Magnus v současné podobě
Tak jsem se také konečně dokopal k tomu, abych se tu s Vámi podělil o zkušenost se stavbou jednoho metrového modelu. Fotografie přímo ze stavby bohužel nemám, snad to tedy dovedu alespoň popat. Při stavbě jsem narazil na některé problémy, které by někomu mohly v budoucnu ulehčit bádání a mě by zajisté prospěly zase připomínky Vaše. Původně se mělo jednat o spíše jednoduchý a levný model, což se jak dále uvidíte zvrtlo v relativně složité a cenově nákladné monstrum.
Jedná se o můj historicky druhý lodní model, předtím jsem postavil pouze laminátovou metrovou plachetnici, kterou jsem po mnoha pokusech a úpravách nakonec i naučil celkem jezdit. Vždy se mi líbily norské rybářské čluny. Pamatuji se, že jko děcko jsem si přál stavebnici Artura, jenže jsem ho nikdy nedostal a později jsem se věnoval spíše modelům letadel, ale náklonnost k této lodi mi zůstala, až v roce 2009 jsem si sehnal plánek a rozhodl jsem se že si ho postavím. Jenže já nemám rád malé modely, ať mi nikdo netvrdí, že půlmetrový model bude mít uspokojivé plavební vlastnosti. Po shlédnutí několika plujících Arturů jsem dospěl k závěru, že jejich výkony jsou nerealistické a že tudy pro mě cesta nevede. Dlužno podotknout, že vědět o problémech, které mne čekají, možná bych přecijen ze svých požadavků slevil. Každopádně následovala volná kreace asi 12m člunu v měřítku cca. 1:12 založená na dvakrát zvětšeném výkresu trupu Artura a různých norských a švédských rybářských člunů, které jsem měl možnost spatřit, vybavených typicky jednoválcovým motorem se žárovou hlavou a pomocným oplachtěním.
První starostí byla volba materiálu. Na člunech daného typu se mi vždy líbil dřevěný vzhled s linkami které tvořily vycpávky mezi prkny lodní obšívky. Klasický laminátový trup jsem tedy zavrhnul již na začátku. Vím že někteří modeláři v takovém případě u větších modelů raději polepí nosný laminátový trup dřevem, které pak dělá povrchovou parádu. Mě se do tohoto postupu ovšem nechtělo. Hlavně jsem si nedovedl představit, kde bych asi tak sehnal dostatečně tenká prkýnka na oblepení trupu. Já mám ovšem rád práci se dřevem, je v tom jistý sváteční pocit, dřevo je královský materiál a také si potrpím na jistou shodu s předlohou i po konstrukční stránce. Krom toho mám rád nezaměnitelný zvuk, jaký dřevěné věci vydávají když je vezmete doruky. Rozhodl jsem se tedy pro kasické plaňkování širšími smrkovými prkénky, dle fotografií přibližně maketové šířky, které lze běžně zakoupit v modelářských obchodech.
Takže rozhodnuto. Položil jsem kýl ze silnějších smrkových "fošen", který jsem bohužel od začátku zcela nevyrovnal, takže tím pádem dodnes konečný výtvor trpí jakousi mírnou křivicí, jenž mne irituje (o tom dále) a vyřezal příslušná žebra. Zde jsem udělal další zásadní chybu, neboť jejich počet jsem ponechal jako u stavebnice Artura, což je mnohem menší model. Výsledkem je ne zcela úplně plynulý trup v bodech dotyku planěk obšívky v místech žeber. Následovalo vlepení pomocných podélníků a začal jsem plaňkovat.
Tyto rybářské čluny jsou charakteristické svým prošlupem a jediným možným způsobem, jak zajistit příslušné prohnutí paluby mi přišlo začít plaňkovat odshora, nikoliv od kýlu, za čímž si dosud částečně stojím. Částečně proto, že kdybych nejprve přilepil několik planěk ke kýlu a pak teprv pokračoval nahoře, mohl jsem kýl patrně téměř úplně vyrovnat. Lepil jsem možná poněkud zdlouhavě Herkulesem, těžko říct zda to bylo lepší než prstolepem. Linie mezi plaňkami jsem zvýraznil lihovým fixem, výsledek můžete posoudit sami. Když se podívám na fotografie, vypadá trup z borových fošen o odstín tmavší než můj a vycpávky jsou spíše bílo-šedé. Pro příště bych asi postupoval jinak. Plaňkám bych srazil hrany a po doplaňkování, přebroušení a lehkém namoření na odstín zašlé a pravděpodovně i velrybím tukem napuštěné borovice, bych vzniklé spáry vyplnil křídovým tmelem. Plaňkoval jsem od přídě až k zadní přepážce, přičemž některé jsem poněkud pracně, a nyní vím že i naprosto zbytečně, ke konci sbrousil na menší šířku. Vespod trupu blízko kýlu je k doplnění obšívky použito malé množství balzy.
Zakončení trupu jsem provedl náhradní technologií neboť jsem se (mylně) domníval, že jej nedovedu zakončit plaňkami. Konec trupu tedy byl laminován na polystyrenovém kopytě a nad čarou ponoru polepený sbroušenými plaňkami. Ve svém důsledku mne toto řešení čím dál víc iritovalo.
Ještě v průběhu plaňkování jsem řešil pohon. Ještě nikdy předtím jsem pohon pro loď neřešil, takže mé představy byly poněkud naivní. Původně jsem si totiž loď představoval jako nenáročný a levný model, myslel jsem si že budu častěji jezdit pod plachtami a že k pohonu bude stačit něco jako třístovka. Naštěstí jsem byl včas upozorněn (přestože některé věci pro daný pohon jsem již zakoupil), že ta s podobnou obludou sotva cukne a že vítr který s tím pohne nebude na rybnících zejména v létě každý den. Nakonec se velmi osvědčil doporučený mi pohonný systém setávající z největší vrtule od Graupnera jakou jsem sehnal, stejnosměrného nízkootáčkového lodního motoru odpovídajícího zhruba řadě 650, regulátoru MD54DCR a 12V Pb pohonného regulátoru.
Následovalo dokončení. Trup byl zvnějšku přelaminován jednou vrstvou nejtenčí skelné tkaniny a Letoxidem a zevnitř epoxinem pouze napuštěn. Toto řešení se mi vcelku osvědčilo, jen pod čarou ponoru by bylo možná lepší použít více vrstev, trup má dřevěný vzhled, tkanina není vůbec vidět, a přesto je dostatečně odolný i vodotěsný. Paluba byla pouze z překližky a kormidlo jsem zpájel z plechu a bylo neseno zkrácenou kompaktní hřídelí, kterou jsem původně koupil pro příliš malý uvažovaný motor. Kormidelní servo bylo prakticky přímo nad kormidlem v zadním laminátovém oddíle. Stěžně byly poměrně nízké, takže jsem se rozhodl je zalepit napevno a zbastlil jsem jedoduchý hranatý kokpit, který se mi moc nepovedl. Zábradlíčko jsem spájel z drátu. Povrchovou úpravu představovala bílá sysntetická barva na bocích nanášená štětcem a pod čarou ponoru černá ve spreji. Budka byla stříkána s akrylátovými okny.
Vyvážení proběhlo před vlepením paluby ve vaně přidáváním olověných ingotů tří velikostí odlitých do sádry. Zalepeny byly epoxidem 1200.
První provozní problémy představovala montáž motoru na jeho kompaktní hřídel. Přístupové otvory jsem s ohledem na své tlapy poněkud podcenil. Nakonec se mi ho tam ovšem podařilo nainstalovat a provedl první plavební zkoušky, jež odhalily průnik vody jak do hlavního trupu, tak do jeho laminátového zakončení hřídelem kormidla. Čistě plechové kormidlo také nemělo dostatečnou účinnost.
Následovalo odstavení přes zimu, přes kterou jsem se věnoval spíše jiným věcem. Přesto došlo k rozšíření přístupového otvoru k motoru pod budkou a přetření celého trupu epoxidem, který jsem ovšem blbě namíchal, takže trochu zbělal. Také kormidlo dostalo na plech dřevěné obložení a k utěsnění jsem vyzkoušel jiný tuk. Při zpětné instalaci se mi podařilo odpálit regulátor, což pochopitelně celou loď poněkud prodražilo. Instalován byl šroub s o něco větším stoupáním. Následující zkouška prokázala, že do hlavního trupu již voda neproniká, zatékání kormidelním hřídelem zabránilo až utěsnění pomocí igelitu natlačeného dovnitř. Větší stoupání šroubu se projevilo větší rychlostí i tahem, bohužel při delší jízdě na lný plyn i zahříváním motoru.
V této podobě jsem se člunem jezdil od jara až do konce léta 2011 k částečné spokojenosti. Magnus byl zkušebně vybaven i plachtami, se kterými to sice i jelo, ale kormidlo se opět ukázalo málo účinným pokud nebylo obtékáno vodou urychlenou vrtulí, a tak se mi příliš nedařilo dokončit obraty proti větru. Na motor člun ovšem plul velmi pěkně a snad i realisticky, kdy při plném plynu rozrážená voda na přídi akorát začínala vytvářet typické pěnění, jaké je k vidění u skutečných člunů tohoto typu. V praxi to znamená, že model dosahoval zhruba rychlosti procházkové chůze, přibližně tedy 4 km/h, větší rychlosti brání vlny, které baňatý trup vytváří na přídi a na zádi. Příď však model nezvedá, při všech dosažitených rychlostech je trup prakticky ve stejné poloze. Zdá se to neuvěřitelné, ale Magnus zvládl táhnout těžký dřevěný vor s lidmi na palubě, jak dokládá přiložený snímek, což mě poněkud navnadilo ke stavbě nějakého remorkéru.
Koncem léta, když jsem se dosytosti vyjezdil, mě ubohý Magnus začal rozčilovat. Chtěl jsem aby byl trochu maketovější, aby se více podobal skutečným norským rybářským člunům. Původně jsem chtěl jen předělat palubu, plaňkovanou, s většími přístupovými otvory a udělat novou budku. Tu jsem také udělal, s oblou čelní stranou, ale pak mě napadlo, že čluny této velikosti měly stupňovitou palubu, aby v přední kajutě bylo více místa nad hlavou, že odtok vody z paluby byl řešen spárou mezi palubou a lodními boky tvořícími zábradlí a... tak jsem serval palubu a vytrhal plaňky obšívky až k ní. Magnus strávil v suchém doku asi tři měsíce, během nichž se radikálně změnil. Celý trup jsem sbrousil až na dřevo, díky čemuž jsem ho i poněkud vyrovnal a odřízl jsem celou laminátovou zadní část trupu, kterou jsem nově postavil z planěk. Nakonec to nevypadá ani příliš nepatřičně, přechod je ralativně plynulý, jistý "schod" je patrný jen při pohledu z některých úhlů, ale protože není tvořen průběžnými plaňkami je prostě trochu plochý. Nové, silnější a odnímatelné stěžně, nové zábradlí, nová byplaňkovaná paluba... Zkrátka člun se dost změnil, jak je vidět i na fotografiích. Větší kormidlo zajišťuje že se otočí na pětníku a díky odnímacím stěžňům lze model přepravovat v přepravním boxu. Díky větším přístupovým otvorům se snadněji dostanu ke střevům a instaloval jsem i osvětlení včetně UV diody, která umí vytvářet pěkné efekty.
Provozní problémy jsou prozaické. Zatím jsem řešil pronikání vody. V přední části byla slušná díra, kterou jsem zápalu rovnání trupu podbrousil a která nevydržela, trup pod čarou ponoru jsem přelaminoval, kormidelní hřídel jsem opět musel utěsnit pomocí igelitu. Větší kormidlo více namáhalo uložení serva, takže se muselo předělat a vybavit dvěma táhly. Servo je nyní více vpředu, přímo pod budkou. A když už jsem zmiňoval přístupové otvory... jak je děláte aby vypadaly maketově? Já se bez viditelných hlaviček šroubů zatím neobejdu a dosedací plocha je z hliníkových nosníků, jinak se mi závity v mžiku vyžvejkaly. Také nasazení stěžňů a napnutí jejich vypínacích lan je poměrně zdlouhavé, tak by mě zajímalo jak to dělají jiné loděnice...
Sečteno, podtrženo, přestože se Magnus nepovedl zcela dle mých představ, po přestavbě na vodě úplně špatně nevypadá a jeho plavební vlastnosti jsou řekněme chvalitebné, ačkoliv pro rovnou jízdu je s rozdílným výkonem motoru jej nutno trimovat. Takže už jsem rozhodnut, že si udělám reparát. Člun dle reálných podkladů, které se mi podařilo najít o délce 1200mm. V plánu je také podobně velký remorkér se střídavými motory a ponorka třídy Gotland. Snad jejich stavba bude uspokojivější a já se budu smět nazývat lodním modelářem...
ps: Fotky vnitřností doplním.
