MoNaKo DF

V rámci zpracovávání nahromaděných domácích zásob jsem se pustil rovněž do Bismarcka, ale jenom miniaturního. Jedná se o plastikovou stavebnici od Academy v měřítku 1:800. Pořídil jsem ji kdysi dávno (bude to skoro 15 let) v nějakém výprodeji a od té doby čekala na vhodný okamžik k sestavení. Po pravdě řečeno se jedná spíše o hračku, než o seriózní model. Stavebnice je koncipována jako volně plovoucí a obsahuje pro ten účel všechny potřebné díly. A to je právě pro mě zajímavé, protože mě neuspokojují čistě statické modely, ale dávám přednost modelům funkčním, především RC. I v tomto případě by bylo jistě zajímavé postavit model jako řiditelný, ale vzhledem k rozměrům (délka cca 30 cm) by to pro mě byla značná výzva. Možné je jistě vše, vím o podobných případech, ale z mého pohledu jde již o extrém a kuriozitu a nemám chuť řešit obtíže s tím spojené. Vzhledem k prostorovým a hmotnostním omezením bych již nevystačil se standardizovanými komponenty, musel bych vnitřnosti řešit na míru a extra do toho investovat. Což se mi nevyplatí, jelikož využitelnost tak malého lodního modelu je vzhledem k omezeným nautickým vlastnostem přirozeně velmi limitovaná. Zůstane tedy pouze u volně plovoucí verze.

Legendární německou bitevní loď Bismarck z období 2. sv.v. jistě není třeba blíže představovat. Je dobře známa i laikům v oblasti námořní historie a alespoň něco málo o ní slyšel snad každý. Rovněž mezi lodními modeláři se těší značnému zájmu a její model má kde kdo. Což je hlavní důvod, proč jsem nikdy vážně neuvažoval o stavbě Bismarcka v podobě náročnějšího modelu, snažím se totiž o větší originalitu a dávám přednost méně profláknutým předlohám. Pravda, třeba v případě Musaši a Arizony jsem toto pravidlo z praktických důvodů tak úplně nedodržel, nicméně pořád se jedná o plavidla relativně méně známá ve srovnání s Bismarckem. V jeho případě se tedy spokojuji pouze s jednoduchým minimodelem a dále již cílím na jiné zajímavé předlohy (a že jich je mezi historickými válečnými loděmi nespočet).

Na stavbě toho nebylo moc zvláštního. Slepeno jako běžný plastikový model a nabarveno barvami Tamiya (odstíny pouze přibližně). Pro usnadnění práce jsem si kamufláž (inspirace viz. http://www.kbismarck.com/drawings.html) poněkud zjednodušil (např. vypuštěny identifikační vlajky na příďové a záďové palubě), tak jako tak nejde zdaleka o maketu. Pohon sestaven přesně podle návodu bez jakýchkoli úprav. Jedinou zajímavostí je spoj mezi horní a spodní částí trupu. Pro případ potřeby nouzového rozebrání jsem ho realizoval silikonem.

Hotovou lodičku jsem zatím otestoval jenom v umyvadle a ve vaně. V plánu mám vyplout s ní rovněž venku, ale to musí vzhledem k aktuálnímu (zimnímu) ročnímu období počkat. Ideální by byl zahradní bazének, ale tím nedisponuji. S trochou opatrnosti to však půjde i na rybníku, chce to však vyčkat na teplé letní večery. To aby se dalo pohodlně vlézt do vody pro vypuštění a vylovení modelu a hladina přitom byla jako zrcadlo (pro takovou miniaturu je problém sebemenší vlnka). Při té příležitosti jistě pořídím pár dalších fotek pro dokumentaci.

Já ho mám jako Tirpitze, jen jsem tu hnusnou páku zapínání nahradil zapínáním otočením dělové věže. Na potoku jezdil velmi hezky až realisticky... a v trupu bylo sucho.

Jasně, ta páka spínače není zrovna citlivé řešení a z hlediska vzhledu modelu by jistě bylo lepší nějaké nenápadné řešení, jak popisuješ. Já na to však rezignoval podobně jako na RC, především z důvodu pracnosti. Samotná absence páky neřeší vše, tvar nástavby je v daném místě změněný a ve stavebnici zcela chybí po jedné věži středních a PL děl. Náprava do "maketového" stavu by tedy byla náročnější. Což jsem pro sebe vyhodnotil jako nerentabilní. Nicméně pokud je vůle, jde skoro vše. Např. v RC Revue 2/2013 je článek o realizaci ještě menšího Bismarcka (1:1200) jako RC! Já jsem však smířen s tím, že se svého Bismarcka budu muset snažit pozorovat pokud možno z pravoboku. Na letní pouštění se každopádně těším a věřím, že na klidné hladině bez větších vln to bude hezká podívaná.

S příchodem letního počasí se mini Bismarck dočkal své první zkušební plavby. Při ní málem skončil jako skutečný Bismarck na své první bojové plavbě, ale nakonec vše dobře dopadlo. Přes miniaturní rozměry plula loďka na klidné hladině dobře a byl na ni hezký pohled. Nicméně volně plující model ze své podstaty umí jen kroužit dokola a navíc se musí stále hlídat, aby neuplaval. Skutečná dráha měla podobu spirály (zřejmě snos větrem či proudem). Po chvilce ježdění jsem si všiml, že je trup nějak moc hluboko ponořen a podezření bylo potvrzeno, uvnitř se nacházelo poměrně dost vody. Jelikož přes palubu nešla žádná vlna, bude problém v netěsnící hřídeli. Opětovně jsem tedy udělal špatnou zkušenost se stavebnicovým řešením, nejlépe na to nespoléhat a důsledně aplikovat alespoň improvizovaná hřídelová pouzdra (trubičky o vhodném průměru apod.). Třeba si ještě vazelína v těsnicí komůrce sedne, ale i kdyby ne, není to žádná velká tragédie. Lodička byla od počátku zamýšlená pouze pro sporadické nasazení a jejím hlavním účelem byl trénink stavebních technik. Náprava problému se zatékáním a případně úprava spínače by byly v zásadě možné, ale v žebříčku mých priorit nestojí nijak vysoko. Uvidí se časem. Prozatím bojový úkol splněn, foto z plavby úspěšně pořízeno.

Loni jsem úspěšně zprovoznil a vyzkoušel miniaturního Bismarcka. S jeho plavebním projevem jsem byl v zásadě spokojen, akorát se mi úplně nelíbil nadměrný ponor. Bral jsem ho však jako nutné zlo a nápravu neplánoval. Letos se však nečekaně naskytlo laciné řešení v podobě plováku zhotoveného pro další podobný model (letadlovka Akagi). Bismarcka jsem tedy přizpůsobil pro jeho přichycení prostřednictvím magnetů a při příležitosti prvních plavebních testů Akagi ho rovněž vyzkoušel, jak si povede s plovákem. Výsledek mě zcela uspokojil, stabilita nedošla újmy, zatímco čára ponoru se dostala do správné pozice. Lodička tím pádem nyní při plavbě působila na pohled lépe (viz. srovnání fotek z loňské a letošní plavby).