání brouků, kamenů... které mají dobré optické vlastnosti a nežloutnou tuhnou extrémně pomalu aby utekly bublinky vzduchu. 24h není žádná míra, často je je třeba ještě dotvrzovat teplem.

Zalít otvor přelepený lepící páskou není vhodné - lepidlo na pásce na vzduchu neudělá hladký povrch a tak po zalití je otvor matný. Někdy je to vítané, někdy ne. Co udělá přelakování jsem nezkoušel.

SH píše:Zalít otvor přelepený lepící páskou není vhodné - lepidlo na pásce na vzduchu neudělá hladký povrch a tak po zalití je otvor matný.

Dobrá poznámka. Ta lepicí páska byla myšlená ale ze zadu. U okénka menšího než 0.5 cm by mě osobně matnost vzadu nevadila. Jde spíš o to, aby se správně zalesklo z vnějšku. A samozřejmě, s 5 min expoxidem by to nešlo, ten opravdu zežloutne.


PetrP: plachotovina z rukavic vypadá překvapivě dobře :-). Jen si říkám, jestli by šlo sklopit dělo dostatečně dolů. Asi by ho museli do stříšky trochu natlačit.

Se zaléváním otvorů by to zřejmě nebylo jen tak. Osobně jsem testoval jen ty 5min epoxidy. Kromě násedného žloutnutí je problém s bublinami co nestačí utéct. A hlavně se mi nedařilo dosáhnout rovné hladiny, vždy se vytvořil znatelný meniskus. Možná že by to bylo lepší s těmi řidšími a déle tuhnoucími pryskyřicemi a taky v případě větších otvorů. Proto jsem zkoušel přelepování páskou zvnějšku, ale na hodnocení drsnosti jsem se ani nedostal, jelikož to bylo znehodnocené bublinami. Ovšem aspoň to bylo rovné. Vzlínání a zatékání řídkých epoxidů by se muselo pečlivě ohlídat, aby nedošlo k znehodnocení vnějšího povrchu trupu, uvnitř by to asi bylo vesměs jedno. V případě dřevěných trupů by mohlo být dobré smáčení stěn otvoru vhodné, aby se dřevo dobře uzavřelo a ochránilo před vlhkostí, která by mohla právě kolem oken do trupu pronikat. Jenže jsem skeptický ohledně možnosti přesného a čistého vyvrtání otvoru s ostrými okraji do dřeva. Zřejmě by to tak jako tak vyžadovalo instalaci vhodných trubiček apod. a ty teprve zasklívat. Jistě by se to vše dalo nějak sofistikovaněji vymyslet a vyřešit. Osobně jsem však již takové myšlenky vzdal a opustil a pro své účely do budoucna volím něco jednoduššího a méně pracného.

Dík, rukavice nejsou můj nápad, ale převzato z jedné starší diskuze. Asi není striktně nutný konkrétní materiál. Akorát mi ty latexové přišly vzhledem (ne vyloženě hladký igelit ale trochu matnější povrch) a barvou (béžová jako přírodní nebarvená plachtovina) nejvhodnější. Pokud by byla třeba plachtovina jiné barvy, byl by to problém, jelikož barvení by asi moc nefungovalo (nevím jaký druh barev by na materiálu rukavic držel a při mačkání nepraskal a neloupal se). Tedy zřejmě spíš jen nalézt jiný typ rukavic potřebné barvy.

Také jsem měl dlouho obavy, zda to bude ono, ale loňský první pokus (zábradlí) mi přišel nadějný, tak jsem se odhodlal do větší výzvy. A to ještě není vše, v budoucnu by ještě měly přibýt plachtové měchy kolem průchodu hlavní skrz stěny dělových věží. Jelikož chci zachovat funkčnost (pohyb hlavní), tak je potřeba flexibilní řešení. Tedy různé statické kitařské metody znázornění nejsou pro mou potřebu vhodné. Snad se tedy zadaří i napotřetí.

Dělo má takto skutečně omezený pohyb dolů, což ale nijak zvlášť nevadí. Ve skutečnosti to bylo podobné https://www.google.cz/search?q=battlesh ... 65&bih=828 plachty leckdy natažené docela natěsno kolem dělových věží a nástaveb, níže položené dělové věže obvykle celé zakryté pod plachtou. To spíš to mám na modelu schválně poněkud volněji, právě aby se ty stříšky nějak rozumně daly vcelku instalovat a odinstalovat. Ono se použití děl s těmi přístřešky jaksi vylučuje. Tlaková vlna při výstřelu by vše strhala. Toto se prostě stavělo pouze v klidových situacích, zatímco před bojem muselo vše překážející a ohrožující z paluby pryč.

podzim 2021

Závěrem letošní sezóny bych přidal pár aktuálních fotek a trochu bilancování.

V době vydání posledního příspěvku (ohledně plachtových konstrukcí) jsem neměl dostatečně kvalitní fotky modelu při plavbě v jeho nejnovější podobě, pro ilustraci jsem tedy použil, co bylo dostupné. Později se však ještě poštěstilo získat nějaké reprezentativnější foto při plavbách na srazech, kterých jsem se s monitorem zúčastnil. Jednalo se zejména o podzimní Lužiny koncem září. Tehdy již sice nepanovala letní horka, ale přesto bylo počasí příjemně slunečné, a tedy na fotkách letně působící. Model tedy na dotyčných snímcích vyhlíží s nataženými ochrannými plachtami celkem přirozeně a fotogenicky. Za zmínku stojí hlavně záběr s proplouvajícím bitevním křižníkem v pozadí. Oba modely jsou totiž zhruba ve stejném měřítku, a tedy názorná ukázka, jaký je ten můj monitor ve srovnání v bitevním kolosem prcek. Další foto bylo ještě získáno na letošní poslední akci v Běchovicích (bez sluníčka a bez plachet).

Po všech popsaných úpravách z posledních několika sezón teprve začínám mít z modelu lepší pocit. Konečně už nepůsobí jako podivný polotovar, ale trochu víc připomíná pořádnou loď. Názorně se tak potvrzuje, jak právě detaily dělají model modelem. A v případě dotyčného modelu dokázaly i nedokonale provedené detaily celkem významně pozvednout jeho vzhled. Což mě těší a o to víc motivuje do dalšího pokračování (pozitivní zpětná vazba). Jistě by teď nebylo vhodné v současném stadiu ustrnout a usnout na vavřínech. Avšak ani nelze přehnaně optimisticky očekávat brzké dokončení. Při bližším zkoumání je práce na modelu ještě víc než dost. Jednak množství dalších detailů na palubě a nástavbách, které si vyžádají ještě hodně času. A konečně různé funkční doplňky, které právě byly jedním z hlavních motivů pro stavbu tohoto modelu. Zatím jsem dokázal zprovoznit akorát světýlka a výrazně větší výzvy mě zatím stále čekají. Přitom není dopředu jasné, jak vše nakonec dopadne a je docela pravděpodobné, že leckteré svoje představy budu muset nakonec přehodnotit. Již nyní začínám narážet na limitovanou velikost modelu a obávat se, zda se mi podaří dovnitř dostat vše, co jsem si naplánoval. Jestliže mi loď původně přišla dostatečně velká, nyní si začínám říkat, že by se nakonec hodilo, pokud by byla o něco větší. Další nedostatky jsem již zmiňoval dříve (směrová nestabilita a záludnější reakce na kormidlo). Z čehož ovšem nemá smysl dělat tragédii, jelikož loď samotná byla od počátku pojatá jako experiment a určená pro získání všemožných zkušeností.

Pravda, že jsem si původně představoval, jak to celé půjde mnohem rychleji a do pár let bude hotovo. Nicméně letos uplynulo již 14 let od „položení kýlu“ a konec stále v nedohlednu. I když odečtu 7 let (2010–2017), kdy jsem si vybíral modelářské prázdniny, tak je to pořád dost. Nicméně třeba vzít v úvahu, že výstavba této lodi pro mě nebyla v posledních sezónách nejvyšší prioritou a pokračoval jsem v ní spíše jen po určitých etapách v přestávkách mezi prací na jiných modelech. Ani do budoucna nepočítám, že by rychlé dokončení monitoru mělo představovat úkol číslo jedna. Spíše na něm i nadále budu pracovat nepravidelně, dle času a nálady. Rovněž je docela možné, že ta loď vlastně nikdy nebude zcela hotová, ale stále na ní budu provádět nějaké dodělávky, vylepšení, pokusy a opravy. Každopádně za letošek mohu být spokojen, kus práce se podařilo udělat a doufám, že se mi do jara podaří zas něco nového přidat.