MoNaKo DF

Krásný den všem
prosím o radu zkušené kolegy modeláře, kteří maji praxi s ohýbáním mosazných dutých trubiček. Dostal jsem se poprvé k tomuto "problému" při stavbě lodi. Jedná se o cca 3mm duté mosazné trubičky, které musím ohnout v různých poloměrech a netuším, jaké jsou k dispozici nástroje a přípravky pro tuto práci. Poradíte, prosím? Děkuji všem:), Martin

Řešil jsemto ne dávno. Do hliníkové kulatiny jsem udělal zápich široký přesně jako je průměr trubičky a hluboký alespoň polovinu průměru. Vntřní průměr toho zápichu by měl být takový jaký průměr ohybu požaduješ. Pak vložíš trubku do toho zápichu a v prstech ohneš. Zápich zabrání jejímu roztažení do stran a tím zploštění. Zápich by měl mít svoje dno půlkulaté, aby do něj trubka sedla ale není to nezbytně nutné

Pokud není k dispozici soustruh, šlo by takovou ohýbačku složit z podložek různých průměrů a stáhnout dohromady šroubem.

SH píše:Řešil jsemto ne dávno. Do hliníkové kulatiny jsem udělal zápich široký přesně jako je průměr trubičky a hluboký alespoň polovinu průměru. Vntřní průměr toho zápichu by měl být takový jaký průměr ohybu požaduješ. Pak vložíš trubku do toho zápichu a v prstech ohneš. Zápich zabrání jejímu roztažení do stran a tím zploštění. Zápich by měl mít svoje dno půlkulaté, aby do něj trubka sedla ale není to nezbytně nutné

Pokud není k dispozici soustruh, šlo by takovou ohýbačku složit z podložek různých průměrů a stáhnout dohromady šroubem.

Doporučuji trubku před ohýbáním nahřát nad plynem do růžova a po vychladnutí je měkká a jde v pohodě ohnout. Ovšem nejdou ohýbat skoro pravé úhly. Po nějakem čase se pevnost materiálu vrátí. Ta miniohýbačka je dobrý nápad.

A nedá sa Ti tá trubička zvnútra v mieste obybu vyplniť nejakou gulatinou a až potom ohýbať? Predpokladám, že zábradlie nemusí byť duté...

Taky mě napadlo to dělat rovnou z plného drátu. Ms 3.15 se dá koupit ve svařovacích potřebách.

Karolinus I píše:

SH píše:Řešil jsemto ne dávno. Do hliníkové kulatiny jsem udělal zápich široký přesně jako je průměr trubičky a hluboký alespoň polovinu průměru. Vntřní průměr toho zápichu by měl být takový jaký průměr ohybu požaduješ. Pak vložíš trubku do toho zápichu a v prstech ohneš. Zápich zabrání jejímu roztažení do stran a tím zploštění. Zápich by měl mít svoje dno půlkulaté, aby do něj trubka sedla ale není to nezbytně nutné

Pokud není k dispozici soustruh, šlo by takovou ohýbačku složit z podložek různých průměrů a stáhnout dohromady šroubem.

Doporučuji trubku před ohýbáním nahřát nad plynem do růžova a po vychladnutí je měkká a jde v pohodě ohnout. Ovšem nejdou ohýbat skoro pravé úhly. Po nějakem čase se pevnost materiálu vrátí. Ta miniohýbačka je dobrý nápad.

U té 3mm trubky to možná bude třeba, u 2mm jsem to dělal i bez vyžíhání a šlo to v pohodě.

SH píše:

Karolinus I píše:

SH píše:Řešil jsemto ne dávno. Do hliníkové kulatiny jsem udělal zápich široký přesně jako je průměr trubičky a hluboký alespoň polovinu průměru. Vntřní průměr toho zápichu by měl být takový jaký průměr ohybu požaduješ. Pak vložíš trubku do toho zápichu a v prstech ohneš. Zápich zabrání jejímu roztažení do stran a tím zploštění. Zápich by měl mít svoje dno půlkulaté, aby do něj trubka sedla ale není to nezbytně nutné

Pokud není k dispozici soustruh, šlo by takovou ohýbačku složit z podložek různých průměrů a stáhnout dohromady šroubem.

Doporučuji trubku před ohýbáním nahřát nad plynem do růžova a po vychladnutí je měkká a jde v pohodě ohnout. Ovšem nejdou ohýbat skoro pravé úhly. Po nějakem čase se pevnost materiálu vrátí. Ta miniohýbačka je dobrý nápad.

U té 3mm trubky to možná bude třeba, u 2mm jsem to dělal i bez vyžíhání a šlo to v pohodě.

dvojka jde podstatně lépe, já ohýbal bez problémů 4 a 5 mm. zde je plný materiál poměrně těžký.

Krásný den všem,

děkuji moc za Vaše rady a připomínky.. Zkusil jsem to ohýbat rukou podle nákresu, jednalo se o velký poloměr... šlo to, krásně. Je to asi taky o tom to zkusit, a nebát se trochu zkaženého materiálu.. Při malém poloměru se trubička trochu zploštila, ale dalo se to srovnat.. Někde jsem viděl,že velké průměry plnili vodou, kterou nechali zmrznout a led tvar trubky v ohybu podržel..

Ještě jednou, díky všem:)

Práve včera bol na Discovery program "Ako sa to robí". Ukazovali tam aj výrobu trubiek (hudobných nástrojov). A tie tenkostenné mosadzné trubky ohýbali presne tak ako teraz spomenul Martinc. Naplnili ich mydlovou vodou a dali zmraziť na -49 stupňov. A potom v pohode ohli... Prečo mydlová voda a prečo -49, to nehovorili...

Nevím jestli pomůžu, ale na rybářských webech se řešila výroba vrhací roury. Ta je vyrobená z tvrdé vodovodní trubky. Aby se boky v ohybu nebortily výroba se provádí tak, že se spodné konec trubky ucpe špuntem a dovnitř se nasype (napěchuje) písek. Pak se v místě ohybu trubka zahřeje a ohne do patřičného ohybu. Písek se pak normálně vysype.....

Také jsem někde četl, že se trubička naplní tekutou kalafunou a po ohnutí se vytaví.

AHOJ
Jak by jste řešili stavbu zábradlí na bitevní lodi ( Bismarck) v měřítku 1:170?Zkoušel jsem z měděněho drátku z vinutí el.motorku ale dělat takhle celou lod se mi tedy nechce..je to strašná piplačka a vysledek neni nic moc.Máte na to nějaký fígl? díky

Nejlepší je nechat si udělat fotolept.Jinak se to dělá tak, že si na natisknutý papírse zábradlím natlučeš podéně na koncích třeba po dvaceti cm špendlíky a nataháš mezi ně ten měděný drátek.Pak si buď přiletuješ , nebo přilepíš sloupky a je hotovo.Model na snímku dělal kámoš Jirka L. z Náchoda.Je to ruský záchranář SB 131.

Len malá poznámka: Zo školských čias si pamätám, že zahriatím a prudkým ochladením železných kovov tieto tvrdnú - zakalia sa. Opačne je to pri neželezných kovoch - zahriatím a prudkým ochladením mäknú - stávajú sa tvárnymi.

Pokud modelář nezvládá pájení, je dobrý to zakápnout vteřinovým lepidlem.

Díky..něco jsem pohledal ,ale lepty se snad v takovimdlě měřítku ani snad nedělají a jestli ano,tak cena by byla stejně příšerná,co jsem tak koukal..takže zustanu u měděného dratku.Trošku jsem si s tím pohral a už dostávaám do ruky ten spravnej rif Na pájení je to skutečně malý a bez mikropajky to pujde hodně težko,takže se spokojím s vteřinákem. Jinak ten Ruskej záchranář e fakt dobrá práce....

Já sice takto zábradlí pro lodě nedělám, takže vlastní zkušenost se zábradlím mi chybí, ale použil bych spíš mosazný než měděný drát. Je podstatně tvrdší a líp se s ním pracuje. Dá se koupit od průměru 0,2 do 1,0 mm třeba tady http://www.koralky.cz/hobby-draty/draty ... azny-drat/ .
Pájení velmi tenkých drátů není problém a spoje vyjdou menší a čistší než vteřiňákem, dá se to dokonce dělat i "pistolí", ale je potřeba si do ní udělat vlastní smyčky z drátu 0,2 - 0,3 mm2 (třeba zvonkový drát) a výrazně omezit výkon páječky (třeba rezistorem nebo kondenzátorem do síťového přívodu). Ale vzhledem k tomu, že opravdu malé pájecí pero stojí dneska míň než stovku http://www.pselectronic.cz/k5201-0225-p ... a-b8-.html , tak to myslím nemá smysl řešit. Spoje je potřeba doslova utopit v pastě (třeba http://www.gme.cz/tavidla-kalafuny/paje ... -p745-041/ ) a po dokončení vyčistit ředidlem.

Koupil jsem 12V 8W páječku, super pájení.Na pájení používám pájecí vodičku .

Než jsem začal s výrobou zábradlí , konsultoval jsem to s několika zkušenými maketáři. Nejmenší , které jsem pájel , bylo 1 : 100 . Na palubu jsem vyznačil body , kde budou sloupky zábradlí. Potom jsem vyvrtal dírky a do nich Epoxidem zalepil budoucí sloupky zábradlí z drátků odpovídajícího průměru . Ty jsou o trochu delší . Potom jsem špalík z tvrdého dřeva uřízl na výšku zábradlí .O sílu vrchního drátku kratší . Do špalíku jsem vyvrtal dírku o něco větší , než je sloupek zábradlí. Śpalík jsem postupně navlékal na jednotlivé sloupky a štípačkama zarovnal podle špalíku na stenou délku. Nyní jsem vzal drátek vyrovnaný známým způsobem a pomocí zkrácených kolíčků na prádlo zafixoval na sloupky. Drátky jsem vždy smirkem dokonale očistil . Používal jsem drátky vhodné síly z různých cívek. Pájím stáložárnou pájkou 30 w. Před pájením jsem vždy hrot pájky upravil do ostrého V. Na pájení používám neutrální pájecí vodu. Potom stačí plynule postupovat od sloupku k sloupku. Jak píše Pepa , letovat s ní je radost. Stačí ji potom omýt Jarovou vodou. Pistolová pájka moc vhodná není protože se musí stále zapínat a vypínat. , občas odnese pájené drátky , o pastě nemluvě. Vše zaneřádí a to čištění. Zábradlí potom natírám štětečkem Humbrolkou , nabo jinou oblíbenou barvou. Nikomu nechci vnucovat tento způsob výroby zábradlí , ale mě se osvědčil.

Na pájení se používá odjakživa kalafuna. Ta po zchladnutí ztvrdne, zkřehne a dá se sundat i nehtem. Princip krásného spoje je správná teplota dle materiálu a pájedla, a dál , nepustit do spoje v okamžiku akce vzduch, který by spolu s teplotou způsobil korozi očištěného místa. U mědi to moc nehrozí, u mosazi už ano. Každopádně jak pájet se asi těžko vysvětluje, po několika tisících pájecích oček (na učňáku) to prostě přestanete řešit a jde to samo. Pasta dělá bordel, pájecí vody pouze v případě nouze. Co udělá spoj za x let neví nikdo.

Ještě je dobrá metoda postříbření. Kdysi jsme vyrobili cosi, složení sůl, nějaký hydroxid, oxit stříbra, voda (trochu aby se to nesypalo). Touto hmotou jsme pak jakýkoli plošnák, nebo očko potřeli - musí se to dělat prstem (nějaký katylyzátor - v rukavici to nešlo). Na takto upravený povrch se pájelo téměř bez kalafuny. Snad by se to dalo vygooglit, ale tehdá internet byl SciFi...

Luděk píše:Na pájení se používá odjakživa kalafuna. Ta po zchladnutí ztvrdne, zkřehne a dá se sundat i nehtem.

no, já teda nevim, ale škrábat tvrdou kalafunu a nepoškodit při tom zábradlí z drátu řekněme 0,1 - 0,3 mm .... jak? A když už oplachovat a rozpouštět, tak není důvod nepoužívat pastu, ty současné jsou lepší než kalafuna. Pasta se MUSÍ oplachem odstranit.

Nevím, učil jsem se s kalafunou a zůstanu u ní. Nikdy jsem s jejím odstraněním neměl problém včetně nožiček ATMega SMD.

Neví někdo o foto leptech zábradlí v měřítku 1:100 a 1:150, vím jen, že Ota Gerža dělá v měřítku 1:200.