IJN Akagi

[PetrP]

Na podzim 2018 se mi náhodou podařilo získat z modelářského bazaru malý plastikový kit japonské letadlové lodě Akagi (výrobce Marui). Jedná se o obdobu miniaturního Bismarcka, kterého jsem postavil předešlou zimu (2017/2018). Stavebnice totiž obsahuje elektromotorek a další potřebné díly pro zhotovení plovoucího modelu. Což pro mě představovalo neodolatelné lákadlo. Předloha přesně mé oblíbené téma (WW2 Pacifik) a funkční modely mě baví více než statické.

Nicméně se dalo tušit, že realizace bude zrádná. Při délce 30 cm vychází měřítko cca 1:870, výtlak tedy teoreticky bude hluboko pod 100 g. Při orientačním testu v umyvadle se však zdálo, že to snad nebude tak zlé a lodička pohonnou jednotku uveze. Relativně prostorný trup letadlové lodi s dobře přístupným interiérem (odnímací letová paluba) mě dokonce sváděl do RC provedení. Chvíli jsem tedy kalkulovat a zvažoval, zda do toho jít, anebo se spokojit s volně plovoucí verzí (viz. Bismarck). Nakonec jsem se rozhodl nekomplikovat si život a netříštit úsilí. Lodička tedy měla být pouze volně plovoucí.

Letadlová loď s vysokými boky (hangáry) má dobré vyhlídky zvládnout i menší vlnky, voda se přes palubu dovnitř trupu jen tak nedostane. Ovšem se zas daly předpokládat problémy se stabilitou, které jsem případně hodlal řešit vyzkoušeným způsobem (balast na magnet pod trup).

[PetrP]

Letadlová loď Akagi patří mezi známá plavidla z války v Pacifiku. Postavena byla ve 20. letech jako konverze obřího bitevního křižníku a ve 30. letech prošla modernizací. Proslavila se jako vlajková loď úderného svazu letadlových lodí, jež provedl útok na Pearl Harbor. Po účasti v řadě dalších operací byla loď potopena americkými palubními bombardéry v bitvě u Midway.

Technická data (po přestavbě): délka 261 m, šířka 31 m, ponor 8,7 m, standardní výtlak 37 000 t, plný výtlak 42 000 t. Maximální rychlost 31,5 uzlu zajišťovaly parní turbíny o výkonu 130 000 HP pohánějící čtyři lodní šrouby. Výzbroj tvořilo 6 děl ráže 200 mm, 12 PL děl ráže 120 mm a 28 automatických PL kanónů ráže 25 mm. Loď mohla nést až 90 letadel (v praxi obvykle méně).

[PetrP]

Po zkušenostech z předchozích sezón jsem se do stavby modelu pustil během léta 2019. To aby bylo možné čerstvě hotovou lodičku bez prodlení vyzkoušet při plavbě venku a aby se tím vhodně využil omezený čas v období dovolených a všelijakých letních aktivit. Vlastní stavba plastikového modelu (bez peripetií s funkčními záležitostmi) byla poměrně snadná a rychlá, vyžádala si pouze malý počet pracovních hodin. Drobné přípravné práce proběhly koncem července, hlavní část jsem zvládnul během jednoho srpnového víkendu a několika následujících večerů. Po menší pauze bylo definitivně dokončeno na začátku září.

Stavebnice je velmi jednoduchá a obsahuje nízký počet dílů. Postup byl analogický jako v případě Bismarcka. Spodní a horní část trupu byly zpracovány zvlášť (včetně barevné úpravy) a posléze spojeny silikonem. K vybarvení jsem použil obvyklé barvy Tamiya (červené dno sprej TS-33, šedá kamufláž XF-77, dřevěné pokrytí letové paluby XF-78, plus pár dalších běžných odstínů pro různé detaily). Díky jednotvárné kamufláži (typické pro japonské námořnictvo), bylo zbarvení modelu triviální záležitostí. Pouze vymalování detailů na letové palubě a miniaturních letadélek dalo docela zabrat. S přesností barev a vzorů jsem nedělal vědu, modýlek má v každém případě daleko do seriózní makety. Vše malováno ručně štětečkem, při pohledu zblízka jsou znát nedokonalosti, ale podstatný je celkový dojem při pohledu na plující model.

[PetrP]

Ještě před definitivním spojením obou částí trupu jsem zkompletoval pohonnou jednotku (první polovina září). V jejím případě jsem provedl několik změn proti návodu. Spínač jsem se po zkušenosti s Bismarckem rozhodl realizovat důkladněji (zakoupený běžný malý páčkový) a spoje v elektroinstalaci jsem pro jistotu spájel. Akorát nevýhoda, že pro zapnutí/vypnutí je třeba snímat letovou palubu. Hřídel šroubu jsem raději zhotovil kovovou namísto plastové a navíc jsem instaloval trubičku jako průchodku hřídele (otvor pro hřídel v trupu byl relativně volný a hrozilo by pronikání vody).

První ostrá zkouška provizorně sestaveného modelu v umyvadle přinesla zklamání. Trup byl ponořen příliš hluboko (několik mm nad čáru ponoru je při dané velikosti hrozně moc a nevypadá vůbec dobře) a přesto se choval nestabilně. Tvůrci stavebnice zřejmě udělali někde chybu, model se jevil v originální sestavě jako nerealizovatelný. Pokud loďka měla úspěšně vyplout, bylo nutné uplatnit vlastní kreativitu a vhodně zaimprovizovat.

[PetrP]

Přirozeným prvním nápadem na řešení bylo radikální odlehčení pohonu, tedy menší baterka a motor. Pohonná jednotka (obdobná jako u mini Bismarcka) je evidentně zbytečně předimenzovaná (1x AA článek plus motorek 2025) a příliš hmotná (cca 45 g). Bohužel se při pečlivějších testech ukázalo, že rezerva výtlaku (na čáru ponoru) je minimální (cca 10 g), což nedávalo přílišnou naději na úspěch (kromě hmotnosti pohonu třeba též kalkulovat balast pro stabilitu).

Jako poslední šance se jevila myšlenka na umělé zvýšení výtlaku miniaturního trupu, tzn. připojení vhodného tělesa (plováku) o patřičném objemu pod dno. Tak, aby se trup dostatečně vynořil z vody, bylo ho možné zatížit pohonem a stabilizovat. Zřejmě nejelegantnějším řešením by byl přesun baterky do tělesa pod trupem (viz. mikromodely Petra Hájka), čímž by se zabily dvě mouchy jednou ranou (kontejner zdroje by svým objemem dodal potřebný dodatečný vztlak a velká hmotnost nízko pod trupem by zajistila stabilitu). Jenže to by si vyžádalo poněkud víc práce a mě se nechtělo plýtvat časem a energií na model, který reálně vypluje tak jednou ročně na pár minut (když zároveň ve frontě naléhavě čekají projekty s vyšší prioritou). Spokojil jsem se tedy s primitivnějším řešením.

Z odřezků XPS jsem zhotovil jednoduchý plovák o potřebném objemu a plochém tvaru (aby příliš nezvyšoval odpor ani těžiště). Koncipován je jako odnímací, přichycený k trupu dvěma magnety (na dno trupu instalovány kotvicí body – železné plíšky). Pod plovák vybíhá kýlová ploutev se závažím (po vzoru plachetnic). S pomocí popsané pomůcky se již lodička při umyvadlovém testu chovala uspokojivě. Ponor akorát (pro jeho doladění jsem nakonec místo AA baterky použil menší AAA) a stabilita dostatečná, převrácení již nehrozilo. Akorát se mi úplně nezdálo, že se trup po vychýlení neochotně vracel do vzpřímené polohy a měl tendenci zůstat mírně nakloněný. Více měly sdělit ostré plavební testy.

[PetrP]

Zbýval poslední úkol, provedení zkušební plavby. Léto již sice mezitím odešlo, ale v polovině září byly naštěstí podmínky pro ježdění stále přijatelné. Jelikož postrádám vhodný bazén apod., musím s volně plujícím modelem vlézt do vody na vhodném místě (mělčina), vypustit ho, hlídat a odchytit. Tak se i stalo, pokus byl zdárně podniknut, mini lodička zvládla plavbu na klidné i mírně zvlněné hladině bez úhony a foto z plavby se povedlo úspěšně pořídit. Bohužel se však potvrdilo podezření z umyvadlového testu, že s příčnou stabilitou stále není vše zcela v pořádku. Lodička nevydrží na rovném kýlu, ale je labilní, každý impulz (vlna, vítr, odstředivá síla) způsobí její výrazné naklonění. Nicméně v této poloze již stabilně drží a úplné převrácení nehrozí, okraj paluby je stále bezpečně nad hladinou. Závěr je tedy takový, že bude třeba pro vylepšení stability prodloužit kýlovou ploutev na plováku a tak dostat balast hlouběji.

Při zkušební plavbě ještě došlo k nepříjemné nehodě, loďka málem přišla o jedno ze svých palubních letadélek. Při manipulaci jsem si ho nedopatřením ulomil a jeho absence si všiml až později. Naštěstí se mi jej podařilo díky příznivým podmínkám (mělčina, průhledná voda) snadno najít na písčitém dně a vylovit.

Dílo se tedy podařilo dovést do konce a moje miniflotila získala nový přírůstek. Nyní už jen doufám v úspěšné zkrocení problematické stability. Stavba minilodičky mi každopádně přinesla nové zkušenosti, které třeba přijdou vhod v budoucnu při stavbě dalších miniaturních plovoucích modelů.

[PetrP]

Po roce od dokončení se mi konečně povedlo doladit dosud nedořešené záležitosti. Stabilita byla vylepšena prodloužením kýlové ploutve podpůrného plováku a při testovací jízdě bylo ověřeno, že nyní již lodička pluje bezpečně bez nežádoucího náklonu.

Dále jsem pro model zhotovil obligátní úložnou a přepravní krabičku (papírový karton vystlaný molitanem, na fotce společně s mini Bismarckem). A to už by snad mělo být definitivně vše.