kolesák

[SH]

pokud použiješ menší průměr rotoru tak ti vzrostou otáčky a klesne kroutící moment pokud předpokádáš stekný výkon. Když necháš stejný převod, bude turbína přetěžována.

Hliníkový rotor není problém... když se nahřeje provozem, tak pak už žádné teplo neodebírá...

[PetrP]

Turbínky pěkné, pořád mě fascinuje, že to někdo dokáže udělat, aby to aspoň nějak fungovalo. Také mě to pořád láká k nápodobě, ale netuším, zda a kdy se k vlastnímu pokusu dostanu. Každopádně budu limitovaný vlastními technologickými možnostmi a stěží to zvládnu lépe. Nejprve ale musím vyladit současný pohon mého parníku, teprve potom třeba přijde vhodný čas na pokus o jeho turbínový pohon.

Testování tvých pohonů určitě zajímavé a užitečné. Napadá mě k tomu řada připomínek. Neber to však jako poučování či dokonce kritiku. Přeci jen já pouze teoretizuji, zatímco ty máš praxi. Třeba máš ty věci co napíšu dávno probádané a vyřešené, ale možná by alespoň něco mohlo trochu pomoct.

Uvedené výsledky mě příliš nepřekvapují, automaticky nelze čekat, že strojek bude pracovat za všech okolností stejně dobře. Některé turbínce stačí méně výkonný kotlík, jiná potřebuje výkonnější (větší tlak a průtok páry). Lodní trupy mají různou hmotnost a tvar, tedy následně odpor, rovněž tak šrouby různých parametrů. Kolesa mají zas nároky odlišné od šroubů (výrazně nižší otáčky). Tvé závěry (sestava vyladěná na konkrétní podmínky) jsou tedy plně pochopitelné.

Zřejmě by stálo za to více prozkoumat převodové poměry. Turbínky jsou podle všeho více citlivé na správné otáčky, než parní strojky. Jakmile se více zatíží a klesnou otáčky, efektivita prudce padá.

Rozdílný průměr rotoru má jistě vliv. Obvodová rychlost rotoru závisí na rychlosti tryskající páry, při použití stejného kotle a trysky tedy bude zhruba stejná. Potom čím větší rotor, tím nižší otáčky a naopak. Točivý moment zas bude vyšší u většího rotoru. Tedy menší rotor si vyžádá lehčí převodový poměr.

V hliníku bych takový problém neviděl, další turbínky máš tuším z mědi a ta je ještě lepší tepelný vodič. Tepelné ztráty v motoru zřejmě mohou mít vliv u parního stroje a vícestupňové reakční turbíny (snížení expanze páry), ale ty modelové turbínky jsou evidentně jednostupňové a impulsní. Tedy v trysce dojde k přeměně tepelné energie na kinetickou a ta se posléze (s určitou účinností) předá lopatkám rotoru. Viděl bych tedy jako potřebné co nejlépe izolovat parovody, zatímco u skříně turbínky to už nebude tak podstatné. Samozřejmě je vhodné potlačovat kondenzaci páry v turbíně, aby voda nezaplňovala skříň a nebrzdila rotor, od toho tam máš to odvodnění. Každopádně by šlo turbínku zaizolovat a otestovat, zda by to mělo vliv.

Moc mi není jasná ta zvětšená šířka. Pokud pamatuji tvé články z minulosti, vyráběl jsi rotor jako prosté lopatkové kolo s rovnými lopatkami a jeho šířka tak velká nebyla, tak akorát na proud páry z trysky. Ty nové turbínky mají skříň dost širokou (dlouhou), pokud je rotor uvnitř nadoraz, tak mi to přijde zbytečné, když jsou trysky jen u jedné strany. Smysl bych viděl, leda kdyby bylo více trysek vedle sebe, jinak je to jen hmotnost navíc (rotor by měl být lehký, aby ho pára zvládala dostatečně roztočit). Ale možná že rotor uvnitř nedosahuje až k zadnímu čelu, ale je tam mezera pro lepší odvod použité páry?

Což mi právě nepřijde zrovna vhodné, když je odvod páry ve středu (v ose), jestliže přiváděná pára proudí tečně po obvodu. Rovněž mám obavy, zda se trysky nevhodně neovlivňují. Zřejmě lépe, pokud by byly po obvodu umístěny s větším odstupem a za každou tryskou by v plášti následoval otvor na odvod použité páry. Ještě lépe, pokud by byly trysky umístěny šikmo, lopatky byly prohnuté a použitá pára proudila na druhou stranu rotoru a mohla být odváděna otvory po obvodu zadního víka (viz. obrázek Lavalovy turbíny https://www.cez.cz/edee/content/file/st ... _turb.html Ale chápu, že takové uspořádání by bylo konstrukčně náročnější a ty prostě děláš, co ti tvé možnosti dovolí.

Tak ať se další experimenty daří, fajn že se nebojíš se svým dílem pochlubit.

[T.Vilcsek]

U toho hliníkového jsem čekal lepší výsledky, protože má širší rotor. Na starém strojku už chybí i nějaké lopatky, min 10 ks, dodat to nejde. Dělal jsem ho širší, protože jsem čekal zbytečné unikání páry bokem. Navíc má ložiska dále od sebe – menší vibrace. Ale bohužel je jejich uložení dost složité, můžou tam být chyby. V každém případě ale nikde nic nedrhne, všechno se točí volně. Všude jsou kuličkové ložiska. Rotory jsou všechny železné. Obaly (skříně) jsou u 1. a 3. mosaz a měď. U hliníkového je všude kolem rotoru hliník a to celkem dost silný. Všechny strojky se za provozu dost zahřívají, ten hliníkový by mohl působit jako chladič tak jako chladič tranzistorů v elektrotechnice. Je možné, že se pletu a opravdu to není důležité.
Všechny trysky jsou uprostřed rotoru i když to tak u některých nevypadá. Co se týká rozmístění trysek, tak jsem byl nakonec rád, že jsem je tam všechny dostal. Ty testíky nepovažuju za zbytečné, jsem přesvědčený, že na obou strojcích by po nějakých úpravách mohlo dojít na viditelné zlepšení. Zkoušet jiné převody je zbytečné, stejně tam ty strojky neskončí. Určitě budu dělat nový rotor do třetího strojku, chcu nechat stejné rozměry, ale hodně snížit hmotnost.
Tu zmiňovanou Lavalovu turbínu dělat chcu, mám už celkem promyšlené, jak do toho dostat těch 6 nebo 8 trysek, které budou taky nastavovací ve všech osách. Bude to ale za dlouho.

[PetrP]

Se šířkou rotoru je to právě pro mě otázka. Vycházím z předpokladu, že hmotnost rotoru je žádoucí minimalizovat. Těžší rotor si vyžádá větší energii na roztočení (tedy vyšší tlak a průtok páry, tedy potřeba použít výkonnější kotel), současně bude mít větší rozměry, tedy klást větší odpor při rotaci. Souhlas že je žádoucí proud páry lopatkou co nejlépe zachytit, aby se energie co nejvíc předala. Proto by lopatky měly mít vhodný tvar, aby z jedné strany kladly maximální odpor (zachycení energie páry) a z druhé minimální (nebrzdit otáčení rotoru). Ty používáš z praktických důvodů jednoduchou geometrii rotoru, tedy jeho šířka je jedním z mála parametrů co se dá měnit. Sám zřejmě víš nejlépe, co ti fungovalo více a méně.

Zahřívání chápu, s parním strojkem mám stejné zkušenosti. Aby vůbec fungoval, musí se napřed náležitě prohřát, tedy jak začně pára proudit z kotle, chce to chvilku protáčet ručně, přitom z výfuku stříká zkondezovaná pára, teprve pak se strojek sám rozběhne a již vyfukuje pouze páru. Při provozu je horký, na dotek pálí. Tedy obaly tvých turbínek se jistě od horké páry také dost hřejí, akorát otázka, jak je to s přenosem tepla. Osobně se domnívám, že to nebude podstatný problém a souhlasím se SH. Jakmile se turbínka dostatečně prohřeje, již nebude uvnitř proudící páru významně ochlazovat a nová pára přináší dost tepla, co se nestačí přes plášť odvést do okolí. Aby skříň turbínky fungovala jako účinný chladič, jak píšeš, musela by zřejmě být žebrovaná a dostataečně ofukovaná vzduchem. Ale to je pouze moje teorie, muselo by se potvrdit měřeními a pokusy. Jak jsem uvedl, dalo by se zkusit turbínku tepelně zaizolovat, zda by to mělo nějaký efekt. Ale otázka, zda má cenu se tím zdržovat.

Zkoušet převody zřejmě má smysl především v dané konkrétní aplikaci (optimalizace převodového poměru). Bohužel v tom vidím praktické potíže (různé velikosti ozubených kol mají za následek změnu pozice strojku vůči hřídeli čemuž se musí přizpůsobit jeho uchycení v trupu). Z teoretického pohledu mi to však přijde užitečné studovat.

Měl bych dotaz na ta ložiska, kde se dají sehnat? Osobně umím snadno koupit pouze ložiska jednoho rozměru (pro inline apod. aplikace, v příslušných sportovních prodejnách), ale jinak jsem nikdy na nic nenatrefil v žádném železářství apod. Na internetu se sice dá něco vyhledat, ale to jsou vesměs velkoobchody apod. pro mě nepoužitelné zdroje.

S Lavalovou turbínou fandím, ať se dílo podaří.

[jakub37]

Ložiska seženeš asi nejsnáz na Tobexu, veliký výběr jak rozměrů, tak kvalit a cen a dokonce platíš až když si je převezmeš a zkontroluješ. Zatím se mi nestalo, že bych u nich nenašel rozměr co jsem potřeboval.
http://www.tobex.cz/

[PetrP]

Dík za super odkaz. To je přesně to pravé, dokonce prodejna v centru Prahy. To se bude někdy hodit. Nyní ještě objevit šikovný zdroj kluzných ložisek (co jsem zběžně koukal, tak v tom Tobexu se specializují na kuličková apod.).

[T.Vilcsek]

Co se týká šířky rotoru, všechny staré strojky byly slabé, dokud jsem neudělal ten zde na fotkách první s šířkou 14 mm. Protože se dá všechno zlepšovat, chtěl jsem toto dále rozšiřovat. Když jsem poprvé zkoušel druhý strojek, tak mi ty lopatky špatně držely, rotor jsem udělal znova. Jízda byla ale pomalejší, nevěděl jsem čím to je. Budu to dělat znova, ale připevním to jinak.

Píšeš, že pokud se ten pístový strojek neprohřeje, tak pořádně nejede. Tady se o nezdá, ale je to stejné.

Ložiska, co používám, mají vnitřní průměr 3 mm. Já jsem je tahal ze starých motorů a ventilátorů, většinou se to špatně rozebírá, ale tam byly i jiné zajímavé věci. Např. celé uložení ložisek v prvním strojku je z vakuového motoru. Část dílů ve druhém strojku jsou upravené díly z kopírky. Nedávno jsem koupil stojanovou vrtačku, první dva strojky jsou dělané jenom pomocí ručního nářadí. Viděl jsem ty ložiska kdysi u nás v mod. prod. (asi nějaká standart velikost). Ten zmiňovaný obchod se mi taky líbí, pěkný výběr.

[PetrP]

Se šířkou rotoru zajímavé. Zřejmě bych tedy očekával nějakou optimální šířku, příliš úzký či široký rotor bude méně účinný. Optimum by se dalo zjistit experimentálně, ale při velké pracnosti výroby rotoru přirozeně připadá v úvahu otestovat pouze několik rozměrů.

S potřebou nahřívání turbínky chápu (však u skutečných velkých parních strojů i turbín je to stejné a ještě důležitější než v modelových rozměrech). Jenom mi není jasné, jaký jev způsobuje u studené turbínky ztrátu výkonu. Zda brždění rotoru zkondenzovanou vodou (avšak proto tam máš odvodnění), anebo snad odebírání energie tryskajícímu proudu páry. Ale to není tak podstatné, hlavní když máš vypozorované, jak turbínka funguje a podle toho se zařídíš. U parního strojku je to jasnější, že pára zkondenzuje a tedy ztratí tlak namísto aby expandovala a vykonala práci, navíc vzniklá voda strojek brzdí a musí se jeho pohybem odčerpat ven (skutečné parní stroje měly odvodňovací ventily).

Využívání starých věcí jako zdroj součástek je i má oblíbená metoda, akorát že ne vždy najdu to co potřebuji, tedy i tak musím dost nakupovat nové komponenty. S nástrojovým vybavením jsem na tom také špatně, tedy moje stavební postupy musí respektovat omezení, co dokáži doma na koleně zpracovat.

[T.Vilcsek]

Delší dobu jsem se neozval, takže teď bych chtěl ukázat něco, co jsem dělal v poslední době. Použil jsem už dříve hotovou loď s plochým dnem. Nějakou dobu mně ploché dna bavily, celkem jsem takto dělal 3 trupy. Tady je původní vzhled a nějaká ta jízdní fotka. Jelo to dobře, ale spolehlivost to nemělo. Na začátku jsem používal vrtuli třílistou 55 mm, teď jsem zkusil 60 čtyřlistou. Velký rozdíl nevidím, budu ještě zkoušet.




Celý trup jsem ořezal, dotvaroval a polepil skelnou tkaninou. Trup má v přední části vyloženě výtlačný tvar, plynule se splošťuje a vzadu je plochý.
Udělal jsem hliníkový kryt na kotel. Odzkoušel na rybníku, není to pomalé ale ani rychlé. Vzhledem k vytápění pevným lihem je to dobré.

[T.Vilcsek]

Během posledního půl roku jsem se pokusil o výrobu plné nástavby.





Je celá z hliníku. Všechny otvory jsou funkční. Nakonec jsem přidal 2 řady otvorů v palubě pro vstup vzduchu. Tato část mi připadá být nejvíc rušivá, možná to někdy předělám na nějaký rošt nebo něco podobného. Hmotnostně mi to trochu uteklo, ale není to tak strašné. Počítal jsem s tím, že celkově přidám na hmotnosti do 150g, nakonec z toho vyšlo kolem 300g. Toto je ale celkový přídavek hmotnosti včetně ocelového plocháče vespod trupu, takže solidní výsledek.Výroba této nástavbičky mi sebrala celkem dost času – nečekal jsem to. Celá věc není z vlastní hlavy, použil jsem jeden nákres skutečné lodě a několik fotek z jiných lodí. Hodně důležité bylo trefit se do výstupů z kotle, stejně to není ideální. Všechno je spojované šroubama, nic není nýtované ani pájené. Barvení si rozmyslím až po odzkoušení, jde i o to, nakolik se která část bude ohřívat. Takže to barvení budu muset tomu přizpůsobit. Hlavičky šroubů by šly trochu zpilovat, takže by imitovaly nýty. Samozřejmě maketové ani polomaketové to pořád nebude.

[PetrP]

Moc pěkné, plechová nástavba se mi líbí, také jsem již na něco takového pomyslel. Spojování šroubky plně chápu, s nýtováním by byl docela problém. Alespoň při snaze o přibližně maketovově malé nýty. Jistě by šlo rychle a efektivně spojovat trhacími nýty, ale ne všude se s nýtovačkou dostane a hlavně ty běžné nýty jsou dost velké a také duté. Muselo by se tedy vhodně zaslepovat a případně nějak maskovat. Ale třeba na nějaké vnitřní (z venku neviditelné spoje) či účelové konstrukce by to mohlo být. Nemám zkušenosti, musel bych otestovat. Pájení by bylo optimální na mosaz či měď, ale hliník se údajně pájí velice špatně. Na jeho spojování preferuji lepení epoxidy, ale v případně parníku by bylo třeba zajistit spolehlivou izolaci kotle a zabránit riziku přehřívání nástavby, které by mohlo vést až k rozlepení spojů. To však bude třeba v každém případě, jelikož horko by ničilo i barvy a rozpálená nástavba by byla bezpečností riziko (popálení při manipulaci). Ať se daří v dalším experimentování.

Jak je nyní řešený přívod vzduchu ke kotli, postačuje přirozený přístup otvory v nástavbě, anebo by byl třeba ventilátor?

[T.Vilcsek]

Přívodů vzduchu je několik. V palubě na bocích je z každé strany 5 děr, bedna na nářadí před velitelským můstkem je otvírací, budka úplně vepředu propouští vzduch až ke kotli. Omlouvám se, ale neznám odborné názvy těch věcí. Je to bez ventilátoru. Vzduch to bere dostatečně a těch děr mohlo být i méně. Porovnával jsem jízdu s nástavbou i bez nástavby a v rychlosti jsem okem velký rozdíl neviděl.



Po této zkoušce jsem chtěl řešit problém s vodovostí tepla nástavby. Chtěl jsem natřít žáruvzdornou barvou část kde je kotel, zbytek žáruvzdornou zevnitř a o zbytku se rozhodnout po zkoušce. Chtěl jsem dořešit i manipulaci. Bohužel je dořešeno z jiného důvodu. Těžiště se mi „podařilo“ dát dost vysoko, v zatáčkách se to naklání. To kymácení je dost nepřirozené, vypadá to dost divně. Podle mně si to říká nimimálně o 0,5 kg na dovážení, takže by se celková hmotnost zvýšila asi o 0,9 kg a do toho se mi nechce. Je to malá loď se slabým pohonem, asi by dost ztratila na rychlosti. Budu jezdit prozatím bez nástavby. V každém případě jsem si pro příště odzkoušel, kolik zhruba potřebuju otvorů pro vzduch a jaké druhy nástaveb jsou vhodné (myslím hlavně tvarově).

[PetrP]

Tak to je škoda s tou zhoršenou stabilitou, ale třeba časem loď opatříš nějakým lehčím a výkonnějším pohonem, případně nástavbu využiješ na nějaké jiné lodi.

Přístup vzduchu mě zajímá z praktického hlediska, je to právě na vyzkoušení, co postačuje, tedy se rád poučím. Jinak právě takovou koncepci (trup zakrytý palubou s nástavbami opatřenou ventilačními otvory, bez nucené ventilace) má ten parník Jirka, jehož strojovnu jsem využil pro své pokusy. Dále se domnívám, že zakrytí trupu by mělo mít pozitivní účinek na stabilitu plamene a bránit nežádoucímu průvanu v topeništi a vyfukování plamenů ven. S čímž právě mám negativní zkušenosti. A loď s nástavbami jistě lépe vypadá, i když pro mě je zatím prioritou funkčnost a vzhled příliš neřeším.

Izolaci kotle mám zatím nedořešenou, to co jsem vyzkoušel funguje pouze částečně. Optimální stav by měl být takový, že vnější plášť kotle je celý zakrytý izolací, tedy všechno teplo jde na ohřev vody bez zbytečných ztrát, na pracující kotel lze bezpečně šahat rukou bez rizika popálení a rovněž lodní konstrukce (vnitřek trupu, případné nástavby) není nadměrným teplem ohrožována. Princip je jasný, ale problém v provedení. Leccos jsem sice odkoukal v časopisech i naživo, ale většina řešení se mi nějak nehodí a tak se snažím vyřešit po svém. Každopádně ta koncepce z parníku Jirka (kotel s topeništěm zakrytý pouze jednoduchým plechovým pláštěm (natřeným žáruvzdornou barvou) bez jakékoli izolace mi přijde nevhodná a neperspektivní.

[T.Vilcsek]

Je to skoro přesně rok, co jsem tady nic nedal, takže se to teď pokusím napravit. Dělal jsem na dvou věcech najednou a jednu z nich se pokusím popsat. Předem upozorňuju, že to vlastně vůbec není dokončené, ale lepší něco než nic.

Přes zimu jsem postavil nebo spíš složil lodičku zbytkovku. Použil jsem starý malý trup na otevřený parní člun, délka přibližně 70 cm. Trup není moc pevný, potřeboval by olaminovat, ale několik jízd by mohl vydržet. Řekl jsem si, že když to pojede celkem dobře, tak během dalšího roku ten trup pořádně dodělám. Byl v něm celkem solidní a hlavně krátký hřídel i s převodem, takže o to míň práce. Dále jsem použit nevyužitý turbínový strojek s osmi tryskami, na kterém jich ale budu využívat jenom šest. Původně byl stejně zamýšlený pro šest trysek. To kvůli kotli, který je málo objemný a nečekám od něho žádný oslnivý výkon. Kotel mi taky ležel na polici. Kotel jsem celý předělával, aby byl vůbec použitelný v lodi, byl původně určený jako stacionární. Na palivo měl šuplík a ten by nebylo jak otvírat v lodi. Celou stavbu jsem na začátku bral jako jednoduchou rychlovku, ale celá stavba mi nakonec sebrala opravdu dost času, hlavně kotel. Jeho zateplení a podobně jsem chtěl řešit až potom. Objem kotle je zhruba 500 ml. Zapojení s hadičkama je viditelně nevzhledné, ale na zkoušku to stačí. Kotel je na kostky pevného lihu. Strojek má menší průměr, takže i nevýhodnější převodový poměr, ale zase se tam bez problémů vešel. Vrtuli jsem použil třílistou 55 mm s velkou plochou listů. Vrtule je mosazná, kupovaná, kvalitní.
První zkušební jízda dopadla mizerně, vyloženě se to plazilo. V dílně jsem nenašel žádnou závadu, všechno sedělo tak jak má. Při druhé jízdě jsem přidal paliva a ubral vody v kotli. Zlepšilo se to, ale je to pořád hodně slabé.
Můj závěr je jednoduchý, udělal jsem asi několik chyb. Stavba ze zbytků není asi to nejlepší. Použitá vrtule je slabá, i při tak malé velikosti trupu a nízké celkové hmotnosti (asi 2,5 kg) bych měl zkusit větší vrtuli – mám čtyřlistou 60 mm. Kvůli větší vrtuli to budu muset asi vzadu předělat, prozatím se tam nevejde. Větší vrtule bude chtít více výkonu, ten se pokusím získat úpravou kotle. Převod měnit nebudu, v jiných lodích mi funguje, změna by byla asi dost problémová. Strojek měnit nemůžu, jiný se tam nevejde. Ideální by bylo přejít na pístový, ale to asi neudělám. Největší problém je v kotli a v jeho topeništi. Délka hoření je příliš velká, roztápění je zdlouhavé, to bude asi největší problém. Na tom budu určitě dělat. Předělám kotel, hlavně zlepším odvod spalin a za rok se uvidí.

Přidávám pár fotek:

[PetrP]

No jo, čas letí. Fajn že během roku alespoň nějaké pokroky a novinky. Lodička vypadá hezky, na to že je provizorní působí víc než dobře. Hlavní ale ta výkonnost. Taky přemýšlím, kde se skrývá hlavní příčina problému. Jak ten pohon vlastně běží, klesají při zátěži (šroub ve vodě) výrazně otáčky, nebo ne? Pokud ano, může být pohon přetížený a spíš by mohlo pomoci jeho odlehčení (šroub menší průměr a/nebo stoupání). Pokud se naopak otáčky drží stejné, byl by zřejmě potřeba těžší šroub (jestliže nejde větší průměr tak aspoň větší stoupání). Anebo taky zvýšit otáčky šroubu změnou převodového poměru. Akorát otázka, co z toho je technicky nejsnáze proveditelné.

Samozřejmě může být zásadní problém v samotném kotli, to jsem už zachytil vícekrát z různých zdrojů, jak si parníkáři stěžují na nedostatečně výkonný kotel a málo páry. To je také možné, že se bez účinnějšího vytápění a lepší konstrukce kotle výrazně více výkonu nevydoluje. V tom jsem na tom stejně a nemám potřebné srovnání.

Chci se zeptat na zkušenosti s palivem. Bohužel jsem nedávno zaznamenal nepříjemné problémy s pevným lihem Hexa. Po dlouhé pauze jsem začátkem léta vytáhl parník k vodě, ale bohužel palivo zradilo a nechtělo se nechat zapálit. Zřejmě mu neprospěla dlouhá doba skladování (několik let). Sice už jsem sehnal nové balení, ale zatím nebyl čas na další pokus o vyplutí. Jakmile se povede a získám nové poznatky a dojmy, tak mám v plánu taky poreferovat tady na DF.

Turbíny mě každopádně nepřestávají fascinovat a rád bych taky podnikl vlastní pokusy. Mám už dlouho v hlavně nějaké plány a nápady, ale pořád se na to nemůžu dostat, chronicky nezbývá čas, pořád dost jiné práce.

[T.Vilcsek]

Problém vidím určitě v kotli. Tak nějak jsem během stavby doufal, že se to vyrovná snížením zatížení. Loď celkově váží polovinu toho co vážila v původní lodi (z 5 kg na 2,5 kg), myšleno s použitím konkrétního strojku. Šroub se otáčí celkově málo, turbina se vůbec nedostává do rozumných otáček, pořád je jako v rozběhu, mám víckrát odzkoušeno. Se stejným palivem jsem zvyklý na přibližně 3x kratší čas hoření. Největší problém by měl být v kotli – odvod spalin a dodávání vzduchu. Navíc jsem si všiml, že je jeho výkon hodně závislý na počasí.
S palivem problémy nemám. Skladuju max. 2 roky, asi bude záležet i na způsobu skladování. Kdysi jsem jezdil na PePo a to bylo dost choulostivé na vlhkost, při běžném použití se to tolik nepozná.

[PetrP]

To jsou podstatné informace. Jestliže se turbína nechce moc točit, tak může být přibrzděná příliš těžkým šroubem (a převodem), ale dle tvého popisu to spíš vypadá, že prostě má málo páry. To by potom nepomohlo ani odlehčení pohonu, prostě bez výkonu a otáček by loď dostatečně svižně neplula. Mám za to, že turbína by se měla dostatečně rychle točit, převzít kinetickou energii od páry a přeměnit ji v energii vlastní rotace. Pokud se moc točit nechce, tak je něco špatně a pohon jistě není efektivní a dostatečně výkonný. Aby měl tryskající proud páry dostatečnou kinetickou energii, potřeba dostatečný tlak v kotli a dostatečný průtok páry tryskou. Zřejmě to bude jak píšeš, že kotel není dost výkonný a nedodává dostatek páry.

Jestliže je doba hoření neobvykle dlouhá, to opravdu vypadá, že oheň nemá dost kyslíku. Na fotkách nevidím žádné komíny, předpokládám, že pro odvod spalin slouží ty kulaté otvory v plášti kotle? Komín vytváří tah, ovšem ve velkém měřítku (lodě, domy apod.), u modelů těch pár centimetrů až decimetrů zřejmě nemá znatelný efekt a komíny jsou spíš na parádu. Osobně mám velmi podobné zkušenosti se strojovnou na svém parníku. Také jsem měl mnohdy problém s tahem, palivo špatně hořelo a oheň se dusil. Také jsem pozoroval vliv počasí. Nejlépe oheň pod kotlem hořel, když zafoukalo, ale zas problém aby fouklo ve správné síle a správném směru, aby to nevyhánělo plameny ven z topeniště (ztráta tepla a riziko požáru). Osobně už jsem přijal závěr, že pro solidní a spolehlivý chod zřejmě bude třeba zajistit tah umělý, pomocí vhodného ventilátoru. Ovšem co jsem zatím viděl cizí parníky, tak jsem si takového zařízení pokud vím nevšiml. Zřejmě to u plynového vytápění není třeba (tah se zřejmě tvoří proudem plynu tryskajícího z hořáku.

Ta skladovací doba paliva zřejmě hraje roli. Na krabičkách pevného lihu bývá datum výroby a spotřeby (2 roky). Balení co mám doma jsou právěže stará už 2-3 roky (ta nejnovější teď v létě čerstvě prošlá). Skladuji v obytné místnosti, tedy žádný vlhký sklep apod. Nevím co je špatně, ale nějaké informace ohledně zhoršování kvality pevného lihu při skladování jsem již zachytil. Možná dochází k nějakému samovolnému rozkladu, možná že to je hygroskopické a chytá vlhkost ze vzduchu. Taky může hrát roli kvalita (různé šarže). Tím jak se ten tuhý líh blbě shání, tak jsem ho raději nakoupil víc do zásoby a bohužel včas nespotřeboval. Nyní uvidím, jak pochodím s čerstvě koupeným balením. Jinak chci výhledově zkoušet kapalná paliva (líh). Už mám vymyšlené nějaké konstrukce hořáků, ale kdy se na to vše dostanu je velká otázka.

[T.Vilcsek]

Kotel byl původně jenom jako stacionární, měl ještě menší tlak. Zvětšil jsem mu odvod spalin, jsou to škvíry na bocích právě pod těma dírama. Byly asi 2 mm, zvětšil jsem to na 6mm. Je to oplechované, čekal jsem, že se bude teplo rozprostírat kolem pláště a to bude pomáhat. Zvýšil jsem topeniště asi o 0,5 cm. Přidal jsem výstupy páry z jednoho na tři. Pára prochází po výstupu z kotle znova horní částí topeniště a až potom do strojku. Toto taky trochu zvyšuje výkon, ale přehřívač se to nazývat nedá, není to zas tak výkonné. Úplně to nepomohlo, takže tomu dám něco jako komín nebo dva komíny, ještě nevím. Nebude to nic velkého, takže bych to radši nazval žárové trubky. Je tam málo místa, takže to nebude jednoduché a zase to asi budu muset nahoře předělat (myslím rozmístění věcí, asi budu muset zrušit napouštěcí ventil a nalívat vodu pojistným, možná budu přemisťovat výstupy). Vnitřkem prochází 2 mosazné závitové tyče, takže je možná budu přemisťovat a kvůli tomu dělat nové boky. Délka komínu mi u pevného lihu připadá být nepodstatná nebo málo důležitá. Se snížením objemu nevidím problém.
Když se vrátím o 10 roků zpátky, kdy jsem používal PePo, tak délka komínu a jeho průměr určovaly výkon a délku hoření, dalo se to tím vyloženě nastavovat. U jednohu kotle jsem měl dvě velikosti nástavců na komíny. K tomuto palivu už se nechcu vracet, jeho používání je hodně nepohodlné, hodně se špiní kotel, špatně se odhaduje množství atd. Vůbec nedoporučuji.
Pevný líh jsem dlouhou dobu kupoval v drogerii Teta, pak ho zrušili. Teď kupuju v Balshopu (Barvy a Laky Hostivař), u nás je i prodejna. Mají navíc celkem pěknou cenu.

[PetrP]

No je to prostě náročné laborování. Bude zajímavé, co se povede vylepšit. Každopádně jasné, že pro dostatečný vývoj páry to chce dostatečný tepelný výkon.

S tím pevným lihem podobné poznatky. Jak jsem nedávno pocítil potřebu sehnat nový, tak jsem zjistil, že k mému nepříjemnému překvapení už ho nevedou tam, kde jsem dříve nakupoval a musel hledat nové zdroje. Na ten Balshop jsem na netu také narazil a nakonec koupil v jejich partnerské prodejně (malá drogerie poblíž mého pražského bydliště. Zkušenosti s podpalovačem PePo jsem studoval již dávno v tvých dřívějších článcích a příspěvcích. Také mi to nikdy nepřišlo jako vhodné řešení. Tuhý líh hodnotím poměrně solidně, i když mám bohužel také ty určité problematické zkušenosti. Otázka nejvhodnějšího paliva je pořád otevřená. Do plynu se mi stále nechce (zdá se mi to moc technologicky náročné, všechny ty hořáky, ventily atd.). Zajímavý podnět jsem získal asi před rokem. Na jednom srazu jsem se bavil s pánem, co tvrdil že v modelových kotlích topí opravdovým uhlím. Prozradil důležitou podrobnost, že se mu osvědčila maketová velikost, tedy drobné kousky cca 1-2 mm. Prý si to sám nějak drtí a sítuje. Mě ale stále přijdou perspektivnější kapalná paliva. Nějaké konstrukce jednoduchých lihových hořáků mám v hlavě už delší dobu, akorát se dokopat k vyzkoušení.

[Jira01]

Ten pán, co tvrdil, že se v modelových kotlích topí uhlím, se nepletl. Asi před 4 lety jsem se byl podívat v obci Skalsko u M.Boleslavi, kde má místní modělář zahradní železnici a skutečně pod kotlem topí uhlím - antracitem. Pouze občas přikládá něco málo černého uhlí, aby byl vidět kouř. Podrobnosti se dají najít na adese: Malá dráha Skalsko.

[semo]

Nezkoušel někdo topit elektricky? :-)



To byl vtip :-). Je jasný, že kouzlo by se rázem vytratilo.

[PetrP]

Tak to nejsi první koho to napadlo. Četl jsem na toto téma článek v modelářském časopise (bohužel si nevybavuji kde a kdy, ani se mi nedaří dohledat). Autor (tuším Michal Černý) tam rozebíral potřebný elektrický příkon pro ohřev vody v kotli, jaké by to vyžadovalo baterky apod. Už si ale nevybavuji k jakým došel závěrům. A bylo to celé tuším prezentováno jako takové teoretické cvičení, nikoli vážně míněná snaha. To máš plnou pravdu, že bez opravdového ohně v kotli by to nebylo ono.

[SH]

ve Švýcarsku po WWII měli parní lokomotivu s ohřevem elektrikou z pantografu.

[T.Vilcsek]

O topení v kotlích elektricky jsem taky hodně přemýšlel, prohlížel jsem různá topidla apod. Ten krátký článek v RCR jsem četl, už přesně nevím, v kterém čísle to je. Topení uhlím je celkem časté na videích s parníma vláčkama, moc pěkná videa jsou na youtube.

[T.Vilcsek]

Na začátku píšu, že jsem dělal na dvou věcech najednou. Teď představím tu druhou věc.
Začal jsem s úpravou tohoto strojku:



Začal jsem tím, že jsem se podíval do vědeckotechnické knihovny jaké tam mají knihy o parních turbinách, hlavně ty starší. Zbyla pouze jedna, kterou jsem ještě nečetl. Byl to překlad z ruštiny s názvem Theorie a konstrukce parních turbin z roku 1953. Je to dost těžké a dlouhé čtení, ale když vás to baví, tak je to zábava. Na konci knihy jsem narazil na kapitolu radiální turbiny, Ljungstromova turbina. Rozhodl jsem se v původní turbině pokusit udělat nový rotor jako jednostupňovou tuto turbinu. Na tvarování lopatek jsem udělal jednoduchý přípravek stejně jako na jejich pájení. Na výrobu přípravku jsem použil tvary lopatek přímo z knihy. Tvarování mi šlo bez problémů, výroba asi 80 ks lopatek byla dost zdlouhavá, pájení, skládání celé věci, centrování a vyvažování bylo piplačka. Přikládám několik fotek z výroby. Na fotce jsou vidět dva spodní vývody na zkondenzovanou vodu – toto byl dobrý nápad. Boční šikmý výstup (úzká trubička) žádnou výraznou změnu nepřinesl. Velký výfuk uprostřed by si možná zasloužil vyměnit za větší. Zkondenzované vody je málo, není třeba dávat nějakou větší nádobku.





Celou věc jsem zkoušel v tomto trupu:



Výsledky nebyly nijak slavné. Asi dva měsíce jsem se trápil s kvalitou svojí práce. Při zkouškách na rybníce se mi to pořád zasekávalo, neustále jsem opravoval. A pokud to jelo, výsledky nebyly zrovna nejlepší. Jelikož se blížilo září a konec možností zkoušení, rozhodnul jsem se zkusit, jestli nedělám chybu někde jinde, takže jsem vrátil původní rotor. S původním rotorem to jede bez problémů, ovšem není to žádná závratná rychlost. Popisovat, že jede něco pomalu nebo rychle podle mého pocitu mi už připadalo být slabé, takže jsem na rybníce udělal jednoduché značky po deseti metrech. Označil jsem celkem 20 metrů po deseti, označit více bylo komplikované. Takže loď s původním rotorem jede časy zhruba 30 až 33 sekund na 20 metrů změřeno několikrát. Toto já považuju za ani rychlé ani výrazně pomalé. Ale víceméně to považuju za pomalé, proto jsem dělal nové turbinové kolo abych to zrychlil. Nejsem si jistý jestli na rotoru, o kterém taky píšu, budu pokračovat. Pokud se k němu vrátím, měl bych ho celý udělat znova, tento se mi s určitostí nepovedl. Pokud tedy znova, určitě mu zmenším šířku a celkově se ho pokusí odlehčit, během zkoušek mi zároveň rotor připadal příliš těžký.

Když už jsem byl u těch měření, vrátil jsem se na rybník s touto loďkou, abych jí taky přeměřil rychlost.



Po více měřeních mi vychází 22 sekund na 20 metrů, měřeno v obou směrech. Toto považuju za solidní výsledek vzhledem k tomu, že topím pevným lihem.

Závěr:
Když srovnám oba výsledky měření, je jasné, že něco dělám špatně. Obě lodě mají stejnou vrtuli (60 mm 4 listy), stejnou převodovku (cca 5,2/1). Větší loď má výkonnější kotel, více trysek – měla by být rychlejší, přitom je pomalejší. Trup menší lodě má určitě lepší hydrodynamické tvary a určitě lepší rozložení hmotnosti. Zásadní chyba je ve strojku větší lodě, na tom budu určitě dělat přes zimu nějaké úpravy a pak se uvidí.