Dobře, přitopíme. Osobně považuji podobné výrobky a konstrukce, které mají jeden výstup a otočný knoflík, možná pár LEDek k tomu, za něco, co si vůbec nezaslouží název servotester, protože se tím dá otestovat leda to, že se servo nějak hýbe. A co se týče přesnosti neutrálu, ta je u nich podle mých zkušeností velmi, velmi problematická.
Při seřizování modelu je důležité hned ze začátku nastavit přesně polohy pák (kotoučů), zajistit rozsah pohybu serva, souběh více spolupracujících serv (třeba křidélka + klapky), prověžit kvalitu převodovek, šířky pásma necitlivosti neznámých serv, linearitu, chování při výpadku signálu a rušení, při změnách napětí ... nic z toho podobná "udělátka" nesvedou. Seřízenou RC soupravu považuji za samozřejmost.
Tester musí být především přesný a stabilní kvůli opakovatelnosti nastavení a například vysledování teplotních a napěťově závislých změn, základ je přesnost nejméně 0,002 ms. Měl by mít dva nezávislé výstupy, jinak nevyzkouším nic z přídavných zařízení jako jsou gyra, stabilizace, mixery, expandéry, vícenásobné spínače a podobně.
Osobně už 19 roků používám tester publikovaný v časopise Praktická elektronika 10/1996 a i když je už hodně morálně zastaralý a zaostalý v komfortu obsluhy, zatím jsem nenarazil na něco, co by ho funkčně překonalo. Generuje dva signály, které jdou po sobě (důležité pro dvouvstupová zařízení), jedním vstupem umí změřit signál z přijímače, tam má ale rozlišení robrazení jen 0,01 ms. Umí nastavit kraje a střed i jiné než standardní hodnoty, umí zajistit přejíždění serva v daných mezích nastavitelně od rychlého (změna během 20 ms) po 99 sekund. Ty pomalé a naprosto plynulé přejezdy s nastavenou prodlevou v kraji jsou klíčové, při nich se projeví vady převodovky, které jinak nejdou objevit (s cvikem se i určí na kterém kole převodovky je třeba deformovaný zub nebo prasklina), změří se pásmo necitlivosti, rychlejší poslouží při měření momentu serva a podobně. Další režim simuluje výpadky řídících pulzů (důležité pro regulátory i serva), další simuluje náhodné rušení.
Chápu, že pro vyzkoušení kormidla v lodičce stačí víceméně jakékoli "pohybovátko", ale mechanicky seřídit šestiservové křídlo tak, aby člověk při změně vysílače jen nastavil standardní výchylky a mixy a ono to prostě chodilo, s "pohybovátkem" nejde. Totéž platí pro funkci "X" ocasu ponorky se čtyřmi pohyblivými plochami nebo souběhy hloubkových kormidel, abych neuváděl jen příklady od letadel.
A jen dodatek. I nová analogová serva stejného typu se často liší ve výchylce kolem 10%, když se rozšíří pásmo pro vstupní pulzy, tak v krajích bývá nelinearita i kolem 25%. U současných RC souprav problémy s nepřesností nebývají, ale různé firmy nastavují neutrál (záměrně) různě, staré analogové soupravy někdy courají ve všech parametrech servosignálu až o 50% (ono se při tom analogové servo pořád ještě nějak hýbe) a bývají hodně teplotně závislé.
Buď můžu nastavovat modely podle (jednoho svého) vysílače, kterému slepě věřím, nebo mít čím měřit a vědět, co se v modelu děje. Když je každá část vybavení správně seřízená, tak se i chyby hledají mnohem snadněji, než když je to na sebe "nějak napasované" a ono to jako celek chodí jen díky tomu, že odchylky jednoho se zhruba kompenzují odchylkami jiného dílu vybavení.
