Případně, kdyby 400vka motor nestačil, by tam šla snadno dát 480ka, má stejnou rozteč šroubů. Ale je jasný, že převodovka je dělaná na nějaký výkon, tak víc asi ne.

Co ten hluk? Je to opravdu tak zlé? O dostatečnosti pohonu již přesvědčen jsem, ale ten hluk mě trochu trápí. Kdyby tam byl bezkartáčovej motor na přímo, s nějakýma malýma otáčkama, bylo by to pěkně tichý. Ale je to zas nejmíň 1000 Kč navíc.

Jak velký máš k němu šroub a jakou baterku s reglem?

Také se přikláním ke kolegům. Já kompaktům dosud nepřišel na chuť a výrazně vyšší cena je jen jeden důvod. Odjakživa jsem měl za to, že to bylo vyvinuto pro rychlíky a právě pro ně je aplikace kompaktů nejšikovnější, zatímco pro "makety" už diskutabilnější. Víceméně mohu zopakovat a rozvinout poznámky od kolegů. Kompakty jsou prostě takové moc standardizované a zdaleka ne vždy patřičně sednou. Přijde mi správnější a logičtější pořizovat hřídele na míru konkrétní lodi, a ne loď přizpůsobovat hřídeli, co je k dispozici. Kompakty jsou pro pár standardních typů motorů a při aplikaci jiných je to potíž. Je to pro pohon napřímo, bez převodů (i když to nyní vyvracíš, dosud jsem netušil, že na tu  přírubu lze převodovka připevnit). Kompakty využívají pevné spojky, které moc neuznávám. Přikláním se k názoru, že spojka by měla být naopak pružná, aby vyrovnávala případné nepřesnosti a tlumila různé rázy a vibrace. Pevná spojka musí být namontována zcela precizně, sebemenší nesouosost povede k problémům. Což by sice u MP JET nemělo být moc pravděpodobné (renomovaný výrobce, dobrá kvalita a přesnost), ale už jsem o nějakých takových potížích s kompakty také zaslechl (nevím zda MPJET anebo jiný výrobce). Trubky (hřídelová pouzdra) bývají na můj vkus moc tlustá a nedělají se provedení pro maketové hřídele (vně trupu holé). Také to uchycení motoru k přírubě z čelní strany může dělat problémy při (de)montáži (prostorové omezení uvnitř trupu). Suma sumárum mi to prostě nevychází pro kompakty zrovna příznivě a dosud mě nepřesvědčily k vyzkoušení. V malých lodičkách co jsem zatím vesměs stavěl ostatně ani nejdou plnohodnotné hřídele s ložisky použít a jen jsem různě improvizoval stylem drát v trubičce. Dvakrát jsem použil do větší lodi (monitor, parník) standardní kupovanou hřídel (M3 Vladyka), která mi délkou zrovna dovnitř tak akorát vyšla. Ovšem klasickou bez příruby, která by v těch případech byla na nic (nestandardní elektromotor respektive parní stroj). Pro současné a budoucí stavby jsem objednal hřídele v Admiralshopu na míru přesně dle mých přestav (délka, průměr pouzdra, pozice mazacího otvoru). Doufám že tam případně v budoucnu bude možné objednat i sofistikovanější maketové hřídele (hodně dlouhé, potřeba více ložisek uvnitř, vně trupu holé, na konci druhé kratší pouzdro s ložisky pro zabudování do hřídelové podpěry). MP JET je sice kvalitní firma a mám její výrobky rád, ale obávám se, že mi s takovým specifickým zadáním jen tak nepomůže.

Výše napsané ovšem neber jako dehonestaci, jen odlišný názor. Tak je to v technické praxi běžné, že existuje více řešení, každé má své výhody a nevýhody a záleží na každém konstruktérovi co upřednostňuje, jaké parametry a vlastnosti jsou pro danou aplikaci podstatné apod.

Ještě poznámka k těm MP JET převodovkám. Bývaly svého času mezi letci oblíbené a rozšířené, měly kvalitné renomé. Masivní nástup "střídavých" pohonů (zejména populární "oběžky") co mají dosatečný krouticí moment při nižších otáčkách je však odsunul stranou. Nevím zda se ještě vyrábí (v nabídce však jak vidno jsou) a v obchodech se ještě občas sehnat dají (sám jsem je před nějakou dobou sháněl, hodlám využít v jedné příští lodi, i když obecně pokud možno preferuji spíš pohon napřímo).

Rozumím, sám také často z lenosti používám řešení, co se mi nejsnáze nabízí. Jak jsem napsal, domnívám se, že ta pohonná sestava bude vyhovující, pouze ten zvýšený hluk by mohl vadit. Ale to je také věc osobního pohledu. Někteří preferují, když loď vydává nějaké zvuky. Buď jako imitace hlučného pohonu předlohy, ovšem místo převodovky by byl lepší spíš zvukový modul (otázka na kterou neznám odpověď, zda zvukový modul hluk převodovky vhodně přebije, anebo naopak převodovka projev zvukového modulu pokazí). Potom jsem zaslechl, že někteří soutěžní modeláři vyžadují hluk pohonu pro zpětnou vazbu při citlivém ovládání lodi při manévrech v doku.

Ohledně článku v časopise dík za uznání, pozitivní zpětná vazba jistě potěší. Ten článek není nic nového, jen recyklát článku publikovaného na Monaku. V řešení je něco dalšího (rozsáhlejší článek o teorii stavby lodního trupu, co též vyšel na Monaku), zřejmě z toho udělají seriál na pokračování. Publikaci v tisku jsem se dlouho bránil, jelikož mi přišlo, že pro má neumělá díla je publikace na netu víc než dostatečná a že v časopisech by se mělo psát především o kvalitních modelech od těch, co opravdu umí. A naučné metodické články by měli psát zkušení praktici a ne teoretici mého typu. Jenže realita je taková, že redakce trpí nedostatkem námětů a když z RCR projevili zájem o ty mé starší články z Monaka, tak jsem nakonec kývnul. Uvidíme, jak to dopadne, v zásobě bych toho měl více, nějaké další mé články z Monaka, plus modely dosud publikované pouze v DF.

Tom si jistě zasluhuje uznání a pozornost, na rozdíl ode mě staví precizně zpracované makety, s kterými se nemusí stydět chodit na soutěže. To je zrovna ten případ jak píšu výše, články o takových lodích by se měly v časopisech hojně objevovat pro poučení a inspiraci ostatním. Bohužel řada šikovných stavitelů z různých důvodů publikovat nemůže či nechce, tedy buďme rádi za každý takový zajímavý článek.

Není zač, myslím, že si chválu plně zasluhuješ. Mimo jiné i za to, že se neváháš o výsledky své práce podělit. Příklady jistě táhnou a vhodná modelářské osvěta je plně na místě. Sám mohu potvrdit, že mě časopisy a jiné zdroje nalákaly a motivovaly do modelařiny. O něco později to zas bylo MoNaKo, co mě inspirovalo do plovoucích RC modelů, tak jak zmiňuji právě na úvod toho článku o Musaši. A to takovým způsobem, že mě dokázalo přesvědčit, že k modelaření není třeba spousta peněz a složitého vybavení. Že není třeba aspirovat na mistrovskou úroveň, ale že lze mít radost a uspokojení i z jednoduchého a nedokonalého díla. Což je právě důvodem, proč se odvažuji své modely publikovat (alespoň na netu). Ohledně kvality mých výtvorů si vůbec nic nenamlouvám, samozřejmě existuje řada šikovnějších modelářů s jejichž modely se ty mé nemohou srovnávat. Ale já chci právě ukázat všem potenciálním zájemcům, že není třeba se bát, že modelaření nemusí být nutně složitá věda, dosahovat vysoké nároky a že splnit si svůj sen může prakticky každý. Pevně doufám, že to s dnešní mladou generací nebude tak zlé, jak se mnohdy traduje a že i mezi nimi si modelářství najde své nové příznivce.