Ta zelená je pěkná a myslím si, že bude ve vodě vypadat líp, než červená. Proč si to myslím: vždy je vidět kousek pod hladinu, třeba pár cm (záleží na úhlu, ale řekněme, že jo). U opravdový lodi těch pár cm znamená, že ze spodní části neni vidět skoro nic. U malého modelu to ale znamená, že je vidět celý spodek lodi. To ale neni maketové. Zelená barva bude více skrytá a to bude hezčí.
Tolik moje prognóza, která se doufám vyplní i u mojeho Naxose (ponor má taky zeleně) :-).
Máte u nás registraci a nedaří se Vám přihlásit? Nechte si vygenerovat nové heslo jako zapomenuté: app.php/user/forgot_password
RM Pola
Re: RM Pola
Myslím že máš dobrý postřeh. Pokud není vhodný úhel a vzdálenost, tak se světlo od hladiny neodráží, ale je vidět aspoň těch pár cm pod ní. Tedy zblízka často bývá dno modelů vidět (sám bych ve svém archivu našel dost takových fotek) a potom opravdu zelená splyne s okolním prostředím lépe než obvyklá červená (přesněji červenohnědá, rudá apod.).
Nevím jak u malých rybářských člunů, ale na velkých (speciálně válečných) lodích se zelené zbarvení dna občas vyskytovalo. Ne vždy jsou takové obrázky věrohodné, ale aspoň v některých případech mám zdokumentované, že bylo zelené dno opravdu používáno. Jednak ten příklad Italů (údajně takto barvili v některých loděnicích, zatímco v jiných používali tradiční červenou, tedy záleželo, kde přesně byla konkrétní loď stavěna či opravována, proto jsem také neměl jistotu, která varianta byla v daném případě správně). Dále potom námořnictvo Rakouska-Uherska. Minimálně jednu rakouskou loď z WW1 mám do budoucna v plánu, tedy časem zřejmě opět budu barvit lodní trup v kombinaci šedá a zelená.
Zbarvení lodního dna je zajímavé téma, stále o tom nevím dostatek a dozvídám se nové věci. Původně jsem se domníval, že šlo o antikorozní ochranu, ale později narazil na informace, že účel nátěru byl proti obrůstání mořskými živočichy (antifouling). Každopádně šlo v minulosti o toxické pigmenty, které jsou dnes z ekologických důvodů zakázané a jak přesně se to řeší dnes nemám přehled. Pokud vím, tak ohledně lodních nátěrů má znalosti ZBI, tak třeba nějaké informace přidá.
Nevím jak u malých rybářských člunů, ale na velkých (speciálně válečných) lodích se zelené zbarvení dna občas vyskytovalo. Ne vždy jsou takové obrázky věrohodné, ale aspoň v některých případech mám zdokumentované, že bylo zelené dno opravdu používáno. Jednak ten příklad Italů (údajně takto barvili v některých loděnicích, zatímco v jiných používali tradiční červenou, tedy záleželo, kde přesně byla konkrétní loď stavěna či opravována, proto jsem také neměl jistotu, která varianta byla v daném případě správně). Dále potom námořnictvo Rakouska-Uherska. Minimálně jednu rakouskou loď z WW1 mám do budoucna v plánu, tedy časem zřejmě opět budu barvit lodní trup v kombinaci šedá a zelená.
Zbarvení lodního dna je zajímavé téma, stále o tom nevím dostatek a dozvídám se nové věci. Původně jsem se domníval, že šlo o antikorozní ochranu, ale později narazil na informace, že účel nátěru byl proti obrůstání mořskými živočichy (antifouling). Každopádně šlo v minulosti o toxické pigmenty, které jsou dnes z ekologických důvodů zakázané a jak přesně se to řeší dnes nemám přehled. Pokud vím, tak ohledně lodních nátěrů má znalosti ZBI, tak třeba nějaké informace přidá.
Re: RM Pola
Dříve (a možná i dnes) se k nátěrům lodí používaly barvy s pigmentem oxidu olovnato-olovičitého (Pb3O4,minium nebo starší název suřík).To jest taková oranžová až tmavě červená (proto má většina lodí červený spodek) toxická látka,která má výborné antikorozní vlastnosti.V čistém stavu je to jemný prášek,který se snadno dostane do těla a pak v žaludku může reagovat s kyselinou chlorovodíkovou a způsobuje otravu.Naštěstí není rozpustná ve vodě,takže se z lodí neuvolňuje do moře.
Ty zelené nátěry by podle mě mohly být na bázi oxidů chromu (odstínem by to tak odpovídalo).Ale je to jenom moje domněnka, potvrdit to nemůžu.Tyhle pigmenty jsou podezřelé z toho,že mohou být karcinogenní.
Dnes se na lodě prý používají epoxidové dvousložkové nátěry.
Ty zelené nátěry by podle mě mohly být na bázi oxidů chromu (odstínem by to tak odpovídalo).Ale je to jenom moje domněnka, potvrdit to nemůžu.Tyhle pigmenty jsou podezřelé z toho,že mohou být karcinogenní.
Dnes se na lodě prý používají epoxidové dvousložkové nátěry.
Re: RM Pola
Taky správná připomínka. Vzhledem k chemickému vzdělání mám aspoň povrchní přehled o pigmentech a se suříkem přesně tak, dlouho používaný základ antikorozních nátěrů (zda tomu je doposud bohužel nevím). To jsem právě již dávno dedukoval, že ty červené lodní podhladinové nátěry byly právě ty suříkové antikorozní, ale plnou jistotu nemám a nevím, zda má takový nátěr rovněž antifouling vlastnosti (myslím že by mohl). Již jsem někde narazil na zmínky, že se dno natíralo více vrstvami, kdy vespod byl antirust a navrch antifouling, ale nic podrobnějšího o tom neznám.
Chrom by mohl být jedna možnost, dnes jsou sloučeniny šestimocného chromu na indexu kvůli toxicitě, ale jako zelený pigment by připadal v úvahu spíš oxid chromitý. Další mnou uvažovaná možnost pro zelenou by byly sloučeniny mědi, které jak známo mají anti bio vlastnosti (viz. např modrá skalice a její využití).
O těch epoxidových nátěrech už jsem něco zaslechl (možná povídal právě ZBI), ale nejsem si jistý zda se používají i pod hladinou. Až se s kolegou potkám na nějakém srazu, můžu se poptat více.
Chrom by mohl být jedna možnost, dnes jsou sloučeniny šestimocného chromu na indexu kvůli toxicitě, ale jako zelený pigment by připadal v úvahu spíš oxid chromitý. Další mnou uvažovaná možnost pro zelenou by byly sloučeniny mědi, které jak známo mají anti bio vlastnosti (viz. např modrá skalice a její využití).
O těch epoxidových nátěrech už jsem něco zaslechl (možná povídal právě ZBI), ale nejsem si jistý zda se používají i pod hladinou. Až se s kolegou potkám na nějakém srazu, můžu se poptat více.
Re: RM Pola
Pokud jde o nátěry lodí obecně, jsou epoxidy hojně používány. Pod čarou ponoru se na ně většinou dává vrstva antifoulingu (nátěr proti porůstání) a ten dává barvu trupu pod čarou ponoru. Antifoulingů je spousta druhů a pokud se používají nějaké biocidy, tak jen ty, které současná legislativa povoluje. Díky častým změnám v této oblasti je dost obtížné se v této oblasti orientovat - to je na výrobcích barev. Co si ale pamatuji je fakt, že suřík se nesmí používat už spoustu let (minimálně 20 - 30).
Na obchodních lodích jsou nejčastěji používané tzv. "self-polishing antifoulings", tedy antifoulingy, které se během jízdy jakoby obrušují. Díky tomu se na něm ani flóra ani fauna nemůže usadit a trup tak zůstává hladký. Všechno je to jen proto, aby se ušetřilo na palivu: hladký trup => menší odpor => menší spotřeba.
Na menší lodě (motorové jachty a tak) se pak používají i tzv. "tvrdé antifoulingy". Tam opravdu dochází k uvolňování nějaké chemie. Na rozdíl od těch self-polishing antifoulingů se jejich vrstva během času neztenčuje.
Antifoulingy se musí pravidelně obnovovat, protože se buď "obrousí" nebo vytěkají. Interval obnovy je dán typem použitého antifoulingu a může se pohybovat v řádu 3 a více let, podle dokovacího intervalu, který je u rejdařství zavedený.
Jinak se na podvodní část používají kromě červenohnědé (světlá a tmavá) a zelené používají i černá a modrá.
Tolik stručně, tohle téma vydá na celý vědní obor...
Na obchodních lodích jsou nejčastěji používané tzv. "self-polishing antifoulings", tedy antifoulingy, které se během jízdy jakoby obrušují. Díky tomu se na něm ani flóra ani fauna nemůže usadit a trup tak zůstává hladký. Všechno je to jen proto, aby se ušetřilo na palivu: hladký trup => menší odpor => menší spotřeba.
Na menší lodě (motorové jachty a tak) se pak používají i tzv. "tvrdé antifoulingy". Tam opravdu dochází k uvolňování nějaké chemie. Na rozdíl od těch self-polishing antifoulingů se jejich vrstva během času neztenčuje.
Antifoulingy se musí pravidelně obnovovat, protože se buď "obrousí" nebo vytěkají. Interval obnovy je dán typem použitého antifoulingu a může se pohybovat v řádu 3 a více let, podle dokovacího intervalu, který je u rejdařství zavedený.
Jinak se na podvodní část používají kromě červenohnědé (světlá a tmavá) a zelené používají i černá a modrá.
Tolik stručně, tohle téma vydá na celý vědní obor...
Re: RM Pola
Dík za další zajímavé informace. Určitě to je široké téma, pokud by se tu mělo ohledně lodních nátěrů diskutovat více, tak by bylo nejlépe založit samostatnou sekci. Mě pochopitelně zajímá nejvíc historie a vojenská plavidla. Z různých útržků informací je mi známo, že obrůstání trupu býval značný problém (zejména v tropických vodách) a lodě kvůli tomu musely pravidelně do doku na údržbu (oškrabání). Tedy účinnost tehdejších antifouling nátěrů zřejmě nebyla tak vysoká. U válečných lodí sice ekonomika provozu není nejvyšší prioritou, ale zato je rychlost kritickým parametrem v boji.
Pokud jde o barvy, tak s modrou jsem se zatím nesetkal (možná na moderních a/nebo malých plavidlech). Zato černou jsem párkrát na obrázku zahlédl, ovšem zřejmě chyba malíře, který nejspíš mylně vztáhl černé zbarvení vodorysky na celou podvodní část trupu (která sice jinak byla normálně červená, ale nebylo to vidět, viz. poznámky od semo). Pokud se černý nátěr dna používá, zřejmě opět půjde o něco modernějšího. U těch historických válečných lodí mám potvrzenou akorát většinovou červenou a občas zelenou. Ovšem pravda, že moje znalosti vycházejí pouze minimálně z primárních pramenů, ale většinou jsem odkázán na různé druhotné zdroje (obrázky, cizí modely apod.) u nichž nelze vyloučit chyby a zkreslení. To by opravdu chtělo nějakého zasvěceného odborníka.
Pokud jde o barvy, tak s modrou jsem se zatím nesetkal (možná na moderních a/nebo malých plavidlech). Zato černou jsem párkrát na obrázku zahlédl, ovšem zřejmě chyba malíře, který nejspíš mylně vztáhl černé zbarvení vodorysky na celou podvodní část trupu (která sice jinak byla normálně červená, ale nebylo to vidět, viz. poznámky od semo). Pokud se černý nátěr dna používá, zřejmě opět půjde o něco modernějšího. U těch historických válečných lodí mám potvrzenou akorát většinovou červenou a občas zelenou. Ovšem pravda, že moje znalosti vycházejí pouze minimálně z primárních pramenů, ale většinou jsem odkázán na různé druhotné zdroje (obrázky, cizí modely apod.) u nichž nelze vyloučit chyby a zkreslení. To by opravdu chtělo nějakého zasvěceného odborníka.
Re: RM Pola
Dokončení
Když bylo konečně vše hotovo a nabarveno, mohl jsem do trupu nainstalovat veškeré předem připravené komponenty pohonu a RC. Prvně jsem nasadil (předem nabarvené) kormidlo a na jeho hřídel přilepil epoxidem páku. Podobně se šrouby, předem nabarvené byly přilepeny na hřídele. Elektromotorky s připájenými vodiči a odrušovacími kondenzátory jsem na jejich místa upevnil pomocí pěnové oboustranné lepicí pásky (moje standardní řešení u mini modelů), pravý bylo třeba navíc vypodložit podstavcem z destičky XPS (kvůli sklonu hřídelí je umístěn výše, než levý). Spojky jsem zhotovil rovněž obvyklým vyzkoušeným způsobem (silikonové hadičky). Těsnicí komůrky hřídelí jsem naplnil mazivem a pro hladší chod rovněž promáznul všechny průchody hřídelí skrz trubičky. První zběžné testy pohonu naznačily, že se vše bude točit hladce, bez nadměrného hluku a vibrací.
Rozmístění ostatních komponent se logicky přizpůsobilo pozicím motorků a jejich hřídelí. Příslušné rozvahy jsem prováděl již na podzim, tedy nyní nebylo nutno ztrácet příliš času vymýšlením co, kam a jak instalovat. Proti svým předešlým modelům jsem učinil několik změn a vyzkoušel určité novinky ohledně vnitřního uspořádání. Stísněné prostory uvnitř malých kitů bohužel nenabízí příliš volnosti a leccos je předem determinováno. Při svých stavbách jsem se pokud možno snažil dodržovat určité elementární zásady, jako umístění přijímače co nejdál od potenciálních zdrojů rušení. Z toho důvodu jsem ho dosud vesměs instaloval do přídě. Nyní mi však konfigurace vycházela tak, že se naopak hodilo, aby byl v přídi umístěn regulátor s příslušnými vodiči a přijímač se přesunul nezvykle na záď. V případě kablíků k reglu se vědomě dopouštím nešvaru v podobě jejich nadměrné délky. K čemuž mám důvod z hlediska požadavků na univerzálnost zapojení, abych jej mohl využívat ve více lodích různé velikosti a s různým vnitřním uspořádáním. Mini regulátor je typ REG5 dodaný od kolegy SH (poprvé instalovaný před třemi roky v modelu křižníku San Francisco).
Větší změnu doznalo také usazení kormidelního micro serva. To u mě obvykle bývalo až v nižším pořadí priorit a instaloval jsem jej prostě tam, kde zbylo místo a kam dosáhl jeho servokablík od přijímače. Tedy spíše v přední části trupu, ostatně v útlé zádi malých kitů obvykle ani nebývalo dost místa. Takové uspořádání však má nevýhodu v nutnosti použití dlouhého táhla ke kormidelní páce, které může všelijak nevhodně kolidovat s ostatním vybavením uvnitř trupu, a navíc musí být kvůli dostatečné tuhosti zhotoveno ze silnějšího drátu. Tentokrát jsem se tedy rozhodl servo usadit do zadní části trupu (za motory). Vhodnou pozici jsem nalezl mezi těsnicími komůrkami. Servo je na svém místě zaklíněné kousky XPS destičky a zajištěno silikonem (potřeba, aby šlo v případě nouze odstranit bez nežádoucích destruktivních zásahů). Fixace silikonem byla použita i pro kablík od serva (aby se nevhodně nezamotal do točících se hřídelí). Díky blízkosti serva a kormidla mohlo být táhlo zhotoveno z tenčího drátu (1,2 mm nerez) v nejprostší konfiguraci (s V ohybem namísto stavitelných koncovek, zajištění v otvorech pák pomocí Z ohybů).
Pro malý přijímač (starý FM 40 MHz z domácích zásob) byla do prostoru mezi zadní motor a servo (nad hřídele) instalována plošina z XPS destičky, čímž byl sledován dvojí záměr. Jednak má být přijímač pokud možno umístěn výše nade dnem, aby se na něj nedostala voda případně zateklá do trupu. A dále aby byl v běžném provozu dobře přístupný (záďová paluba má být usazena napevno s možností nouzového odejmutí). Přijímače totiž potřebuji operativně střídat mezi modely a časem třeba dojde na výměnu za modernější.
Pro pohonnou baterii pak šikovně vyšlo místo právě uprostřed trupu, mezi oběma motory. Z důvodu úspory hmotnosti a prostoru jsem počítal s aplikací malého Li-Ion článku (předtím vyzkoušeného v San Franciscu). Jelikož jsem před časem od kolegy obdržel malé 1S Li-Pol podobné kapacity a stejné hmotnosti, chtěl jsem v modelu umožnit jejich alternativní použití. Bateriové lože je tedy koncipováno univerzálně, aby pojalo širší placatou lipolku a s pomocí redukce z destiček XPS rovněž tenčí kulatou lionku.
Závěrem jsem ještě zhotovil potřebnou přepravní a úložnou bedničku, a to z desek XPS, podobným způsobem jako v případě předešlých modelů Royal Oak a San Francisco, akorát s využitím odlišného systému spojování (vruty a Purex) a uzavírání (magnety).
Navzdory mým plánům si výstavba modelu vyžádala nečekaně dlouhý čas, a to jak v počtu pracovních hodin, tak v délce trvání (od zahájení po dokončení stavby). Původní představy o letní rychlovce vzaly záhy za své a na podzim se ukázalo, že naděje na realizaci plavebních zkoušek ještě v sezóně 2020 bohužel také padají. A nakonec se stavbu nepodařilo dotáhnout ani v dalším stanoveném termínu (konec roku), naopak jsem si přes Vánoce a začátkem nového roku opět vybral v loděnici delší pauzu. Teprve během následujících zimních měsíců se mi podařilo s dokončováním modelu náležitě pokročit, aby loď byla připravena pro jarní plavební testy. Definitivně hotovo bylo teprve počátkem května 2021.
Když bylo konečně vše hotovo a nabarveno, mohl jsem do trupu nainstalovat veškeré předem připravené komponenty pohonu a RC. Prvně jsem nasadil (předem nabarvené) kormidlo a na jeho hřídel přilepil epoxidem páku. Podobně se šrouby, předem nabarvené byly přilepeny na hřídele. Elektromotorky s připájenými vodiči a odrušovacími kondenzátory jsem na jejich místa upevnil pomocí pěnové oboustranné lepicí pásky (moje standardní řešení u mini modelů), pravý bylo třeba navíc vypodložit podstavcem z destičky XPS (kvůli sklonu hřídelí je umístěn výše, než levý). Spojky jsem zhotovil rovněž obvyklým vyzkoušeným způsobem (silikonové hadičky). Těsnicí komůrky hřídelí jsem naplnil mazivem a pro hladší chod rovněž promáznul všechny průchody hřídelí skrz trubičky. První zběžné testy pohonu naznačily, že se vše bude točit hladce, bez nadměrného hluku a vibrací.
Rozmístění ostatních komponent se logicky přizpůsobilo pozicím motorků a jejich hřídelí. Příslušné rozvahy jsem prováděl již na podzim, tedy nyní nebylo nutno ztrácet příliš času vymýšlením co, kam a jak instalovat. Proti svým předešlým modelům jsem učinil několik změn a vyzkoušel určité novinky ohledně vnitřního uspořádání. Stísněné prostory uvnitř malých kitů bohužel nenabízí příliš volnosti a leccos je předem determinováno. Při svých stavbách jsem se pokud možno snažil dodržovat určité elementární zásady, jako umístění přijímače co nejdál od potenciálních zdrojů rušení. Z toho důvodu jsem ho dosud vesměs instaloval do přídě. Nyní mi však konfigurace vycházela tak, že se naopak hodilo, aby byl v přídi umístěn regulátor s příslušnými vodiči a přijímač se přesunul nezvykle na záď. V případě kablíků k reglu se vědomě dopouštím nešvaru v podobě jejich nadměrné délky. K čemuž mám důvod z hlediska požadavků na univerzálnost zapojení, abych jej mohl využívat ve více lodích různé velikosti a s různým vnitřním uspořádáním. Mini regulátor je typ REG5 dodaný od kolegy SH (poprvé instalovaný před třemi roky v modelu křižníku San Francisco).
Větší změnu doznalo také usazení kormidelního micro serva. To u mě obvykle bývalo až v nižším pořadí priorit a instaloval jsem jej prostě tam, kde zbylo místo a kam dosáhl jeho servokablík od přijímače. Tedy spíše v přední části trupu, ostatně v útlé zádi malých kitů obvykle ani nebývalo dost místa. Takové uspořádání však má nevýhodu v nutnosti použití dlouhého táhla ke kormidelní páce, které může všelijak nevhodně kolidovat s ostatním vybavením uvnitř trupu, a navíc musí být kvůli dostatečné tuhosti zhotoveno ze silnějšího drátu. Tentokrát jsem se tedy rozhodl servo usadit do zadní části trupu (za motory). Vhodnou pozici jsem nalezl mezi těsnicími komůrkami. Servo je na svém místě zaklíněné kousky XPS destičky a zajištěno silikonem (potřeba, aby šlo v případě nouze odstranit bez nežádoucích destruktivních zásahů). Fixace silikonem byla použita i pro kablík od serva (aby se nevhodně nezamotal do točících se hřídelí). Díky blízkosti serva a kormidla mohlo být táhlo zhotoveno z tenčího drátu (1,2 mm nerez) v nejprostší konfiguraci (s V ohybem namísto stavitelných koncovek, zajištění v otvorech pák pomocí Z ohybů).
Pro malý přijímač (starý FM 40 MHz z domácích zásob) byla do prostoru mezi zadní motor a servo (nad hřídele) instalována plošina z XPS destičky, čímž byl sledován dvojí záměr. Jednak má být přijímač pokud možno umístěn výše nade dnem, aby se na něj nedostala voda případně zateklá do trupu. A dále aby byl v běžném provozu dobře přístupný (záďová paluba má být usazena napevno s možností nouzového odejmutí). Přijímače totiž potřebuji operativně střídat mezi modely a časem třeba dojde na výměnu za modernější.
Pro pohonnou baterii pak šikovně vyšlo místo právě uprostřed trupu, mezi oběma motory. Z důvodu úspory hmotnosti a prostoru jsem počítal s aplikací malého Li-Ion článku (předtím vyzkoušeného v San Franciscu). Jelikož jsem před časem od kolegy obdržel malé 1S Li-Pol podobné kapacity a stejné hmotnosti, chtěl jsem v modelu umožnit jejich alternativní použití. Bateriové lože je tedy koncipováno univerzálně, aby pojalo širší placatou lipolku a s pomocí redukce z destiček XPS rovněž tenčí kulatou lionku.
Závěrem jsem ještě zhotovil potřebnou přepravní a úložnou bedničku, a to z desek XPS, podobným způsobem jako v případě předešlých modelů Royal Oak a San Francisco, akorát s využitím odlišného systému spojování (vruty a Purex) a uzavírání (magnety).
Navzdory mým plánům si výstavba modelu vyžádala nečekaně dlouhý čas, a to jak v počtu pracovních hodin, tak v délce trvání (od zahájení po dokončení stavby). Původní představy o letní rychlovce vzaly záhy za své a na podzim se ukázalo, že naděje na realizaci plavebních zkoušek ještě v sezóně 2020 bohužel také padají. A nakonec se stavbu nepodařilo dotáhnout ani v dalším stanoveném termínu (konec roku), naopak jsem si přes Vánoce a začátkem nového roku opět vybral v loděnici delší pauzu. Teprve během následujících zimních měsíců se mi podařilo s dokončováním modelu náležitě pokročit, aby loď byla připravena pro jarní plavební testy. Definitivně hotovo bylo teprve počátkem května 2021.
Re: RM Pola
Testování
Následovala obvyklá zkouška funkčnosti na suchu a poté ve vaně. Tentokrát k mojí velké radosti problémy se stabilitou nenastaly a dokonce zbývala menší rezerva výtlaku. Dovážení na čáru ponoru bylo provedeno pomocí rybářských olůvek (30 g). Pohon točil dobře a změřený proudový odběr byl až podezřele nízký (cca 0,15 A). Zbývalo už jen prověřit při plavbě venku.
Vhodná příležitost k realizaci netrpělivě očekávaných plavebních zkoušek nastala o druhém květnovém víkendu, kdy jsem se s modelem vypravil na svou osvědčenou vodní plochu doma na Vysočině. Naprosté bezvětří a hladina jako zrcadlo nabídly pro první plavbu nové loďky optimální podmínky. Díky nim nenastaly při testování žádné komplikace a zkouška proběhla úspěšně. S výsledkem jsem byl spokojený, až na jednu zásadní věc, příliš nízkou dosaženou rychlost. Osobně nejsem příznivce trápení vysokootáčkových motorů přímým náhonem, ani nadměrně přemotorovaných modelů a u svých lodí se v rámci možností snažím o vhodné sladění motoru se šroubem a o realistickou maketovou rychlost. Což zde sice splněno bylo, ovšem s tím, že jde o rychlost cestovní, nikoli maximální. Rychlá loď, jakou křižník bezesporu je, by měla být schopna na hladině podstatně dynamičtějšího projevu a vytvořit výraznou příďovou vlnu. S aktuálním výkonem tedy nejsem zcela spokojen.
Příčinou jsou zřejmě příliš nízké otáčky a určitou roli mohou hrát rovněž nedokonalé lodní šrouby. Možných řešení je v zásadě více, přičemž se mi jako nejvhodnější jeví výměna motorů za jejich jinou variantu s vyššími provozními otáčkami. Ačkoli jsem původně doufal v opak, použitá kombinace motorů a zdroje se nakonec přeci jen ukázala pro danou aplikaci nevhodná. Což však neznamená tragédii. Žádný technický vývoj se neobejde bez omylů a slepých cest. Dotyčný model tedy splnil svou pokusnou úlohu i v tomto ohledu a poskytl mi cenné poznatky pro budoucí konstrukce pohonu malých lodních modelů. Vzhledem k aktuální době (začátek sezóny) ještě bude dostatečný časový prostor pohon doladit, abych si letos stihl s křižníkem uspokojivě zajezdit.
Následovala obvyklá zkouška funkčnosti na suchu a poté ve vaně. Tentokrát k mojí velké radosti problémy se stabilitou nenastaly a dokonce zbývala menší rezerva výtlaku. Dovážení na čáru ponoru bylo provedeno pomocí rybářských olůvek (30 g). Pohon točil dobře a změřený proudový odběr byl až podezřele nízký (cca 0,15 A). Zbývalo už jen prověřit při plavbě venku.
Vhodná příležitost k realizaci netrpělivě očekávaných plavebních zkoušek nastala o druhém květnovém víkendu, kdy jsem se s modelem vypravil na svou osvědčenou vodní plochu doma na Vysočině. Naprosté bezvětří a hladina jako zrcadlo nabídly pro první plavbu nové loďky optimální podmínky. Díky nim nenastaly při testování žádné komplikace a zkouška proběhla úspěšně. S výsledkem jsem byl spokojený, až na jednu zásadní věc, příliš nízkou dosaženou rychlost. Osobně nejsem příznivce trápení vysokootáčkových motorů přímým náhonem, ani nadměrně přemotorovaných modelů a u svých lodí se v rámci možností snažím o vhodné sladění motoru se šroubem a o realistickou maketovou rychlost. Což zde sice splněno bylo, ovšem s tím, že jde o rychlost cestovní, nikoli maximální. Rychlá loď, jakou křižník bezesporu je, by měla být schopna na hladině podstatně dynamičtějšího projevu a vytvořit výraznou příďovou vlnu. S aktuálním výkonem tedy nejsem zcela spokojen.
Příčinou jsou zřejmě příliš nízké otáčky a určitou roli mohou hrát rovněž nedokonalé lodní šrouby. Možných řešení je v zásadě více, přičemž se mi jako nejvhodnější jeví výměna motorů za jejich jinou variantu s vyššími provozními otáčkami. Ačkoli jsem původně doufal v opak, použitá kombinace motorů a zdroje se nakonec přeci jen ukázala pro danou aplikaci nevhodná. Což však neznamená tragédii. Žádný technický vývoj se neobejde bez omylů a slepých cest. Dotyčný model tedy splnil svou pokusnou úlohu i v tomto ohledu a poskytl mi cenné poznatky pro budoucí konstrukce pohonu malých lodních modelů. Vzhledem k aktuální době (začátek sezóny) ještě bude dostatečný časový prostor pohon doladit, abych si letos stihl s křižníkem uspokojivě zajezdit.
Re: RM Pola
Ladění pohonu I.
Měsíc po prvních plavebních testech jsem provedl druhé kolo zkoušek. Původní motory jsem zatím nechal na svém místě a nejprve jsem chtěl zjistit jejich projev za odlišných pracovních podmínek. Zajímalo mě, jaký vliv bude mít zvýšení napětí zdroje. Místo původních 1S Li-XX článků jsem zkušebně použil malý 2S Li-Pol akumulátor zapůjčený ochotným kolegou. Vzhledem k nekompatibilitě s regulátorem musel být zapojen přímo k motorům, a tak pohon běžel celou dobu naplno, bez možnosti vypnutí. Původní 1S zdroj byl využit pouze k napájení přijímače, aby bylo možné loď během zkušební jízdy ovládat. Výrazný nárůst hmotnosti byl vykompenzován sejmutím nástaveb. Ve vaně byl změřen proudový odběr, který se proti původní konfiguraci pohonu o něco zvýšil, ale stále zůstal příjemně nízký (0,25 A). Testovací plavba tentokrát dopadla zcela úspěšně. Model se po hladině pohyboval svižně a jeho rychlost konečně odpovídala mým představám. Řešení problému by tedy bylo k dispozici. Bohužel se zrovna jedná o tu nejnákladnější a nejkomplikovanější variantu. Nechci se tedy s rozhodováním unáhlit a zamýšlím pokračovat v dalším testování (ladění šroubů, hledání vhodných motorů).
Měsíc po prvních plavebních testech jsem provedl druhé kolo zkoušek. Původní motory jsem zatím nechal na svém místě a nejprve jsem chtěl zjistit jejich projev za odlišných pracovních podmínek. Zajímalo mě, jaký vliv bude mít zvýšení napětí zdroje. Místo původních 1S Li-XX článků jsem zkušebně použil malý 2S Li-Pol akumulátor zapůjčený ochotným kolegou. Vzhledem k nekompatibilitě s regulátorem musel být zapojen přímo k motorům, a tak pohon běžel celou dobu naplno, bez možnosti vypnutí. Původní 1S zdroj byl využit pouze k napájení přijímače, aby bylo možné loď během zkušební jízdy ovládat. Výrazný nárůst hmotnosti byl vykompenzován sejmutím nástaveb. Ve vaně byl změřen proudový odběr, který se proti původní konfiguraci pohonu o něco zvýšil, ale stále zůstal příjemně nízký (0,25 A). Testovací plavba tentokrát dopadla zcela úspěšně. Model se po hladině pohyboval svižně a jeho rychlost konečně odpovídala mým představám. Řešení problému by tedy bylo k dispozici. Bohužel se zrovna jedná o tu nejnákladnější a nejkomplikovanější variantu. Nechci se tedy s rozhodováním unáhlit a zamýšlím pokračovat v dalším testování (ladění šroubů, hledání vhodných motorů).
Re: RM Pola
Reaguju trochu opožděně, ale musím pochválit, jak loď vypadá na vodě skvěle. Ta třetí fotka z předchozího příspěvku, kde neni zachycen žádný odraz na hladině, ani jiný objekt, vypadá velmi realistitcky. Chybí tomu jen ta několik kilometrů tlustá masa vzduchu, která do dálky "zamodrává" objekty.
Re: RM Pola
Dík za komentář. Sám mám z loďky také radost a na vodě se mi líbí. Nelituji, že jsem si dal práci navíc s popsanými úpravami, myslím že se na vzhledu pozitivně podepsaly. Nyní už jen doladit ten pohon. Příčina problému však byla identifikována, jedno možné řešení úspěšně otestováno a nyní se pracuje na další variantě (šrouby s větším stoupáním).
Re: RM Pola
Ladění pohonu II.
Dalším parametrem testovaným v rámci snahy o zvýšení rychlosti modelu křižníku bylo stoupání lodních šroubů. Zatímco jejich průměr již z prostorových důvodů dále zvětšovat nelze, ladění jejich stoupání nabízelo větší možnosti. Pro další kolo testů jsem tedy vyrobil nové provizorní šrouby (a hřídele), jejichž listy jsem nastavil do výrazně většího sklonu (45°), než u původních šroubů. Dle očekávání bylo chování modelu ve vaně jasně živější a odběr také narostl (0,25 A).
Provedení jízdní zkoušky poněkud zkomplikovaly vnější okolnosti. Vzhledem k horkému počasí o posledním víkendu byla moje oblíbená vodní plocha hojně obsazena koupajícími se návštěvníky a bylo tedy nutno vyčkat na příhodnou dobu, kdy se tamní provoz uklidnil. Druhý problém způsobily plovoucí nečistoty ze stromů a z posekané trávy, které se ochotně namotávaly na lodní šrouby. Nakonec se mi však povedlo najít dostatečně čistý úsek vodní hladiny a nerušeně vyplout.
Tentokrát jsem již byl s dosaženou rychlostí mnohem spokojenější. Loďka předváděla znatelně dynamičtější projev než při prvním testu (s původními šrouby) a vytvářela na klidné hladině hezký vlnový profil, dle subjektivního úsudku odpovídající rychle plující lodi. S daným stavem věcí by se tedy dalo spokojit. Nicméně určité pochybnosti přeci jen zůstaly. Pocitově mi přišlo, že to ještě není úplně ono a že by loďka přeci jen mohla ještě drobně zrychlit. Můj dojem z minulého testování (vyšší napětí) byl zřejmě o něco lepší a model se mi zdál trošku svižnější než nyní. Ovšem s pocity a dojmy je to zrádné. Pro spolehlivější vyhodnocení by bylo třeba testovat bezprostředně po sobě v rámci jedné akce, aby se pokud možno eliminoval efekt časového odstupu a odlišných podmínek. Teprve měření rychlosti by však přineslo přesný obrázek, nakolik rychlost modelu odpovídá teoretické maketové rychlosti. Která je pro mě významným vodítkem, ovšem neměla by se stát modlou a hlavním hodnotícím kritériem. Tím by spíše mělo být srovnání se záběry reálných předloh při rychlé plavbě (velikost příďové vlny atd.).
Testování parametrů lodních šroubů tedy ještě nepřineslo definitivní rozhodnutí a zatím stále zůstávám otevřený ke zkoušení dalších možností. Každopádně však dotyčný experiment hodnotím pozitivně. Mimo jiné mi dodal impulz k oživení a prohloubení znalostí ohledně problematiky lodních vrtulí, které budou užitečné při mých příštích stavbách.
Dalším parametrem testovaným v rámci snahy o zvýšení rychlosti modelu křižníku bylo stoupání lodních šroubů. Zatímco jejich průměr již z prostorových důvodů dále zvětšovat nelze, ladění jejich stoupání nabízelo větší možnosti. Pro další kolo testů jsem tedy vyrobil nové provizorní šrouby (a hřídele), jejichž listy jsem nastavil do výrazně většího sklonu (45°), než u původních šroubů. Dle očekávání bylo chování modelu ve vaně jasně živější a odběr také narostl (0,25 A).
Provedení jízdní zkoušky poněkud zkomplikovaly vnější okolnosti. Vzhledem k horkému počasí o posledním víkendu byla moje oblíbená vodní plocha hojně obsazena koupajícími se návštěvníky a bylo tedy nutno vyčkat na příhodnou dobu, kdy se tamní provoz uklidnil. Druhý problém způsobily plovoucí nečistoty ze stromů a z posekané trávy, které se ochotně namotávaly na lodní šrouby. Nakonec se mi však povedlo najít dostatečně čistý úsek vodní hladiny a nerušeně vyplout.
Tentokrát jsem již byl s dosaženou rychlostí mnohem spokojenější. Loďka předváděla znatelně dynamičtější projev než při prvním testu (s původními šrouby) a vytvářela na klidné hladině hezký vlnový profil, dle subjektivního úsudku odpovídající rychle plující lodi. S daným stavem věcí by se tedy dalo spokojit. Nicméně určité pochybnosti přeci jen zůstaly. Pocitově mi přišlo, že to ještě není úplně ono a že by loďka přeci jen mohla ještě drobně zrychlit. Můj dojem z minulého testování (vyšší napětí) byl zřejmě o něco lepší a model se mi zdál trošku svižnější než nyní. Ovšem s pocity a dojmy je to zrádné. Pro spolehlivější vyhodnocení by bylo třeba testovat bezprostředně po sobě v rámci jedné akce, aby se pokud možno eliminoval efekt časového odstupu a odlišných podmínek. Teprve měření rychlosti by však přineslo přesný obrázek, nakolik rychlost modelu odpovídá teoretické maketové rychlosti. Která je pro mě významným vodítkem, ovšem neměla by se stát modlou a hlavním hodnotícím kritériem. Tím by spíše mělo být srovnání se záběry reálných předloh při rychlé plavbě (velikost příďové vlny atd.).
Testování parametrů lodních šroubů tedy ještě nepřineslo definitivní rozhodnutí a zatím stále zůstávám otevřený ke zkoušení dalších možností. Každopádně však dotyčný experiment hodnotím pozitivně. Mimo jiné mi dodal impulz k oživení a prohloubení znalostí ohledně problematiky lodních vrtulí, které budou užitečné při mých příštích stavbách.
Re: RM Pola
Pro zajímavost, jaký sklon lopatek měly ty předchozí vrtule? 45 stupňů mi připadá už hodně. Teoreticky bych řekl, že už je to trochu za hranou, že bude vznikat nežádoucí víření. Ale u tak malých vrtulek se to může chovat opravdu všelijak. Za jízdy obzvlášť. Nezkoušel jsi je i trochu prohnout, nebo udělat větší úhel u kořene a menší u konce? Asi to neni v takovém měřítku nic snadného.
Re: RM Pola
Správné připomínky. Zmíněné věci by bylo jistě možné vyzkoušet, však ty šrouby jsou právě koncipovány jako testovací (z tenčího plechu pro snazší ohýbání listů) a tak by mělo být možné nahrubo měnit jejich parametry i rovnou u vody. Původní šrouby jsou rigidnější a bál bych se je snažit ohýbat, aby se to celé nějak nerozlámalo. Vyráběny tak, že se jednotlivé lopatky lepily do drážek vyříznutých na náboji (což se v tak malých rozměrech a bez speciálních pomůcek ukázalo velice nesnadné), zatímco ty testovací byly vyrobeny zjednodušeným postupem (tvar vystřižen vcelku z plechu, nalepeno na hřídel, z obou stran zajištěno trubičkami a nakonec listy vyhnuty do požadovaného sklonu). U těch druhých šroubů znám sklon listů poměrně přesně (ohnuto podle šablony, tedy všechny zhruba stejně). Se sklonem listů původních šroubů je to horší, každý trochu jinak jak se zrovna povedlo, nahrubo zběžně oměřeno to vypadalo cca 20-30°.
Což je právě problém, pokud byla s nimi rychlost cca poloviční než by měla být, tak by to pro nápravu chtělo zvýšit stoupání aspoň na dvojnásobek a to už vychází poměrně dost. Proto jsem si nedělal příliš naději na dosažení cíle a to co se povedlo je myslím slušný výsledek. Samozřejmě možno zkoušet sklon listů ještě dál zvýšit, ale stejně jako tobě se mi to už moc nezdá a to ani na pohled. Sice model není maketa, ale přeci jen bych preferoval vzhled šroubů přiměřený předloze (žádné brutální stoupání jak u rychlíků). Ale klidně je možné, že naopak prospěje mírné snížení sklonu listů jak píšeš. Ovšem příliš naděje si nedělám a domnívám se, že bez možnosti výrazného zvětšení průměru šroubů bude jediná cesta k vyšší rychlosti přes zvýšení otáček. Což znamená buď vyšší napětí (viz. minulý test), nebo jiné motory (ještě se chystám zkoušet).
Tvarování listů je jistě dobrý postřeh. Správný tvar lopatek by měl být jak píšeš překroucený, u kořene větší sklon a po obvodu nižší, aby bylo po celé délce listu stejné stoupání (obdobně to je u leteckých vrtulí). Ovšem s takovým úkolem si jen tak neporadím, vím že se při výrobě šroubů používají různé přípravky, ale čím menší rozměry, tím hůře a méně přesně se vše bude dělat. Vážná otázka, jak vůbec definovat stoupání takového primitivního šroubu s listy ve tvaru rovné desky (tedy se stoupání podél listu mění).
Odedávna mám povědomí, že miniaturní lodní šrouby mají každopádně mizernou účinnost, tedy se na nich efekty platné pro větší šrouby příliš neprojeví, ale kdo ví, potřeba vyzkoušet. To platí i o tom prohnutí listů, což by mělo teoreticky zlepšit účinnost dopředu, ale zhoršit couvání. Což mi ovšem nevadí, zpětný chod není tolik třeba, ale jde mi o zlepšení výkonu směrem dopředu. Klidně mohu také ještě zkusit.
Přiznám se, že jsem doposud lodním šroubům na vlastních modelech nevěnoval příliš pozornost. Právě z toho důvodu, že ty maličké vrtule mají mizivou efektivitu a nějaké přesnější kalkulace tak zřejmě postrádají smysl. Dosud jsem žádný zvláštní problém nezaznamenal a učinil zkušenost, že sebeprimitivnější „lodní šroub“ vždy nějak funguje a model popluje, jak má. Většinou jsem spíš měl opačný problém, příliš velký výkon pohonu a snažil jsem se regulovat nadměrnou rychlost modelu. Ovšem fakt, že jsem zřejmě vesměs aplikoval vysokootáčkové motorky a potom ty otáčky udělaly svoje. Zatímco nyní dělám první zkušenosti s novým typem motoru, odlišného charakteru (nízkootáčkový). Dopředu jsem přesně netušil, jak se osvědčí a instalaci do kitu křižníku jsem bral jako ostrý experiment. Zatím to tedy vypadá, že s 1S Li-XX napájením jsou otáčky moc nízké, zřejmě by to vyhovělo pro nějakou pomalou loď, ale pro něco rychlého tato konfigurace zřejmě nestačí.
Určitou indicii poskytuje rovněž příkon pohonu. Ten byl nyní poloviční ve srovnání s testem při 2S Li-XX napájení (proud stejný, napětí poloviční) a při 1S Li-XX napájení již zřejmě s danými motory a velikostí šroubů není možnost, jak příkon (a následně výkon) pohonu zvýšit. A jak je obecně známo, při zvyšování rychlosti potřebný výkon narůstá silně nelineárně. Zrovna příklad těch rychlých WW2 křižníků a torpédoborců (max. rychlosti přes 30 uzlů), že posunutí maximální rychlosti o pár uzlů navíc bylo vykoupeno enormním nárůstem výkonu strojovny a nakonec se stal další pokrok v tomto ohledu bezpředmětným.
Otázku pohonu dotyčného modelu by jistě šlo vyřešit celkem snadno a rychle, ovšem já se v tom schválně takto vrtám, protože mě to experimentování baví a zajímají mě z toho plynoucí poznatky. A to nejen teoreticky, ale i s ohledem na chystané budoucí stavby. Právě proto jsem se vlastně loni do stavby kitu italského křižníku pustil, abych tuto méně kvalitní stavebnici využil pro vyzkoušení různých věcí včetně pohonu. Tedy vnímám investovaný čas a práci pozitivně a užitečně. Co se mi povede vyzkoumat a vyřešit nyní, nebudu muset řešit později. Při stavbě lodí, na kterých mi bude více záležet, tak již budu moci jít s pohonem více najisto a ušetřit si nepříjemné komplikace a zdržení.
Což je právě problém, pokud byla s nimi rychlost cca poloviční než by měla být, tak by to pro nápravu chtělo zvýšit stoupání aspoň na dvojnásobek a to už vychází poměrně dost. Proto jsem si nedělal příliš naději na dosažení cíle a to co se povedlo je myslím slušný výsledek. Samozřejmě možno zkoušet sklon listů ještě dál zvýšit, ale stejně jako tobě se mi to už moc nezdá a to ani na pohled. Sice model není maketa, ale přeci jen bych preferoval vzhled šroubů přiměřený předloze (žádné brutální stoupání jak u rychlíků). Ale klidně je možné, že naopak prospěje mírné snížení sklonu listů jak píšeš. Ovšem příliš naděje si nedělám a domnívám se, že bez možnosti výrazného zvětšení průměru šroubů bude jediná cesta k vyšší rychlosti přes zvýšení otáček. Což znamená buď vyšší napětí (viz. minulý test), nebo jiné motory (ještě se chystám zkoušet).
Tvarování listů je jistě dobrý postřeh. Správný tvar lopatek by měl být jak píšeš překroucený, u kořene větší sklon a po obvodu nižší, aby bylo po celé délce listu stejné stoupání (obdobně to je u leteckých vrtulí). Ovšem s takovým úkolem si jen tak neporadím, vím že se při výrobě šroubů používají různé přípravky, ale čím menší rozměry, tím hůře a méně přesně se vše bude dělat. Vážná otázka, jak vůbec definovat stoupání takového primitivního šroubu s listy ve tvaru rovné desky (tedy se stoupání podél listu mění).
Odedávna mám povědomí, že miniaturní lodní šrouby mají každopádně mizernou účinnost, tedy se na nich efekty platné pro větší šrouby příliš neprojeví, ale kdo ví, potřeba vyzkoušet. To platí i o tom prohnutí listů, což by mělo teoreticky zlepšit účinnost dopředu, ale zhoršit couvání. Což mi ovšem nevadí, zpětný chod není tolik třeba, ale jde mi o zlepšení výkonu směrem dopředu. Klidně mohu také ještě zkusit.
Přiznám se, že jsem doposud lodním šroubům na vlastních modelech nevěnoval příliš pozornost. Právě z toho důvodu, že ty maličké vrtule mají mizivou efektivitu a nějaké přesnější kalkulace tak zřejmě postrádají smysl. Dosud jsem žádný zvláštní problém nezaznamenal a učinil zkušenost, že sebeprimitivnější „lodní šroub“ vždy nějak funguje a model popluje, jak má. Většinou jsem spíš měl opačný problém, příliš velký výkon pohonu a snažil jsem se regulovat nadměrnou rychlost modelu. Ovšem fakt, že jsem zřejmě vesměs aplikoval vysokootáčkové motorky a potom ty otáčky udělaly svoje. Zatímco nyní dělám první zkušenosti s novým typem motoru, odlišného charakteru (nízkootáčkový). Dopředu jsem přesně netušil, jak se osvědčí a instalaci do kitu křižníku jsem bral jako ostrý experiment. Zatím to tedy vypadá, že s 1S Li-XX napájením jsou otáčky moc nízké, zřejmě by to vyhovělo pro nějakou pomalou loď, ale pro něco rychlého tato konfigurace zřejmě nestačí.
Určitou indicii poskytuje rovněž příkon pohonu. Ten byl nyní poloviční ve srovnání s testem při 2S Li-XX napájení (proud stejný, napětí poloviční) a při 1S Li-XX napájení již zřejmě s danými motory a velikostí šroubů není možnost, jak příkon (a následně výkon) pohonu zvýšit. A jak je obecně známo, při zvyšování rychlosti potřebný výkon narůstá silně nelineárně. Zrovna příklad těch rychlých WW2 křižníků a torpédoborců (max. rychlosti přes 30 uzlů), že posunutí maximální rychlosti o pár uzlů navíc bylo vykoupeno enormním nárůstem výkonu strojovny a nakonec se stal další pokrok v tomto ohledu bezpředmětným.
Otázku pohonu dotyčného modelu by jistě šlo vyřešit celkem snadno a rychle, ovšem já se v tom schválně takto vrtám, protože mě to experimentování baví a zajímají mě z toho plynoucí poznatky. A to nejen teoreticky, ale i s ohledem na chystané budoucí stavby. Právě proto jsem se vlastně loni do stavby kitu italského křižníku pustil, abych tuto méně kvalitní stavebnici využil pro vyzkoušení různých věcí včetně pohonu. Tedy vnímám investovaný čas a práci pozitivně a užitečně. Co se mi povede vyzkoumat a vyřešit nyní, nebudu muset řešit později. Při stavbě lodí, na kterých mi bude více záležet, tak již budu moci jít s pohonem více najisto a ušetřit si nepříjemné komplikace a zdržení.
Re: RM Pola
Ještě ohledně motorů: když jsem byl malý, asi tak základní škola, tak jsem měl z různých hraček takovýchto motorů několik a různě s nima experimentoval. Jedna úprava byla, že jsem magnety podkládal papírem, aby byly blíže k rotoru a tedy lépe "magnetovaly a motor byl silnější" :-). Měl jsem pocit, že to funguje, ale možná, že to byl opravdu jen pocit :-). Ale jistá šance by tu byla - nedávno jsem totiž instaloval doma do jednoho šuplíku nábytkový magnet. Otevírání ale šlo stuha, magnet držel hodně. Stačilo ale přelepit kovovou dosedací plochu magnetu samolepkou (snad jedna vrstva dokonce) a už jde otevírát krásně - sílu ztratil. Z toho je myslím vidět, že i změna vzdálenosti na tloušťku papíru udělá s magnetem divy.
Další, takové polovičaté řešení, pokud nechceš měnit napájecí baterii, potažmo rc výbavu, by byl nějaký step-up měnič napětí. Tohle: https://www.tme.eu/cz/details/oky3501-3/menice/okystar/ stojí pár korun, dá se nastavit výstupní napětí a píší proud až 2A. Velikost 30x17 mm. Mají ale i menší a proud do 1.2A: https://www.tme.eu/cz/details/pololu-25 ... ce/pololu/. Takový mám doma, ale je to velký jako nehet, kdo ví, jestli by to vydrželo :-).
Další, takové polovičaté řešení, pokud nechceš měnit napájecí baterii, potažmo rc výbavu, by byl nějaký step-up měnič napětí. Tohle: https://www.tme.eu/cz/details/oky3501-3/menice/okystar/ stojí pár korun, dá se nastavit výstupní napětí a píší proud až 2A. Velikost 30x17 mm. Mají ale i menší a proud do 1.2A: https://www.tme.eu/cz/details/pololu-25 ... ce/pololu/. Takový mám doma, ale je to velký jako nehet, kdo ví, jestli by to vydrželo :-).
Re: RM Pola
Zajímavé náměty. S těmi úpravami motorů pěkné pokusy, asi bych se do toho nepouštěl, ale něco na tom bude. Že se dá s elektromotory všelijak laborovat je mi známo, ale spíš jsem se dočetl ohledně převíjení či výměny magnetů. Síla magnetického pole klesá se vzdáleností, tedy to přiblížení magnetů k rotoru dává logiku. Pokud vím, tak se motory dají tunit zesílením magnetického pole. U některých MIGů se v popisu uvádí něco o zesíleném magnetickém plášti. Ty výměny magnetů za silnější/účinnější jsem již zmínil. Možná že by nějaký efekt mělo přidání neodymových magnetků na plášť motoru, pro posílení magnetů statoru uvnitř. Ale otázka, jaký vliv by to mělo na otáčky, domnívám se, že takové úpravy vedou hlavně k posílení točivého momentu. Což se ovšem také může hodit. Otáčky motoru pod zátěží (šrouby ve vodě) nejsou stejné jako naprázdno (na suchu), ale nižší. A pokud motor se silnějším momentem udrží ve vodě vyšší otáčky, tak by se to na rychlosti modelu mělo pozitivně projevit. Ale to jsou jen takové teoretické úvahy.
S měniči také zajímavé téma. Mě tyto součástky dosud nic neříkaly, věděl jsem jen, že něco takového existuje. Musel bych si nastudovat něco více. Zatím jsem jen v rychlosti něco zjistil třeba této diskuzi https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewtopic.php?id=4217 Mimo jiné tam je i varování (špatná účinnost, riziko rušení). Což je právě ono, pokud bych neměl jistotu, že jde o vhodné řešení, obával bych se nějaké zrady. Ono nic není zadarmo a každé řešení má své výhody a nevýhody. Jinak ale dík za podnět k rozšíření obzorů. Koukám, že to je celkem rozšířená a dostupná věc, více druhů mají i tam kde běžně nakupuji https://www.gme.cz/dc-dc-menice-moduly Rozměry a hmotnosti těch malých měničů jsou dost malé, s tím by v mém modelu problém být neměl. Cena také zanedbatelná, na rozdíl od jiného RC vybavení. To by mohla být schůdná cesta. Klidně pořídit do každého modelu individuálně vlastní měnič a na něm nastavit vhodné napětí (trimrem?) přesně podle potřeby. Regulace otáček elektromotoru pomocí napětí zdroje se mi zamlouvá, ale s baterkama to bohužel nejde tak dobře. Dříve s Ni-XX se dalo ladit jemněji, ale u Li-XX jsou mezi 1S, 2S a 3S poměrně velké skoky. Tedy z tohoto pohledu by byly měniče šikovné. Ovšem jde o to, zda to je opravdu perspektivní cesta, anebo to nestojí za možné potíže a nevýhody. Pro mě hned zásadní jedna věc, kam by se to vůbec zapojilo. Jestli mezi regl a motory tak OK. Pokud mezi baterku a regl, tak už je to problém. Protože ten mini regl od kolegy zvládne cca 5V (1S Li-XX / 4S Ni-XX). Tedy v takovém případě by byl měnič použitelný pouze k drobnému zvednutí napětí ze 4V na 5V, což je otázka, zda by to pro dané potřeby stačilo.
Možností přesného ladění a nastavení je více. Třeba na vysílači (omezení výkonu pomocí omezení výchylky na kanálu reglu), což jde využít, pokud je výkon pohonu naopak příliš velký. Už jsem takto párkrát snižoval nadměrnou rychlost a zde by to šlo také aplikovat (po výměně motorů za rychlejší typ). Těchto motorků řady 2025 totiž existuje více druhů. Také jsem jich doma měl více, vykuchané z hraček i jiného původu. Vše noname bez známých parametrů, ale šlo vysledovat určité rozdíly. V pár lodičkách mám nějaké s parametry šikovně mezi těmi verzemi MIGů 2025 A a B (naměřený proud a otáčky dle poslechu). Takové by mohly být to pravé pro můj křižník. Bohužel však další nemám a neumím sehnat. Ty 3V MIGy mají podle všeho moc velké otáčky i odběr, ani jsem je nesháněl (nemají je v obchodech po ruce), ale místo toho vzal na zkoušku nějaké motorky vzhledu 2025 z elektroprodejen. Podle parametrů jsou to zřejmě ekvivalenty MIG 2025 3V či hodně podobné. Tedy se mi moc nezamlouvají. S ohledem na kapacitu mini baterek bych preferoval menší odběr a na základě testu s 2S baterkou usuzuji, že otáčky budou s původními šrouby příliš veliké. Tedy buď vyrobit šrouby nové, s minimálním stoupáním, anebo rychlost zregulovat na vysílači. Což by snad vedlo i k poklesu odběru na přijatelnější hodnotu. Jsou ale i další možnosti motorů. SPEED 320 má shodný průřez, ale přeci jen poněkud dlouhý a hmotný (2x než 2025). V elektroprodejně jsem však narazil i na jiné motorky rozměrově pasující k 2025. Možností na výběr je tedy více, a tedy spousta námětů k experimentování.
Stále je ve hře i varianta úspěšně vyzkoušená ve druhém testu (2S napájení). Ovšem tomu se bráním kvůli nutnosti shánění extra vybavení. Větší kit (bitevní loď) by již uvezl věci co mám doma a používám jinde (2S lionky běžné velikosti, regl DSYS 6A). Pro křižník by však bylo nutností pořídit mini baterky a regl, k čemuž chovám nechuť. Jestliže ty moje lodičky reálně vyplují párkrát za sezónu na pár minut, tak mi přijde neefektivní pro každou pořizovat kompletní výbavu na míru. Naopak se snažím co nejvíc komponent vhodně sdílet, a tudíž dodržovat určité zavedené standardy. 1S napájení se mi jeví pro mini lodičky jako velice vhodné, nejen z ekonomického hlediska, ale zejména pro úsporu hmotnosti (jak jsem poznal, leckdy se bojuje o každý gram). Tedy bych se toho chtěl pokud možno držet jak jen to půjde. Spíše bych obětoval motory. Ty MIGy 2025 6V se mi sice zalíbily a mám jich doma nakoupených více (když se dělá objednávka, tak ať se dopravné vyplatí). Ale žádná tragédie, jistě je ještě vhodně využiji v dalších lodích. A jelikož motory jsou zrovna komponenty permanentně zabudované v modelu a nesdílí se, tedy se v jejich případě tolik nebráním nestandardním a individuálním řešením.
S měniči také zajímavé téma. Mě tyto součástky dosud nic neříkaly, věděl jsem jen, že něco takového existuje. Musel bych si nastudovat něco více. Zatím jsem jen v rychlosti něco zjistil třeba této diskuzi https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewtopic.php?id=4217 Mimo jiné tam je i varování (špatná účinnost, riziko rušení). Což je právě ono, pokud bych neměl jistotu, že jde o vhodné řešení, obával bych se nějaké zrady. Ono nic není zadarmo a každé řešení má své výhody a nevýhody. Jinak ale dík za podnět k rozšíření obzorů. Koukám, že to je celkem rozšířená a dostupná věc, více druhů mají i tam kde běžně nakupuji https://www.gme.cz/dc-dc-menice-moduly Rozměry a hmotnosti těch malých měničů jsou dost malé, s tím by v mém modelu problém být neměl. Cena také zanedbatelná, na rozdíl od jiného RC vybavení. To by mohla být schůdná cesta. Klidně pořídit do každého modelu individuálně vlastní měnič a na něm nastavit vhodné napětí (trimrem?) přesně podle potřeby. Regulace otáček elektromotoru pomocí napětí zdroje se mi zamlouvá, ale s baterkama to bohužel nejde tak dobře. Dříve s Ni-XX se dalo ladit jemněji, ale u Li-XX jsou mezi 1S, 2S a 3S poměrně velké skoky. Tedy z tohoto pohledu by byly měniče šikovné. Ovšem jde o to, zda to je opravdu perspektivní cesta, anebo to nestojí za možné potíže a nevýhody. Pro mě hned zásadní jedna věc, kam by se to vůbec zapojilo. Jestli mezi regl a motory tak OK. Pokud mezi baterku a regl, tak už je to problém. Protože ten mini regl od kolegy zvládne cca 5V (1S Li-XX / 4S Ni-XX). Tedy v takovém případě by byl měnič použitelný pouze k drobnému zvednutí napětí ze 4V na 5V, což je otázka, zda by to pro dané potřeby stačilo.
Možností přesného ladění a nastavení je více. Třeba na vysílači (omezení výkonu pomocí omezení výchylky na kanálu reglu), což jde využít, pokud je výkon pohonu naopak příliš velký. Už jsem takto párkrát snižoval nadměrnou rychlost a zde by to šlo také aplikovat (po výměně motorů za rychlejší typ). Těchto motorků řady 2025 totiž existuje více druhů. Také jsem jich doma měl více, vykuchané z hraček i jiného původu. Vše noname bez známých parametrů, ale šlo vysledovat určité rozdíly. V pár lodičkách mám nějaké s parametry šikovně mezi těmi verzemi MIGů 2025 A a B (naměřený proud a otáčky dle poslechu). Takové by mohly být to pravé pro můj křižník. Bohužel však další nemám a neumím sehnat. Ty 3V MIGy mají podle všeho moc velké otáčky i odběr, ani jsem je nesháněl (nemají je v obchodech po ruce), ale místo toho vzal na zkoušku nějaké motorky vzhledu 2025 z elektroprodejen. Podle parametrů jsou to zřejmě ekvivalenty MIG 2025 3V či hodně podobné. Tedy se mi moc nezamlouvají. S ohledem na kapacitu mini baterek bych preferoval menší odběr a na základě testu s 2S baterkou usuzuji, že otáčky budou s původními šrouby příliš veliké. Tedy buď vyrobit šrouby nové, s minimálním stoupáním, anebo rychlost zregulovat na vysílači. Což by snad vedlo i k poklesu odběru na přijatelnější hodnotu. Jsou ale i další možnosti motorů. SPEED 320 má shodný průřez, ale přeci jen poněkud dlouhý a hmotný (2x než 2025). V elektroprodejně jsem však narazil i na jiné motorky rozměrově pasující k 2025. Možností na výběr je tedy více, a tedy spousta námětů k experimentování.
Stále je ve hře i varianta úspěšně vyzkoušená ve druhém testu (2S napájení). Ovšem tomu se bráním kvůli nutnosti shánění extra vybavení. Větší kit (bitevní loď) by již uvezl věci co mám doma a používám jinde (2S lionky běžné velikosti, regl DSYS 6A). Pro křižník by však bylo nutností pořídit mini baterky a regl, k čemuž chovám nechuť. Jestliže ty moje lodičky reálně vyplují párkrát za sezónu na pár minut, tak mi přijde neefektivní pro každou pořizovat kompletní výbavu na míru. Naopak se snažím co nejvíc komponent vhodně sdílet, a tudíž dodržovat určité zavedené standardy. 1S napájení se mi jeví pro mini lodičky jako velice vhodné, nejen z ekonomického hlediska, ale zejména pro úsporu hmotnosti (jak jsem poznal, leckdy se bojuje o každý gram). Tedy bych se toho chtěl pokud možno držet jak jen to půjde. Spíše bych obětoval motory. Ty MIGy 2025 6V se mi sice zalíbily a mám jich doma nakoupených více (když se dělá objednávka, tak ať se dopravné vyplatí). Ale žádná tragédie, jistě je ještě vhodně využiji v dalších lodích. A jelikož motory jsou zrovna komponenty permanentně zabudované v modelu a nesdílí se, tedy se v jejich případě tolik nebráním nestandardním a individuálním řešením.
Re: RM Pola
Na to jsem zapoměl, že ten regl umí jen 5V. Měnič by velmi pravděpodobně nešel zapojit mezi regulátor a motor, ale musel by být před. Měnič funguje taky nějak pulzně a kdyby do něj lezlo přerušovaný napětí (což z regulátoru leze), tak by to dělalo kdoví co. Navíc by to zrušilo tu regulaci :-)PetrP píše: Pro mě hned zásadní jedna věc, kam by se to vůbec zapojilo. Jestli mezi regl a motory tak OK. Pokud mezi baterku a regl, tak už je to problém. Protože ten mini regl od kolegy zvládne cca 5V (1S Li-XX / 4S Ni-XX). Tedy v takovém případě by byl měnič použitelný pouze k drobnému zvednutí napětí ze 4V na 5V, což je otázka, zda by to pro dané potřeby stačilo.
Jestli by ten volt navíc pomohl, to je otázka. Závislost napětí a otáček je u elektromotoru tuším lineární, takže by se teoreticky točil o nějakých 25 procent rychleji. Třeba by to v kombinaci s vyladěnými šrouby a vytuněnými motory stačilo :-).
Re: RM Pola
Jasně, toho jsem se právě obával, že to tak prosté nebude a kdoví jaká další úskalí ty měniče ještě skrývají. Než bych o tom vážně uvažoval, potřeboval bych si vše podstatné nastudovat a ujasnit, nejlépe asi vysvětlení od někoho, co elektronice náležitě rozumí. Každopádně žádný stres, jak jsem psal, možných řešení je více a nechci se upínat jen na jednu možnost.
Jinak pravda, že by třeba i to mírné zvýšení napětí (o 1V) mohlo mít dostatečný efekt. Dalo by se improvizovaně otestovat (podobně jako tu 2S lipol), nějaké přijímačové NiMH bych doma měl, akorát jestli by se to vešlo naložit na palubu. Každopádně by to ale permanentní řešení nebylo (kvůli té hmotnosti a rozměrům, právě proto jsem před časem konvertoval k těm 1S Li-Ion).
Ano, otáčky elektromotoru závisí na napětí zhruba lineárně, čehož běžně využívám k odhadům otáček při různém napětí zdroje. Ovšem to se týká chodu naprázdno bez zátěže. Pod zátěží otáčky samozřejmě klesnou, tedy už jen tření hřídelí apod. odpory v pohonné soustavě mohou motor zpomalit již na suchu. A když jsou šrouby ve vodě, tak otáčky klesnou ještě více. Ovšem o kolik přesně, to se mohu bohužel pouze dohadovat. V případě takové Musaši, kde je jeden větší silnější motor (280) plus převod do pomala zřejmě bude krouticí moment na hřídelích relativně vyšší, tedy se ty malé šrouby moc nezbrzdí ani ve vodě. Ovšem v případě přímého pohonu šroubů nějakými malými elektromotorky ten pokles otáček bude jistě o dost výraznější. Proto už jsem se také zajímal o možnosti jejich měření https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewtopic.php?id=4768
Jinak pravda, že by třeba i to mírné zvýšení napětí (o 1V) mohlo mít dostatečný efekt. Dalo by se improvizovaně otestovat (podobně jako tu 2S lipol), nějaké přijímačové NiMH bych doma měl, akorát jestli by se to vešlo naložit na palubu. Každopádně by to ale permanentní řešení nebylo (kvůli té hmotnosti a rozměrům, právě proto jsem před časem konvertoval k těm 1S Li-Ion).
Ano, otáčky elektromotoru závisí na napětí zhruba lineárně, čehož běžně využívám k odhadům otáček při různém napětí zdroje. Ovšem to se týká chodu naprázdno bez zátěže. Pod zátěží otáčky samozřejmě klesnou, tedy už jen tření hřídelí apod. odpory v pohonné soustavě mohou motor zpomalit již na suchu. A když jsou šrouby ve vodě, tak otáčky klesnou ještě více. Ovšem o kolik přesně, to se mohu bohužel pouze dohadovat. V případě takové Musaši, kde je jeden větší silnější motor (280) plus převod do pomala zřejmě bude krouticí moment na hřídelích relativně vyšší, tedy se ty malé šrouby moc nezbrzdí ani ve vodě. Ovšem v případě přímého pohonu šroubů nějakými malými elektromotorky ten pokles otáček bude jistě o dost výraznější. Proto už jsem se také zajímal o možnosti jejich měření https://forum.mo-na-ko.cz/portal/viewtopic.php?id=4768
Re: RM Pola
No, zas taková úskalí tam nejsou. Je to asi takové, jako spínaný BEC v regulátoru.PetrP píše:Jasně, toho jsem se právě obával, že to tak prosté nebude a kdoví jaká další úskalí ty měniče ještě skrývají.
Re: RM Pola
jasně... jen pak vědět jak řešit případné čoudíky, záhadná rušení, výpadky... měnič objednaný v únoru funguje bez problémů, s tím objednaným v květnu pořád nějaké problémy...semo píše:No, zas taková úskalí tam nejsou. Je to asi takové, jako spínaný BEC v regulátoru.PetrP píše:Jasně, toho jsem se právě obával, že to tak prosté nebude a kdoví jaká další úskalí ty měniče ještě skrývají.
pro většinu lidí voltmetr záhadná skříňka, měření něco jak alchymistické míchání elixírů. Zapojené ledky s odporem je vrchol dovedností.
A do takového prostředí doporučit spínanou věc, která má dost ostrý strop v mezních parametrech, připojený na zátěž která má při rozběhu dost velkou proudovou špičku...
Omlouvám se znalým. jenže znalí zase nepotřebují někam cpát měnič.
Re: RM Pola
Jeden zenový mistr napsal: „V mysli začátečníka existuje mnoho možností, v mysli odborníka jen několik“. :-) Já ale myslím, že je fajn, že se odborník ozval. Mohl by k tomu napsat něco víc.
Proudová špička je správná poznámka. Já ale žiju v tom, že tyhle malé motorky mají i při zablokování celkem malý proud (na nějakém jsem to i kdysi zkoušel, ale hodnoty si nepamatuju). Bylo by vhodné to změřit, což PetrP umí.
Měnič je určitě jedna z cest. Nemusí být nejsprávnější, nebo nejsnadnější, ale rozhodně objevitelská. Petr nechce měnit akumulátor a nemůže zvětšit lodí šrouby. Tak pak zbývá jen mírné zvýšení napětí nějakým takovýmto způsobem + maximální možné vylepšení vrtulí. A nebo výměna motorů.
Proudová špička je správná poznámka. Já ale žiju v tom, že tyhle malé motorky mají i při zablokování celkem malý proud (na nějakém jsem to i kdysi zkoušel, ale hodnoty si nepamatuju). Bylo by vhodné to změřit, což PetrP umí.
Měnič je určitě jedna z cest. Nemusí být nejsprávnější, nebo nejsnadnější, ale rozhodně objevitelská. Petr nechce měnit akumulátor a nemůže zvětšit lodí šrouby. Tak pak zbývá jen mírné zvýšení napětí nějakým takovýmto způsobem + maximální možné vylepšení vrtulí. A nebo výměna motorů.
Re: RM Pola
Dobré, že se tedy ozval odborník. Se SH jsme v konaktu na chatu, tedy případně možné ještě rozvést a upřesnit. Ale zatím to na mě působí, že aplikacě měničů v RC modelch zřejmě opravdu bude komplikovanější záležitost, u které by člověk měl dobře vědět, co dělá. Což zrovna není můj případ, elektronika není můj obor a více do hloubky se zrovna nevyznám. Mimo jiné také proto upřednostňuji spíš mechanická než elektronická řešení. Něco málo opravdu změřit umím, mám obyčejný multimetr, tedy DC napětí a proud (rozsah měřiče do 10A). Ale netuším, zda to dělám správně, to by musel někdo posoudit. Náročnější věci nezměřím (nemám lepší vybavení a/nebo neznám metodiku).
S těmi motorky mám alespoň orientační přehled, proudové odběry mají docela nízké, ale třeba neznám maximální blokovací proud (data jsem nenašel, leda změřit svépomocí). Zřejmě to ale nebude nic závratného ve srovnání s většími modelářskými motory). S proudovými špičkami ale zřejmě nemám šanci, rychlé změny obyčejný měřič nezachytí.
Ještě bych připomenul, že používám staré rádio FM 40 MHz, tedy větší riziko zarušení. Pokud někomu funguje s měničem dobře moderní RC (2,4 GHz), není to záruka, že sám nebudu mít problémy. Osobně bych se nejraději vyhnul aplikaci dalších elektronických zařízení v modelu. Čím víc komponent, tím větší riziko problémů (na jejichž řešení nejsem dost kompetentní). Ale jinak OK, dík za podnět. Nemusím a ani nemůžu vyzkoušet vše, ale každopádně se rád poučím a rozšířím obzory.
Závěr zatím jasný. Sice zřejmě ještě zkusím polaborovat se šrouby, ale spíš ze studijních důvodů, rozhodující průlom již od toho nečekám. Zřejmě zbývají ta dvě možná řešení, buď ponechat motory a zvýšit napětí, anebo ponechat zdroj a vyměnit motory. První možnost byla prověřena, na druhé bych chtěl ještě zapracovat.
S těmi motorky mám alespoň orientační přehled, proudové odběry mají docela nízké, ale třeba neznám maximální blokovací proud (data jsem nenašel, leda změřit svépomocí). Zřejmě to ale nebude nic závratného ve srovnání s většími modelářskými motory). S proudovými špičkami ale zřejmě nemám šanci, rychlé změny obyčejný měřič nezachytí.
Ještě bych připomenul, že používám staré rádio FM 40 MHz, tedy větší riziko zarušení. Pokud někomu funguje s měničem dobře moderní RC (2,4 GHz), není to záruka, že sám nebudu mít problémy. Osobně bych se nejraději vyhnul aplikaci dalších elektronických zařízení v modelu. Čím víc komponent, tím větší riziko problémů (na jejichž řešení nejsem dost kompetentní). Ale jinak OK, dík za podnět. Nemusím a ani nemůžu vyzkoušet vše, ale každopádně se rád poučím a rozšířím obzory.
Závěr zatím jasný. Sice zřejmě ještě zkusím polaborovat se šrouby, ale spíš ze studijních důvodů, rozhodující průlom již od toho nečekám. Zřejmě zbývají ta dvě možná řešení, buď ponechat motory a zvýšit napětí, anebo ponechat zdroj a vyměnit motory. První možnost byla prověřena, na druhé bych chtěl ještě zapracovat.
Re: RM Pola
Ladění pohonu III.
Během července testování pohonu dále pokračovalo a prověřil jsem různé záležitosti včetně některých podnětů z diskuze. Nejprve jsem se odhodlal exaktně rozřešit otázku maketové rychlosti, ať nehovoří jen pocity, ale i čísla. Zkusil jsem tedy změřit čas za který model ujede stanovenou vzdálenost podél břehu a zjistil, že mě instinkt neklamal a k dosažení teoretické maketové rychlosti by to opravdu chtělo ještě přidat ekvivalent několika uzlů (cca 0,15 m/s). První, co jsem poté zkusil, byla úprava tvaru šroubů (prohnutí listů, sklon zachován). Na rychlosti modelu se to však výrazněji neprojevilo a (nijak překvapivě) se citelně zhoršila účinnost při zpětném chodu.
Dále jsem se věnoval otázce úpravy elektromotorů. Na jejich vlastnosti má vliv jednak vinutí rotoru a jednak magnetické pole statoru (zde permanentní magnety). To by se dalo zesílit přiložením malých neodymových magnetů na plášť motoru. Co jsem však nastudoval, dle teorie má silnější magnetické pole statoru za následek zvýšení momentu (což by se mohlo hodit) ovšem také snížení otáček (což není zrovna žádoucí). Pokud by se ale magnetické pole naopak zeslabilo, tak by měly otáčky stoupnout. Při pokusech se mi právě podařilo najít takovou konfiguraci magnetů, kdy otáčky motoru dle poslechu patrně stouply (jevilo se zhruba srovnatelně se zvukem otáček při napětí vyšším o cca 1V). K praktickému otestování jsem však již nepřikročil. Celá věc totiž není tak prostá a má řadu zádrhelů. Jednak citlivost na nastavení. Slabší magnety nemají patrný vliv, silnější či nevhodně umístěné zase způsobí zablokování motoru (netočí se a odebírá nadměrný proud). Ani reprodukovatelnost pokusů nebyla uspokojivá. Perspektivnějším řešením by bylo převinutí rotoru, čímž by se parametry motoru daly změnit poměrně výrazně. Ovšem to už je pro mě poněkud komplikovanější záležitost (potřeba o tom něco znát a vědět jak správně na to, mimo jiné jak odvodit potřebný počet závitů a sílu drátu) a rozhodně snazší je pro mě sáhnout po vhodných alternativních motorech.
Zvýšení napětí pomocí měniče jsem se nakonec neodhodlal vyzkoušet kvůli obavám z možných problémů. Nicméně mě zajímalo zjistit, jak by si loď vedla při zvýšení napětí zdroje na cca 5V (4S Ni-XX), namísto aplikovaných 4V (nabitá 1S Li-XX), což by stále snesl použitý regulátor. Opět však nastal problém s rozměry a hmotností, jelikož 4 AA články NiMH jsou na tom v daném ohledu výrazně hůře než jedna malá Li-Ion/Li-Pol (ostatně hlavní důvod, proč jsem právě těmto zdrojům dal v minimodelech přednost). Klasický držák tužkovek (2x2) se na palubu vůbec nevešel, bylo třeba místo něj použít dva propojené 2x1 a i bez nástaveb byla lodička příliš těžká na příď. Při testovací plavbě model plul dle očekávání o něco rychleji, ale posun nebyl dostatečně výrazný. Možným důvodem byly špatné baterky (letité tužkovky Panasonic, jejichž napětí pod zátěží výrazně klesá a jak jsem později ověřil, na motorech tak bylo ve skutečnosti stěží 4,5V). Chtěl jsem tedy test opakovat s lepšími baterkami (zánovní Eneloop v dobré kondici, držící cca 5V i při zatíženém pohonu), ovšem při testu loďka překvapivě plula ještě pomaleji, než předtím. To jsem však již tušil zradu a choval podezření, že s použitými motory něco není v pořádku.
Nějaké znepokojivé signály jsem obdržel již dříve a den před zatím poslední plavbou se motory při testech na stole a ve vaně chovaly vyloženě divně a podezřele (nadměrně vysoký odběr již naprázdno a další symptomy). Obávám se tedy, že se s nimi již nic dobrého nesvede, a tak jako tak budou zralé na výměnu. Nyní už zřejmě není perspektivní ztrácet čas dalšími pokusy s laděním původního pohonu, dosud provedené testy naznačují, že k požadovanému nárůstu rychlosti zřejmě bude třeba přidat něco víc na výkonu (a otáčkách). V další etapě testování se tedy chystám pustit do dříve avizovaného zkoušení jiných typů elektromotorů.
Během července testování pohonu dále pokračovalo a prověřil jsem různé záležitosti včetně některých podnětů z diskuze. Nejprve jsem se odhodlal exaktně rozřešit otázku maketové rychlosti, ať nehovoří jen pocity, ale i čísla. Zkusil jsem tedy změřit čas za který model ujede stanovenou vzdálenost podél břehu a zjistil, že mě instinkt neklamal a k dosažení teoretické maketové rychlosti by to opravdu chtělo ještě přidat ekvivalent několika uzlů (cca 0,15 m/s). První, co jsem poté zkusil, byla úprava tvaru šroubů (prohnutí listů, sklon zachován). Na rychlosti modelu se to však výrazněji neprojevilo a (nijak překvapivě) se citelně zhoršila účinnost při zpětném chodu.
Dále jsem se věnoval otázce úpravy elektromotorů. Na jejich vlastnosti má vliv jednak vinutí rotoru a jednak magnetické pole statoru (zde permanentní magnety). To by se dalo zesílit přiložením malých neodymových magnetů na plášť motoru. Co jsem však nastudoval, dle teorie má silnější magnetické pole statoru za následek zvýšení momentu (což by se mohlo hodit) ovšem také snížení otáček (což není zrovna žádoucí). Pokud by se ale magnetické pole naopak zeslabilo, tak by měly otáčky stoupnout. Při pokusech se mi právě podařilo najít takovou konfiguraci magnetů, kdy otáčky motoru dle poslechu patrně stouply (jevilo se zhruba srovnatelně se zvukem otáček při napětí vyšším o cca 1V). K praktickému otestování jsem však již nepřikročil. Celá věc totiž není tak prostá a má řadu zádrhelů. Jednak citlivost na nastavení. Slabší magnety nemají patrný vliv, silnější či nevhodně umístěné zase způsobí zablokování motoru (netočí se a odebírá nadměrný proud). Ani reprodukovatelnost pokusů nebyla uspokojivá. Perspektivnějším řešením by bylo převinutí rotoru, čímž by se parametry motoru daly změnit poměrně výrazně. Ovšem to už je pro mě poněkud komplikovanější záležitost (potřeba o tom něco znát a vědět jak správně na to, mimo jiné jak odvodit potřebný počet závitů a sílu drátu) a rozhodně snazší je pro mě sáhnout po vhodných alternativních motorech.
Zvýšení napětí pomocí měniče jsem se nakonec neodhodlal vyzkoušet kvůli obavám z možných problémů. Nicméně mě zajímalo zjistit, jak by si loď vedla při zvýšení napětí zdroje na cca 5V (4S Ni-XX), namísto aplikovaných 4V (nabitá 1S Li-XX), což by stále snesl použitý regulátor. Opět však nastal problém s rozměry a hmotností, jelikož 4 AA články NiMH jsou na tom v daném ohledu výrazně hůře než jedna malá Li-Ion/Li-Pol (ostatně hlavní důvod, proč jsem právě těmto zdrojům dal v minimodelech přednost). Klasický držák tužkovek (2x2) se na palubu vůbec nevešel, bylo třeba místo něj použít dva propojené 2x1 a i bez nástaveb byla lodička příliš těžká na příď. Při testovací plavbě model plul dle očekávání o něco rychleji, ale posun nebyl dostatečně výrazný. Možným důvodem byly špatné baterky (letité tužkovky Panasonic, jejichž napětí pod zátěží výrazně klesá a jak jsem později ověřil, na motorech tak bylo ve skutečnosti stěží 4,5V). Chtěl jsem tedy test opakovat s lepšími baterkami (zánovní Eneloop v dobré kondici, držící cca 5V i při zatíženém pohonu), ovšem při testu loďka překvapivě plula ještě pomaleji, než předtím. To jsem však již tušil zradu a choval podezření, že s použitými motory něco není v pořádku.
Nějaké znepokojivé signály jsem obdržel již dříve a den před zatím poslední plavbou se motory při testech na stole a ve vaně chovaly vyloženě divně a podezřele (nadměrně vysoký odběr již naprázdno a další symptomy). Obávám se tedy, že se s nimi již nic dobrého nesvede, a tak jako tak budou zralé na výměnu. Nyní už zřejmě není perspektivní ztrácet čas dalšími pokusy s laděním původního pohonu, dosud provedené testy naznačují, že k požadovanému nárůstu rychlosti zřejmě bude třeba přidat něco víc na výkonu (a otáčkách). V další etapě testování se tedy chystám pustit do dříve avizovaného zkoušení jiných typů elektromotorů.
Re: RM Pola
Ladění pohonu IV.
Záhadnému chování původních elektromotorků jsem se přirozeně snažil přijít na kloub. Problém jsem diskutoval s kolegy a poté přikročil k jejich rozebrání a prozkoumání. Vše se zdálo OK až na jednu věc, komutátory byly zanesené černou hmotou (viz. foto), která zřejmě bránila správnému dotyku uhlíků a způsobovala tak pozorované nežádoucí efekty jako jiskření na komutátoru, kolísání proudu a otáček apod. Popsané potíže jsem si zřejmě způsobil sám přehnanou péčí. Loni na podzim jsem motorkům před jejich zabudováním do trupu promazal ložiska řídkým olejem, který se nejspíš dostal kam neměl a spolu s otěrem z uhlíků vytvořil zmíněnou pastu, která komutátory zanesla. Tedy další zkušenost a poučení pro příště, čeho se vyvarovat. Komutátory jsem očistil, motory opět sestavil a vyzkoušel. Vše se zdálo opět v pořádku a motory znatelně ožily. Před zahájením testování jiných typů elektromotorů jsem tedy ještě provedl poslední test s původním vybavením pro ověření dřívějších výsledků.
Ponechal jsem testovací šrouby s velkým stoupáním a nejprve vyzkoušel standardní zdroj 1S Li-Ion. Výsledek měření rychlosti modelu byl stejný jako při analogickém testu počátkem července. Poté jsem zopakoval improvizované zapojení se 4S NiMH a tentokrát byl rozdíl jasně patrný. Rychlost se dle očekávání o něco zvýšila a nechybělo mnoho, aby konečně dosáhla požadované hodnoty. Kdoví, jak by si loď vedla, pokud by nebyla baterkami tolik přetížená (zabořená příď ryjící vodu). Výsledek je však každopádně informativní, jelikož bych tak jako tak nechtěl řešit komplikace spojené se změnou napájecího akumulátoru a nadále se chci přidržet jednočlánků Li-Ion. Snad již brzo uvidím, jak si ve spojení s nimi povedou jiné elektromotory.
Záhadnému chování původních elektromotorků jsem se přirozeně snažil přijít na kloub. Problém jsem diskutoval s kolegy a poté přikročil k jejich rozebrání a prozkoumání. Vše se zdálo OK až na jednu věc, komutátory byly zanesené černou hmotou (viz. foto), která zřejmě bránila správnému dotyku uhlíků a způsobovala tak pozorované nežádoucí efekty jako jiskření na komutátoru, kolísání proudu a otáček apod. Popsané potíže jsem si zřejmě způsobil sám přehnanou péčí. Loni na podzim jsem motorkům před jejich zabudováním do trupu promazal ložiska řídkým olejem, který se nejspíš dostal kam neměl a spolu s otěrem z uhlíků vytvořil zmíněnou pastu, která komutátory zanesla. Tedy další zkušenost a poučení pro příště, čeho se vyvarovat. Komutátory jsem očistil, motory opět sestavil a vyzkoušel. Vše se zdálo opět v pořádku a motory znatelně ožily. Před zahájením testování jiných typů elektromotorů jsem tedy ještě provedl poslední test s původním vybavením pro ověření dřívějších výsledků.
Ponechal jsem testovací šrouby s velkým stoupáním a nejprve vyzkoušel standardní zdroj 1S Li-Ion. Výsledek měření rychlosti modelu byl stejný jako při analogickém testu počátkem července. Poté jsem zopakoval improvizované zapojení se 4S NiMH a tentokrát byl rozdíl jasně patrný. Rychlost se dle očekávání o něco zvýšila a nechybělo mnoho, aby konečně dosáhla požadované hodnoty. Kdoví, jak by si loď vedla, pokud by nebyla baterkami tolik přetížená (zabořená příď ryjící vodu). Výsledek je však každopádně informativní, jelikož bych tak jako tak nechtěl řešit komplikace spojené se změnou napájecího akumulátoru a nadále se chci přidržet jednočlánků Li-Ion. Snad již brzo uvidím, jak si ve spojení s nimi povedou jiné elektromotory.
-
-
Akce
-
-
Plachetnice RG-65
Kde: Kaskády, Galanta
Kdy: 10. 10.
Roupovské lodičky
Kde: Koupaliště Roupov
Kdy: 10. 10.
Fühlinger See Regatta
Kde: Fühlinger See, Köln
Kdy: 10. - 11. 10.
-
-
Reklama
-
