Experimentální parník

[PetrP]

listopad 2019

Po delší pauze pokračovaly plánované testy mého parníku. Mezitím se sice vyskytlo pár teplejších dnů s hezkým počasím, bohužel jsem byl pokaždé mimo domácí základnu za jiným programem a na parník jsem se znovu dostal až po více než měsíci, začátkem listopadu, kdy bylo opět chladněji. Na pořadu bylo testování změn parametrů šroubu a vlivu tepelné izolace kotle. Původně jsem to chtěl zkoumat samostatně, ale nedostatek času mě donutil obě záležitosti spojit. Nicméně zcela srovnatelné podmínky s předchozím testem bych tak jako tak neměl, protože koncem září bylo o něco tepleji, než nyní (17°C proti 12°C).

Lodní šroub jsem ponechal improvizovaný plechový, ovšem jeho listy jsem nastavil do výraznějšího stoupání a navíc jim dal prohnutý profil (se záměrem optimalizace tahu při jízdě vpřed, tah při zpětném chodu nyní postrádá smysl).

Pro tepelnou izolaci kotle jsem použil stejné materiály jako loni k ochraně trupu, tedy plochou skelnou samolepicí šňůru a síťkou zpevněnou hliníkovou fólii. Z těchto komponent jsem zhotovil jednoduchý obal plechového krytu topeniště (nesahá až dolů, jelikož bylo nutno ponechat odkryté ventilační otvory).

Tepelná izolace samozřejmě znamená závažnou změnu provozních podmínek kotle, s kterou výrobce nepočítal. Nelze tedy dále slepě spoléhat na uživatelský návod, ale je třeba ověřit, zda v novém režimu nehrozí vyvaření veškeré vody z kotle. Nejprve jsem tedy podnikl zkoušku na suchu, při které byla zjištěna dostatečná rezerva. Nicméně výsledek testu byl ovlivněn nekvalitním palivem (viz. dále), tedy jej nelze přeceňovat a zkoušku bude třeba pro jistotu zopakovat. Další zkoušku bude třeba provést v příští sezóně, za vyšších (letních) teplot.

Možná, že je moje opatrnost v této věci přehnaná, neboť použitá izolace zatím neprokázala dostatečnou účinnost. Povrch pláště kotle byl v provozu stále příliš horký a hrozil popálením při doteku. Snad by bylo třeba aplikovat více vrstev skelné šňůry (respektive silnější), anebo nějaký jiný materiál. Zatím tedy zůstává účinek izolace s otazníkem.

Moje testování tentokrát provázela notná dávka smůly. U vody mi selhal zapalovač (zřejmě vypotřebovaná náplň) a tak jsem se musel vracet pro náhradní. Kromě toho zklamalo dosud spolehlivé a osvědčené palivo (tuhý líh Hexa). Předchozí krabička byla OK, ale ta nově načatá byla nějaká vadná. Kostky lihu šly neobvykle špatně zapalovat a i po rozhoření opakovaně zhasínaly, v topeništi přitom zůstávalo stále dost nevyužitého paliva. Pokud líh zrovna hořel, tak neobvykle neochotně, plamen byl proti normálu menší a čadivější. Tentokrát se tedy kromě unikající odpadní páry doopravdy kouřilo i z komína (viz. video). Příčina je mi nejasná, stářím to nebude, když jiné dlouhodobě skladované palivo fungovalo dobře. Vlhkostí také ne, když zásoby skladuji uvnitř domu v suchu a teple. Zřejmě se bude jednat o nějakou vadu materiálu, však před kolísavou kvalitou pevného lihu bylo varováno již dávno, ve mnou zmíněné recenzi parníku Jirka v RC Revue.

Výkon strojovny byl tedy vlivem nekvalitního paliva nebývale nízký. Kotel se rozehříval příliš dlouho, strojek se rozbíhal neochotně, často vynechával (párkrát jsem ho muset znovu rozběhnout přímo na vodě) a otáčky byly patrně nižší než obvykle. Vzhledem k dřívějším zkušenostem se dalo při pokusu o jízdu čekat fiasko. Nicméně efekt byl nečekaně pozitivní. Přes uvedené potíže nebyl parník o nic pomalejší, než při předešlých testech. Zásluhu za tento výsledek bych přičetl modifikovanému lodnímu šroubu.

Závěry jsou takové, že původní šroub (Modela 30 mm) byl pro daný případ příliš malý. Ze zkušenosti z elektropohonu sice vím, že dokáže pořádně táhnout, ale až od jistých otáček, kterých zřejmě parní strojek není schopen dosáhnout. Improvizovaný plechový šroub při jeho prvním testu rovněž vykázal slabý tah, což vzhledem k docela mírnému stoupání listů příliš nepřekvapilo. Teprve nyní po výraznějším nakroucení listů dokázal pořádně zabrat i při nízkých otáčkách. Při minulém testu strojek zpomalil vlivem odporu šroubu ve vodě pouze nepatrně, nyní docela výrazně (jasně slyšitelné). Předpokládám tedy, že jsem se teprve nyní dostal se šroubem do vhodné oblasti a hodlám jeho aktuální verzi zatím ponechat i pro příští testy. Jestliže loďka plula takto nadějně i s mizerným výkonem strojovny, mělo by to být za standardních podmínek s dobrým palivem o poznání lepší, natož příští rok v teplejším počasí.

Nepříjemné, že mě při experimentování neustále brzdí nedostatek času a další okolnosti. Vše se hrozně vleče a musím nuceně vyčkávat, zatímco mám zrovna elán do dalších testů. Snad se mi do příchodu zimy podaří ještě alespoň jednou vyplout a vyzkoušet aktuální potenciál mého parníku bez vlivu výše popsaných potíží.

[PetrP]

Video z testů parníku začátkem listopadu 2019:

[video]https://www.youtube.com/watch?v=SvXIIHMK0mU[/video]

[video]https://www.youtube.com/watch?v=OkwqtjHd908[/video]

[PetrP]

Nejnovější test parníku (polovina listopadu 2019) bohužel přinesl velké zklamání. Přesněji řečeno se vůbec nekonal z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek (Vysočinu o víkendu sužoval vichr). Akorát jsem tedy na suchu prověřil minule zmíněné palivo a dospěl k závěru, že na vině špatného výkonu při posledních testech nemuselo být pouze ono, ale rovněž atmosférické podmínky mající za následek špatný tah v topeništi (však i kouř z komínů na vesnici padal k zemi). Zato nyní za silného větru měl domovní kotel tah vynikající a také plamenům v topeništi parníku intenzivní přísun čerstvého vzduchu svědčil. Ovšem přitom zas docházelo ke starému známému problému s plameny mimo kotel, což mělo za následek znatelné výpadky výkonu. Pokoušet se za daných podmínek o další testovací plavbu by naprosto nemělo smysl a znamenalo by akorát zbytečný hazard. Což se stává, počasí se neporučí a člověk se musí přizpůsobit. Nicméně mě zrušená plavba tentokrát citelně mrzela, jelikož kromě větru bylo počasí poměrně hezké a teplé, dost možná poslední šance na vyplutí v této sezóně. Než znovu zavítám do domácích končin, může klidně naplno udeřit zima a s dalšími testy bude nutno počkat do jara. Ale co se dá dělat…

Přiznávám, že po uplynulém víkendu nejsem zrovna v pozitivním rozpoložení. Po třech letech od prvních konkrétnějších úvah, po dvou letech od pořízení strojovny a po roce od postavení trupu stále stojím na počátku cesty a mému parníku toho chybí k dokonalosti poměrně dost. Pomalý postup vývoje však nemůže překvapit, jestliže se nezaměřuji jen na páru, ale věnuji se také jiným kategoriím modelů. Pokud by šlo jen o výkon, je konvenční elektropohon jasným vítězem, pára mu svou uživatelskou komplikovaností nemůže konkurovat. Nicméně parníkům se člověk obvykle věnuje z jiných pohnutek a podstatný není jen cíl, ale i cesta. Osobně mě pára nepřestává lákat a fascinovat a těším se na další experimentování. Námětů na něj mám stále víc než dost.

[PetrP]

prosinec 2020

Neblahý rok 2020 se negativně podepsal i na dalších osudech mého parníku. Vzhledem ke všem okolnostem jsem si na něj po celou sezónu nenašel čas a nezmohl se na žádnou jízdu. Po chladném a deštivém jaře, obecně nepříznivém pro ježdění s lodními modely, přišlo horké a hektické léto. Během něhož jsem byl plně vytížený spoustou aktivit. Na lodní modely jsem si přesto našel čas a dostatečně si zajezdil. Ovšem jen s těmi na elektropohon. S parníkem jsem doufal, že jako v předešlých sezónách jeho čas přijde na podzim. Bohužel opět zradilo počasí a všechny příležitosti k pokračování testovacích plaveb jsem byl nucen odvolat právě kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám. Kromě ježdění se mi s parníkem nedařilo ani v loděnici. V průběhu roku jsem byl dostatečně zaneprázdněn výstavbou jiných modelů a na parník jsem už nenašel kapacity. Nakonec jsem tedy stihl zrealizovat pouze drobné vylepšení v podobě odnímacího krytu záďového (RC) prostoru zhotoveného z hliníkového plechu. Rovněž provizorní stožár pro nesení kablíku FM antény jsem nahradil permanentním řešením (dřevěná kulatina zasazená v trubičce, snímatelná pro přepravní účely). Stále však zůstává v platnosti několik naléhavých úkolů (přepravní bedna, vylepšení izolace kotle, nucený tah). Snad se povede s jejich realizací pokročit v novém (a doufejme po všech stránkách příznivějším) roce 2021.

[semo]

Nemusí pršet, jen když kape :-). Ale určitě přijde jednou ten večer, kdy vytáhneš parník z police a upravíš lodní šroub, spojku hřídele, přistřihneš kousek plechu a přidáš ho kolem kotle....prostě jedna z těch věcí, které zatím někde leží v podvědomí. Pak určitě nastane nějaká testovací jízda, která najednou bude lepší a chuť do práce se vrátí. Je fajn určitou nechuť překonat, bývá součástí každého projektu, ale vyloženě nutit se do toho až do konce, to nemá cenu. Dělá se to pro zábavu.

Já bych asi (taky jako parníkový laik) zkusil něco jednoduchýho. Nebo sérii jednoduchých úprav. Optimalizovat ztráty na hřídeli (spojka, tření). Koupit vícero druhů paliva, namazat.. :-). Pak vystřihat z plechu dva nebo tři šrouby různých průměrů a experimentoval bych s tim ve vaně. Jen tak subjektivně zkoušet, jak to "táhne". Jak se změní otáčky se zátěží a tak. Tipoval bych, že parní stroj má nižší otáčky, než běžně mají elektromotory, zato větší krouticí moment. Takže bych zkusil velký šroub s malým stoupáním. A radši 3 listy, než 4. Teorie, aspoň u letadel, je taková že čim míň listů, tim líp (míň víření). Tří a vícelistý vrtule se u velkých letadel používají až v případě, kdy dvoulist by vycházel tak velký, že by konce vrtule měli obvodovou rychlost blízkou nadzvukové. Nebo když se prostě nevejde kvůli podvozku. Ale uznávám, že u vody to bude asi všechno jinak (nestlačitelná, oproti vzduchu) :-).

[PetrP]

Dík za podporu a podněty. Jak píšeš, musí přijít ta správná konstelace, aby člověk překonal lenost a znovu se s chutí pustil do díla. To dobře znám, tak to u mě chodí, pokrok není postupný, ale přichází v etapách hektičtější aktivity střídané obdobími klidu a stagnace. U mě za poslední rok nebyl ani tak problém, že bych se vůbec nedostal ke stavění, ale spíš že jsem si toho nabral moc a neustále řeším paralelně víc projektů. A pak logicky stále něco nestíhám a zanedbávám, skáču od jednoho k druhému dle momentální situace a nálady apod. Ale určitě pravda, že i když na něco fyzicky nesáhnu, tak se tím přesto mohu zabývat v myšlenkách a plánech. A v tomto ohledu jsem s parníkem skutečně nějaké pokroky zaznamenal. Během roku jsem dostal pár nápadů na řešení toho či onoho, k pár věcem mě navedli kolegové v diskuzi apod.

S plavbou a testováním mám ten problém, že na parník to chce víc času a klidu. Zatímco s běžnýma lodičkama lze zajet k vodě třeba jen na skok, s každou chvilku pojezdit a hned zas zmizet, s parníkem to je komplikovanější. (Rovněž třeba plachetnice nejsou instatní záležitost na pár minut jízdy, jeden z hlavních důvodů proč se do nich nenechávám přemluvit). Tam kde doma jezdím s modely bývá přes léto živěji, lidi tam táboří a koupou se. Tedy omezení a s parníkem o to horší, že taková věc je pro mnoho lidí nevšední atrakce a já zrovna nestojím o davy čumilů. Ne že bych to nechtěl nikomu předvést a vysvětlit, ale dokud to stále testuji, řeším potíže a sbírám zkušenosti, tak potřebuji spíš klid a soukromí bez nežádoucího rozptylování. A to mám u vody na tom mém místě až na podzim. A ten rychle uteče (během něj stihnu zavítat domů jen několikrát) a pokud se počasí pokazí, tak je to v háji. Sice je parník mou největší lodí, ale přesto vyžaduje mírné podmínky, jako mé mini lodičky. Pro optimální funkci parní strojovny je totiž třeba bezvětří a vyšší teplota.

Testování doma ve vaně není zrovna to pravé (z důvodu zplodin hoření), leda venku mimo interiér. Pro efektivnější testování (a také třeba předvedení na některém pražském srazu) je klíčová ta přepravní bedna. Bez ní se prostě loď převáží blbě. Sice na tom parníku není moc co k poškození, ale minimálně si nechci zbytečně poškrábat barvu a hlavně bacha na šroub a kormidlo. Co mě brzdí, že v tomto případě to nechci odbýt primitivní krabicí z vlnité lepenky, ale mám v úmyslu solidnější a bytelnější řešení (překližka). Navíc koncepcí uzpůsobené specifikům parníku. Tedy pevné masivnější dno a zbytek snímací jako víko, tak aby parník seděl ve stojánku při zatápění atd. servisu a bylo kolem něj dost manipulačního prostoru. A jak nejsem zdatný v truhlařině a podobnou věc jsem nikdy nezkoušel, tak mě to brzdí. Navíc loňský rok naprosto marný z hlediska chození po obchodech, zkoumání a vybírání materiálu.

Podobně s tou izolací. Jestliže použité řešení nefunguje dostatečně, potřeba důkladnější analýza, nastudovat a vymyslet možnosti řešení a pak hlavně zvládnout nakoupit materiál. Což je normálně to nejmenší, jenže v současnosti velký problém. A bez toho se nechci pohnout dál, protože to je zásadní věc. Jednak aby úniky tepla do okolí nesnižovaly efektivitu kotle a jednak bezpečnostní důvody (poškození trupu, popálení při manipulaci apod.). Jestliže jsem zaznamenal uvolnění fixačních šroubů zalepených "tekutým kovem", tak to není dobrý signál (teplotní odolnost toho epoxidu má být přes 100°C).

A ten nucený tah je také zásadní. Netrval bych na něm, ale když každý drobný závan vyhání plameny z topeniště ven, tak to prostě nejde bezpečně a spolehlivě provozovat (riziko požáru, pokles výkonu). Možná by pomohlo zakrytí trupu palubou (s ventilačními otvory), nebo delší ventilační potrubí pro přívod vzduchu k topeništi. To by mohlo eliminovat vliv větru a průvanu, ale zas obavy z nedostatečného tahu. Tedy to zřejmě nepůjde bez ventilátoru. To bude jistě zajímavé experimentování a vývoj, akorát pořád nemám čas a odkládám.

Palivo je jistě podstatná otázka. Zatím do toho nechci moc vrtat a radši se držet vyzkoušeného řešení (tuhý líh dané značky). Později by nějaké experimenty byly možné. Zkusit využít i dostupnější pevná paliva, včetně pokusů s opravdovým uhlím. Jinak lze zkusit změnit skupenství. Parníkovému světu dnes jasně vládne plyn, ale ten se mi nezamlouvá z řady důvodů (nejen bezpečnostní). Spíš by mě lákala paliva kapalná, ale s těmi to vypadá také na řadu problémů a starostí. Tedy možná někdy časem.

Teprve poté, co bude zajištěna spolehlivá a bezpečná funkce, přijde na řadu další ladění. Ztráty výkonu jistě nějaké budou, ale předpokládám že nijak fatální. Na suchu bez zátěže se strojek točí podle oka i ucha podobně jako předtím mimo trup, bez připojené hřídele. Se spojkou ovšem nějaké úmysly mám. Hadička sice vyhovující, ovšem nepohodlná pro časté rozpojování. Tedy bych tam nejraději aplikoval nějakou spojtu typu zahnutý drát apod. Co jsem odkoukal od zkušených parníkářů (a mé zkušenosti to potvrdily), že je výhodné mít celou parní strojovnu snadno vyjímatelnou z trupu (kvůli provádění servisu a údržby). Což mám sice pořešené pomocí příchytných šroubů, ale ta silikonová spojka to komplikuje.

Experimentování se šrouby jsem měl v úmyslu od samého počátku. S původním šroubem (Modela 30 mm) byl tah slabý, tak jsem začal testovat improvizovnaý plechový šroub (40 mm). Nejprve s mírným stoupáním, ale to bylo to samé, tedy jsem přihnul listy do většího stoupání a pak už se to jevilo lepší. Ovšem předloni na podzim jsem již nestihl důkladněji prověřit a loni se k pokračování testů nedostal. Tak snad letos. Právěže ten plechový šroub byl zamýšlen jako testovací (snadné měnění parametrů přihýbáním listů). Klidně časem vyzkouším i další podobné šrouby odlišných parametrů (průměr a počet listů). Také když seženu nějaké komerční šrouby. Vše může časem být.

S parním strojem usuzuješ v zásadě správně, obecně menší otáčky a vyšší moment. Ovšem v rámci mezí a zejména takovéto malé strojky zrovna výkonem neoplývají, moment nic moc zato otáčky svižnější. Ovšem dle indicií pořád nižší než u běžných elektromotorů. Právě pro ten účel testování parního pohonu jsem se před časem zajímal o možnosti měření otáček, ale od té doby to nepořešil, tedy zbývají pouze dohady. Větší šroub je jasně efektivnější (mé skromné pokusy zatím potvrdily), ovšem jsem limitován místem, více než 40 mm se mi tam nevejde. Ale zas mám ještě možnost instalovat boční hřídele a zkusit pohon dvěma šrouby. Což by vyžadovalo vhodný rozvod. Výkon menšího šroubu by zase šlo zvýšit pomocí převodu do rychla.

Co se teorie týče, musel bych si aerodynamiku a hydrodynamiku vrtulí a šroubů více osvěžit a doplnit. Co však obecně vím, že parametry lodních šroubů se poněkud liší od leteckých vrtulí (jak jinak vliv prostředí). Letecké vrtule bývají s úzkými listy a velkým průměrem. Dvoulisté byly nejčastější v počátcích letectví, ale pak se přešlo spíše na vícelisté (3-4). Nevím přesně, zda to mělo důvody teoretické, nebo spíš praktické.

Lodní vrtule pomalých lodí bývají obvykle 3-4 listé. 2 listé spíš jen u rychlostních lodí. Mě se ani nelíbí a k lodím typu mého parníku mi vůbec nesedí. Leda aplikovat pouze jako testovací účelovku. Jinak ovšem by 2 listá vrtule byla výrobně nejsnazší. To je právě důvod proč jsem z plechu stvořil šroub se 4 listy místo 3, aby se mi to lépe dělalo souměrné (nakroucení vždy 2 a 2 listy proti sobě). To víření vody myslím nezáleží jen na počtu listů, ale i na jejich šířce. Když jsou listy užší a mezery mezi nimi širší, tak to nehrozí tolik, co v opačném případě. A právě takové šrouby jsou co vím vhodné pro vyšší otáčky, zatímco pro nízké otáčky bývají obvyklé spíše šrouby se širokými listy s velkou plochou. Aspoň tak to mám odpozorované a snažím se toho držet.

Potenciál dalších úprav je jistě veliký. Třeba by šlo zkusit kotel vyměnit za výkonnější, nebo dokonce celou strojovnu. Také by mě kromě parního stroje lákal turbínový pohon (viz. pokusy Toma Vilcseka prezentované na tomto DF). A jistě by se toho dalo vymyslet mnohem více. Horší už to je s realizací. I když bych měl zvládnout jen něco z výše popsaného, zabere to jistě řadu let práce. Leda pokud bych vzdal vše ostatní a zaměřil se čistě na parník. Což ovšem jistě nehrozí. Tak snad se časem podaří zrealizoval alespoň něco a i kdyby to nedopadlo zcela podle plánů, tak hlavní že to člověka baví.

[ladous]

Po 20 letech sledování dění kolem modelů parníků si troufám tvrdit, že myšlenka na pohon 2 lodních hřídelů jedním tímto parním strojem se současným kotlem je naprosto zcestná - ztráty na převodech budou větší než přínosy.

[PetrP]

Tak to klidně můžeš mít plnou pravdu. Ta strojovna evidentně není moc výkonná. Beztak kdoví jak to bude, třeba na ty dva šrouby nedojde vůbec, třeba až časem s výkonnější strojovnou, anebo třeba jen jako pokus na suchu (kvůli ověření konstrukce převodů). Možná by stačilo ponechat strojek, ale kotel nahradit výkonnějším. Uvidí se, zatím se nestresuji.

[ladous]

Když tomu strojku dáš vyšší tlak páry, vyhoví. Problém je v kotli.

[shark]

PetrP: U mě za poslední rok nebyl ani tak problém, že bych se vůbec nedostal ke stavění, ale spíš že jsem si toho nabral moc a neustále řeším paralelně víc projektů. A pak logicky stále něco nestíhám a zanedbávám, skáču od jednoho k druhému dle momentální situace a nálady apod. Ale určitě pravda, že i když na něco fyzicky nesáhnu, tak se tím přesto mohu zabývat v myšlenkách a plánech.
Vítej v klubu! (U mě je to tedy u eroplánů...)

[PetrP]

ladous:

Plný souhlas. V souladu s mými zkušenostmi z domácích pokusů (parní sterilizátor v roli kotle, k vidění včetně videa dříve v této diskuzi). A nešlo ani tak o tlak páry, jako spíš o její objem, to byl vážně jinačí výkon a otáčky vzrostly raketově. To opravdu s daným kotlem není reálné. A tedy jasný námět na možné budoucí vylepšování.

shark:

Tak to mě těší, že v tom nejsem sám :-)

[PetrP]

listopad 2021

V letošním roce jsem byl odhodlaný napravit loňské váhání a opět se s parníkem posunout kupředu. Prioritou bylo dořešit záležitosti nuceně přerušené koncem sezóny 2019. Tedy ověřit plný potenciál parníku ve stávající konfiguraci. Nechtěl jsem tedy opakovat stejnou chybu a vyčkávat na podzim, ale vyrazit k vodě co nejdříve v sezóně (jaro, léto), dokud panuje teplé počasí. Což se povedlo realizovat začátkem července, bohužel však znovu došlo k problémům s topením, které nadějnou zkoušku zhatily. Palivo (obvyklé kostky tuhého lihu Hexa) nešlo ani při opakovaných pokusech kloudně zapálit a jediné, co v topeništi hořelo, byl kapalný líh (používaný právě k lepšímu rozhoření lihu tuhého). Díky němu se sice povedlo přivést vodu v kotli k varu a strojek se rozeběhl, nicméně jeho funkce byla omezená a krátkodobá. Moje podezření padlo na palivo, buď vadná šarže/balení, anebo degradace při skladování (dle data na krabičce asi rok prošlé). Což bylo nepříjemné zjištění, doma jsem měl v zásobě několik krabiček podpalovače Hexa a nyní jsou zřejmě všechny na nic. Nezbylo než se pokusit urychleně sehnat čerstvé palivo, což se však ukázalo jako větší oříšek, jelikož některé obchody, kde jsem tuhý líh v minulosti nakupoval, ho již nevedou. Nakonec se mi však povedlo úspěšně nakoupit v jedné drogerii a dalšímu pokračování zkoušek již nic nebránilo. Ovšem po zbytek léta jsem si klasicky nedokázal udělat na parník čas a další akce tedy proběhla až koncem září.

Při té příležitosti jsem však udělal taktickou chybu, že jsem si k vodě vzal lodí víc, napřed pojezdil s ostatními (elektro) a k přípravám parníku přistoupil příliš pozdě. Nové palivo sice fungovalo lépe, ale přesto mi opakovaně zhasínalo, ten den měl kotel evidentně špatný tah. Než se ho podařilo úspěšně roztopit, tak už se šeřilo a z poježdění tak příliš nebylo a ani výkon za moc nestál. Karta se obrátila teprve začátkem října. Při tehdejším testu se již podařilo kotel bez problémů roztopit a úspěšně vyplout. Přes chladnější počasí (pod 10°C) podal parník slušný výkon a rozjel se po hladině nejrychleji ve své dosavadní historii. Radost mi tak kazilo pouze to, že jsem nezvládl natočit video. Opět se totiž brzy šeřilo a tentokrát jsem ani neměl po ruce pomocníka (současně kormidlovat a ovládat foťák dost době nezvládám). Doufal jsem tedy, že mi podzimní počasí dovolí letos vyplout ještě jednou. Velké naděje jsem vkládal do prodlouženého víkendu koncem října, nicméně mé plány podobně jako předloni zhatil silný vítr. Poslední pokus tedy mohl proběhnout až o několik týdnů později (druhá polovina listopadu).

Ani tehdy však věci nešly hladce. Po příjezdu k mé obvyklé vodní ploše (koupaliště za blízkou vesnicí) mě čekalo nepříjemné překvapení. Rybník zcela na suchu, po vodě ani památky. Což v těch místech dosud nepamatuji, pokaždé na podzim tam aspoň nějaká voda zbývala a dalo se jezdit. Podruhé v krátké době (viz. křižník Pola), mě tedy zachránila dosud nevyzkoušená vodní nádrž uprostřed jiné vesnice poblíž. Tam se mi již podařilo parník úspěšně spustit na vodu, avšak situace zdaleka nebyla ideální. Teplota totiž nic moc, sotva 4°C. Na základě minulých zkušeností mě tedy nepřekvapilo, že roztápění kotle a prohřívání strojku trvalo nadměrně dlouho a padla na něj celá jedna dávka paliva. Teprve druhý cyklus zatápění mohl být využit k plavbě, která mi tentokrát udělala docela radost. Přes teplotní handicap parník vyrazil poměrně svižně, prakticky nastejno jako minule. Přesnou rychlost jsem neměřil, odhadem to mohlo být cca 0,5 m/s. Tedy již žádné ploužení, jako v předešlých sezónách, ale konečně solidní jízda. Klidně bych uvítal ještě vyšší rychlost, nicméně ani s tímto nemohu být nespokojen. Na videu je jasně vidět, že proti minulosti trup parníku tentokrát viditelně čeří hladinu a při pohledu zblízka byla znát drobná příďová vlnka. Pohon pracoval spolehlivě a delší dobu držel stabilní výkon. Přesně jsem nic neměřil ani nepočítal, ale mohlo to být tak 10-15 min chodu a během té doby loď stihla několikrát obkroužit dotyčnou nádrž, tedy uplout minimálně několik stovek metrů. Bylo tedy dost času k natáčení videozáběrů, ty nejlepší dávám k dispozici k posouzení.

Moje letošní parní sezóna tedy dopadla poměrně úspěšně. Po loňské pauze jsem zvládl znovu vyplout a přitom konečně zažít radost z povedené jízdy. Moje snažení z doby před 2-3 roky se tedy povedlo dotáhnout do konce. Nicméně nelze usnout na vavřínech a do budoucna mě stále čeká hodně práce. S lodním šroubem zatím nemám v plánu další laborování, momentálně se jeví, že pracuje uspokojivě a pokud by měla loď dále zrychlit, bude třeba zvýšit výkon strojovny. Přičemž se samotným strojkem problém není, limity se skrývají především v kotli, respektive jeho topeništi. Pořád jsou tedy naléhavě platné úkoly stanovené v minulých letech pro zvýšení spolehlivost a bezpečnosti provozu (nucený tah, vylepšení izolace, změna paliva). A v neposlední řadě stále myslím na přepravní bednu, abych mohl parník konečně předvést na nějaké společné akci.

[PetrP]

[video]https://www.youtube.com/watch?v=NFjLkG8igBA[/video]

[video]https://www.youtube.com/watch?v=YcaYNA0J0JI[/video]

[video]https://www.youtube.com/watch?v=yDIm6UP2Fvc[/video]

[video]https://www.youtube.com/watch?v=Etph_zPO48Y[/video]

[semo]

Na podvečerní, klidný rybník to je přesně ta správná rychlost :-). Mě osobně by štvaly ty patálie s palivem. Shánět něco, co se nedá dostat, špatně se skladuje, občas funguje, občas ne. To bych asi rovnou začal uvažovat, jestli by se nedalo jezdit na něco jiného, spíš než řešit, kde sehnat "dobrý tuhý líh". Od toho by se asi odvíjel další postup.

[PetrP]

Jak píšeš, na pohodové poježdění to je akorát. Pokud by parník dokázal plout výrazně rychleji, už by to začal být docela adrenalin, vzhledem k nemožnosti jakékoli regulace pohonu. Bez schopnosti zpomalení, zastavení či zpětného chodu by to mohlo být celkem rizikové, zejména na menším prostoru a v přítomnosti dalších lodí (speciálně plachetnic).

Jinak stále nemám zcela jasno, jak se na výkonu projevuje teplota. Teoreticky by měla docela výrazně, ale třeba ty poslední dvě plavby vyšly rychlostně prakticky nastejno, přestože napodruhé bylo minimálně o 5°C méně. Možná pomáhá izolace parovodu (silikonová hadička s omotávkou). Zatím pokaždé kdy jsem se pokoušel vyplout v teplejším počasí, tak byly docela problémy se zatápěním kotle a plamen mi pořád zhasínal. Tedy už mě napadla hypotéza, že v teple má kotel špatný tah a naopak mu lépe dělá zima.

Právě kvůli vyřešení těchto potíží už delší dobu uvažuji o nuceném tahu a rozmýšlím, jak vyřešit vhodný ventilátor. Mimo jiného by se tak měly odstanit i další nežádoucí jevy, konkrétně zášlehy plamenů ven z topeniště. Na těch posledních videozáběrech to zrovna vidět není, ale i při té poslední plavbě se to opět vyskytovalo. A to několikrát přesně ve stejném místě plavebního okruhu (zřejmě vliv místního větru a pozice lodě vůči němu).

Potíže s palivem mě jistě štvou a o jeho náhradě uvažuji víceméně již od počátku. Do obvyklého plynu se mi však stále nechce, spíš upřednostňuji paliva tekutá. Těch mám doma dost, zásoba odpadních rozpouštědel z práce (především etanol, tedy běžný kapalný líh). Zatím používám převážně na různé čištění, pokud bych s tím začal topit v parníku, měl bych vystaráno na řadu let dopředu. Hlavní výzvou je sestrojit vhodný hořák. Z dosavadní zkušenosti je jasné, že potřebný tepelný výkon vyžaduje poměrně velký plamen, na to by nestačil nějaký kahan s tenkým knotem. Potřeba zajistit bezpečnost, aby se palivo nemohlo někam rozlít či vypařit (riziko požáru). A rovněž aby nehořelo příliš dlouho (oheň musí sám zhasnout dříve, než se vyvaří všechna voda). Nějaké nápady mám, tak jen vyzkoušet, aby se vidělo, co je blbost a co by mohlo fungovat.

[T.Vilcsek]

Moc pěkné, taky se mi jízda líbí. Jsem ale přesvědčený o tom, že by šlo rychlost ještě o trochu zvýšit.

Píšeš, že jízda je dlouhá 10 až 15 minut. Pokud by jsi to bral, že čas hoření je 15 minut a solidní jízda trvá kolem 10 min., tak to jsou u mě nejlepší poměry času hoření a rozumného tlaku páry u kotle s topením na pevný líh. Toto jsou čísla, kterých jsem se snažil vždycky dosahovat. Pokud jsem se na toto dostal, považoval jsem kotel za dobře udělaný. Další zvyšování výkonu kotle jsem se někdy snažil zvyšovat jiným způsobem (např. zlepšení izolace trubek/hadic, zkracování vedení páry, nalívání co nejvíc optimální množství vody do kotle apod.).

Na začátku jsem nevěřil tvaru a rozměrům trupu, které jsi zvolil. Na videu je vidět, že jsem se spletl, poměr délky, šířky a hmotnosti je zvolený správně.

Nezdá se mi pořád šroub, který používáš, možná by to chtělo promyslet. Já jsem dlouho dobu používal třílistý 52,5 mm se širokým listem pro parníky, pak jsem přešel na čtyřlistý 60 mm taky se širokým listem pro parníky a bylo to jasné zlepšení. To ale neznamená, že je to univerzální návod. V RC revue vyšel pěkný článek o parníku Jirka a myslím ještě nějaký dodatek k článku, je to celkem poučné, velikosti vrtulí jsou tam napsané. Ty používáš stejný kotel a stroj, porovnání s článkem by možná mohlo pomoct.

Přeju další úspěchy.

[PetrP]

Dík za přání, uznání i komentáře. Jistě nikdy nic není dokonalé a vždy lze něco udělat lépe.

Na těch časech jsme se tuším shodli již dříve, zřejmě to nějak plyne z vlastností toho pevného lihu (délka hoření kostek). Párkrát se mi podařilo dosáhnout dobu chodu ještě o něco vyšší (přes 20 min), ale to bylo pouze naprázdno na suchu a minimálně někdy za pomoci rozehřátého kotle (předchozí zatopení). Na vodě ty moje jízdy myslím nikdy nepřesáhly uvedených 10-15 min, na suchu potom strojek sice dokáže běžet ještě další dlouhé minuty, ale pro plavbu to již nemá význam. Optimální množství vody je otázka. Po skončení provozu obvykle ověřuji, kolik vody v kotli zbylo a z původního objemu cca 200 ml to obvykle bývá 50-100 ml, tedy stále slušná rezerva. Kvůli obavám z případného poškození kotle ho raději vždy plním na maximum. Doba provozu se dá prodlužovat pomocí předehřátí. Jak jsem uváděl ohledně poslední plavby, tak v hodně chladném počasí se obvykle celá první dávka paliva spotřebuje na ohřátí vody k varu a prohřátí strojku parou (až přestane kondenzovat). Potom stačí doplnit jen menší množství vody a rozhřátý kotel se již při dalším zatopení uvede do provozu výrazně dříve a o to více času z doby hoření paliva se využije na jízdu.

S trupem nevím, nějaké zkušenosti se stavbou lodí za ty roky mám, tedy jsem si věřil a s obratností a stabilitou jsem se myslím trefil. Jiná věc je vhodnost pro daný parní pohon. O jeho výkonu jsem dopředu neměl příliš tušení, tedy to bylo tápání naslepo. A dosažený úspěch může být klidně přičten začátečnickému štěstí. Moc volnosti ale každopádně nebylo, o moc menší trup již nemohl být, aby strojovnu pojmul a o moc větší také ne, právě jsem se bál, že by pak již výkon pohonu nestačil. Pro hrubou orientaci mi posloužily právě parametry toho parníku Jirka (o něco kratší a lehčí, než můj parník).

Co přesně se ti nezdá na šroubu, velikost? S tou bohužel už těžko něco nadělám, těch 40 mm je maximální průměr co se pod záď vejde. Jak je uvedeno v minulosti diskuze, původně jsem tam měl 30 mm (Modela) a s tím jsem se opravdu netrefil. Zřejmě moc malé otáčky parního stroje. Možná že by bývalo lépe tam dát rovnou větší Modelu 40 mm. Ta by byla na hřídel M4, což by dávalo výrazně lepší možnosti pro experimenty se šrouby. Na M3 jsou možnosti výrazně horší. Na což jsi už dávno upozorňoval. Jenže s hřídelí už také těžko něco udělám, rozkuchávat hotový trup nechci. To spíš využít připravené pozice pro dva boční hřídele. Ovšem to možná někdy časem s lepším strojním vybavením. V aktuální situaci tak mohu ještě zkoušet laborovat se stoupáním šroubu a pokud nepůjde sehnat něco vhodného komerčního na M3, tak případně zkusit vyrobit něco dokonalejšího, než současná plechová náhražka.

Ovšem úplně špatně to se současným šroubem nevypadá. Proti té 30 mm Modele to je jasné zlepšení. Původní podoba plechového šroubu sice vyšla nastejno (dost mírné stoupání), ale po nakroucení listů do většího sklonu to mělo patřičný efekt. Proč se domnívám, že nyní pohon pracuje ve vhodném režimu je fakt, že po vložení do vody otáčky slyšitelně dost klesnou. Což značí, že je šroub dostatečně zatížen a netočí se jen tak naprázdno. Současně se však strojek příliš nedusí a stále točí relativně svižně (zvuk je lehce slyšet na videu). Tím ovšem netvrdím, že to je nyní na optimu, muselo by se zkusmo ověřit. Možná by pomohlo ještě zvýšit stoupání, možná ho naopak lehce snížit. Možná by kvalitní šroub poskytl lepší výsledek, než současný improvizovaný. To vše bych rád časem prověřil a pokusil se pohon parníku co nejlépe vyladit. Nicméně mi jako větší priorita přijde zajištění spolehlivého a stabilního provozu. Ono se těžko laboruje se šrouby, pokud kotel pracuje dle nálady a není předem jisté, zda tentokrát bude parník poslušně jezdit, anebo zlobit a stávkovat.

S těmi hodně velkými šrouby mám navíc celkem obavy, zda by je vůbec ten strojek zvládnul utočit. Přeci jen je poměrně malý a jeho točivý moment nebude příliš veliký (lze jej zastavit rukou). Tedy bych spíš sázel na to zvýšení stoupání menšího šroubu, i když i tam se zřejmě brzo narazí na limity. Anebo vyšší otáčky, což by ovšem znamenalo více páry a tedy výkonnější kotel. Samozřejmě další věc s kterou by se dalo hrát jsou převody, ale to je rovněž diskutabilní záležitost.

Články z RC revue myslíš ty z roku 2004? Ty jsem četl a mám ofocené, ale na šroub si nepamatuji, musím osvěžit paměť. Toho Jirku jsem však viděl před pár roky na Lužinách (přinesl ho ladous), právě mě na něm upoutal ten šroub, poměrně veliký, listy pořádné placky, ovšem tuším s docela nízkým stoupáním. Moc rychle mu to nejelo, ale to mohlo být dáno všelijakými okolnostmi, bez ohledu na šroub.

[T.Vilcsek]

Souhlasím, pokud to takto jede při venkovní teplotě 5 °C, tak je to výborné. Už jsem to tu někde psal, mám odzkoušenou jako nejvýhodnější teplotu těsně nad 20 °C, při teplotách kolem 30 °C mi většinou šla rychlost zase dolů, důvod nevím. Jestli můžu trochu vybočit, při nižších teplotách je krásně vidět vypouštěná pára – a to je taky nádhera.
Modelu 30 šroub jsem kdysi zkoušel v nějaké elektrice, bylo to hodně slabé. I můj narychlo vyrobený šroub z měděného plechu dotažený obyčejnou matičkou měl lepší výsledky. Nevšiml jsem si, že tam je M3, takže můj nápad na vyzkoušení jiného není až tak jednoduchý. Pokud to opravdu zatěžuje strojek, tak je to jiná věc.

[PetrP]

S tou teplotou to je zajímavé, takto narychlo mě nenapadá vysvětlení, proč se při hodně vysoké teplotě výkon naopak snižuje.

S viditelnou výfukovou parou při nízkých teplotách souhlas, též se mi to líbí. Zatím mám výfuk ze strojku vyřešen pouze provizorně. Lepší pro efekt by bylo vypouštět výfukovou páru do komína. Možná by to pomohlo i lepšímu tahu v topeništi. Právě takovým způsobem se zajišťuje tah v komíně parních lokomotiv. Ovšem nejsem si jistý, zda by zde byl efekt dostatečný a každopádně by to mohlo fungovat teprve po rozběhnutí strojku, zatímco by bylo třeba, aby kotel dobře táhnul již při zatápění. Tedy spíš přemýšlím o ventilátoru poháněném elektromotorem.

Zkušenosti s Modela šroubem, to závisí na aplikaci, v jaké lodi, s jakým motorem a baterkami. Mám ji (30 mm) v tom mém monitoru (tedy loď o trochu menší než parník ovšem s horší hydrodynamikou) a na plný plyn dokáže slušně zabrat a loď rozpohybovat. Z toho usuzuji, že ten parní strojek musí mít otáčky výrazně nižší, než elektromotor v monitoru. Bez měřicího přístroje to ovšem nemůžu upřesnit. Každopádně pro nízké otáčky by měly být vhodné velké šrouby s velkou plochou listů, právě jak uvádíš.

[ladous]

Náhodou jsem v Modeláři 5/2000 natrefil na fotku parníku Ned Kelly, o kterém tu mluvil tomarack:

Ned Kelly