T.Vilcsek:
Ochrana proti ohni mi přijde u parníků jako zásadní věc, nějakou nehodu nelze nikdy vyloučit. Inspiroval jsem se některými parníky, co jsem viděl v akci. Naopak jsem také viděl více parníků, co uvnitř trupu žádnou ochranu neměly, zato byly zpracované na vizuální dojem (dřevěné obložení, různé detaily). Z takového přístupu jsem rozpačitý, na jednu stranu krásné, na druhou stranu když uvážím přítomnost otevřeného ohně… Je mi známo pár případů požárů parníků a viděl jsem následky (alespoň na fotkách). Je to smutné, tolik práce nazmar. Za sebe tedy rozhodně volím účelnost a vzhled je třeba v praktickém zájmu upozadit. Tedy v případě parníku bych se nikdy nesnažil o propracovanější model, od toho je elektropohon. Další podstatná zmínka, že ten můj první parník má otevřený trup čistě pro jednoduchost. Pokud bych stavěl nějakou parní loď, co už by měla víc připomínat něco skutečného, volil bych plavidlo s palubou a vnitřek trupu by tedy při plavbě vidět nebyl.
Přepážka v topeništi je vhodný námět, mohl bych časem otestovat. Jinak rozdíl, že na tvém topeništi jsou otvory i z čela, zatímco na mém pouze ze strany. Při testech samotné strojovny jsem usuzoval, že plameny ven vyhání větrné poryvy z boku, ovšem po zabudování do trupu (kde jsou otvory zastíněné bokem lodi) se to dělo také, tedy to zřejmě s prouděním vzduchu bude složitější. Jistě pravda, že to kromě požárního rizika také odvádí teplo mimo kotel. Při jízdě pak v trupu zřejmě vznikne větší průvan než v klidu a jev se zintenzivní. Při větším větru asi zřejmě opravdu lépe nejezdit.
Teplota je jistě zásadní věc, pojednávali o tom již v té recenzi parníku Jirka tenkrát v RCR. Jak píšeš, lépe jezdit v teplejším počasí, aktuální podmínky již nejsou zdaleka optimální a je třeba počítat se znatelným poklesem výkonu. Nejen z tohoto důvodu bych chtěl řešit tepelnou izolaci. Předně té parní hadičky. Všiml jsem si na tvých fotkách, žes to také zavedl, takové omotávky, co je to přesně za provázek? Dále plášť kotle s topeništěm. Tudy jdou jistě značné teplené ztráty a navíc je tu riziko popálení při neopatrném dotyku. Samozřejmě pak bude třeba otestovat dávku paliva, aby při efektivnějším tepelném režimu nedošlo k vyvaření vody.
Šrouby jsou obsáhlé téma. Bohužel jsem dopředu nedohledal žádná data ohledně šroubu parníku Jirka (pro který byla ta strojovna zkonstruována). Až čerstvě na sobotních Lužinách měl Ladous s sebou právě zmíněný typ parníku a šroub (snad šlo stále o originál) byl dost odlišný od mnou použitého. Průměr znatelně větší (přesně nevím, neměřil jsem), ale stoupání na pohled velice mírné. Parník mu moc rychle neplul, ale přičítal bych to právě chladu, ten strojek podle mých zkoušek s dostatkem páry zvládá vyšší otáčky. Také zajímavé poznatky ohledně hřídelí (evidentně vzájemně pod úhlem) a spojky (hadička). Přesto chod zcela hladký a strojek se dokonce dokázal samovolně rozbíhat. Ovšem ta hadička vypadala nějaká flexibilnější, než co jsem použil.
Zpět ke šroubům a hřídelím. Co přesně se ti nezdá na mé volbě? Bez předchozích zkušeností jsem se prostě přidržel toho, co se mi osvědčilo v elektru. Ta Modela není jen levná, ale také mi přijde jako vhodný šroub pro pomalejší lodě. Právěže se podobá těm Raboesch více než třeba Graupnery (širší listy). Nevýhodou je M3, ale Modela M4 (40 mm) mi už přišla příliš těžká, zato tu 30 mm ještě zvládá točit i menší a slabší elektromotor. V M3 je sice výběr šroubů menší, ale něco lze také sehnat (a poměrně levně)
https://www.mojerc.cz/filter/lodni-srouby/?custom_f_79[0]=74c599c3ad6c6f7061746b6f76c3bd&custom_f_80[0]=4d33 Případně by bylo možné aplikovat nějaké ty redukce. Kromě kupovaných šroubů, bych chtěl zaexperimentovat i s vlastním. Samozřejmě pouze zjednodušené provedení, víc nezvládám (vystřiženo z plechu a upnutou maticemi na hřídel). Jsou reference, že i takový primitivní šroub může fungovat a podstatné, že lze ladit stoupání prostým přihýbáním listů. Zato ty mosazné Raboesch zatím v plánu nemám (krásné ale drahé), akceptoval bych je do nějaké vzhledově propracovanější lodi, nikoli do hrubého testovacího modelu. Dvoulisty jsem dosud opomíjel (co vím tak jsou určené pro rychlíky), ale zkusit se klidně mohou. Sice se mi nelíbí (tvarem neodpovídají šroubům lodí, co mě zajímají), ale pokud by fungovaly lépe, tak účel světí prostředky.
Co jsem si u modelů parníků všiml, tak šrouby měly různé, někdy opravdu hodně veliké. Ovšem to by chtělo vědět přesné souvislosti. Zatím jsem se domníval, že to je dáno hlavně předlohou. K těm všelijakým malým otevřeným člunům ty šrouby přirozeně sedí, zatímco na mé lodi by se mi nelíbily a ostatně víc než 40 mm se mi tam nevejde. Potom jsou hrozně důležité parametry stroje. Když má někdo silný stroj co velký šroub hravě utočí, tak je to o něčem jiném. Zatímco strojek co mám, těžší šroub jistě neutáhne. Proto chci napřímo zkoušet menší průměr a výsledek napoví jakým směrem to ladit dál.
Převody jsem už zmínil, chtěl bych je otestovat tak jako tak (i pokud by se přímý náhon osvědčil). Ty pokud vím používáš samé turbíny, tam to bez patřičných převodů zřejmě vůbec nejde (jaké poměry přesně používáš?). S vlastní konstrukcí jistě není šikmé uložení problém, jenže ta moje strojovna je v celku a kotel naklápět rozhodně nechci. Teplo z plamene by se částečně odvádělo na stěnu mimo kotel a především by se hladina vařící vody přiblížila parnímu výstupu a tedy větší riziko zahlcování strojku vodou (zmenšení vodní náplně by bylo též nežádoucí).
S mechanickými ztrátami jistě pravda, ale nepřeceňoval bych. Podstatnější vliv na ztrátu výkonu budou mít hrubé chyby instalace typu drhnutí ložisek, příliš vazelíny v hřídeli, ty mé nepoddajné spojovací hadičky apod. V mých dřívějších lodích (elektro) mám samé slabé motorky a zatím si se vším poradily, včetně převodovek. Právě převodovek bych se tolik nebál, smyslem je právě zvětšit moment a umožnit aplikaci většího (účinnějšího) šroubu, výsledný benefit by měl přebít ztráty. Soudím, že víc stroj zbrzdí těžší šroub napřímo, než vhodný převod do pomala.
Výkon je podle mě rozhodujícím parametrem. Pokud není moment, doženou to otáčky a spraví se to vhodným převodem. Pokud však nejsou ani otáčky, potom zřejmě nepomůže nic (i velký a účinný šroub nebude mít s příliš nízkými otáčkami dostatečný tah) a pohon co je tak slabý aby na něj měly významný vliv tebou zmíněné ztráty, je zřejmě pro takovou aplikaci nevhodný.
Kupovanou strojovnu jsem zvolil právě proto, abych se mohl spolehnout na funkci. Jestliže s tím lze bezpečně pohánět loď určité velikosti, mělo by to fungovat i na mém modelu podobných parametrů. Akorát vhodně sladit strojek a šroub. Podle mých dosavadních dojmů ta strojovna nemá výkon úplně zanedbatelný. Pokud je strojek dobře seřízený, je to hlavně o dostatku páry (viz. mé testy na suchu). Pokud tedy strojek nemá sílu a otáčky, je na vině především nedostatečný tepelný výkon. Což je nyní pravda docela problém, ale v létě by být neměl.
Ale dost akademických debat. Dokud loď nevyzkouším na vodě, nepohneme se z místa. Aktuální předpověď počasí mi bohužel radost nedělá, ale zatím se nevzdávám. Přinejhorším bych loď zkusil s běžícím strojem alespoň ve vaně, aby bylo vidět, zda se nějak hýbe, zda po zatížení šroubu vodou klesnou otáčky apod.
