no ono jde také o pevnost a pokud se v lodích vyznáš určitě vzpomeneš na výrobu skutečných lodí metodou sendviče sklo - extruPS -sklo.
je to nejpevnější verze  a zároven nejlehčí bez použití exoticismů jako uhlík či dural.
co se týče modelu na fotkách  je to pěkné jen mi tam chybí právě ta vnitřní laminovaná vrstva, stejný postup jsem sem dával do galerie vlétě 2007 jako zkušební malý trup a to včetně toho lepení polyuretanovým truhlářským pěnolepem.Ten ve spárách vytvoří klínky sám i bez sešikmování planěk a celek je tak i vyztužen podélně , z čehož plyne i možnost vypustit některá nepodstatná žebra.

Experiment č. 2 - extruporová žebra (6 mm) potažená extruporem (u mně 3 mm), rádiusy vyplněné plným extruporem s následnou laminací, jsem použil už na třech lodních trupech (Pawlina, Jenis, TR ko). U Pawliny jsem odstranil pouze žebra a laminoval i zevnitř a vzniklý sendvič dal trupu neuvěřitelnou tuhost. Jen ta 3 mm obšívka dovoluje max. osovou vzdálenost žeber asi 60 mm. Jinak jeden trup (kopyto) cca. 12 - 15 hod. práce do laminace. Je pravda, že jinak to asi ani neumím.

Nic mi posílat nemusíš, herex mám a dělám s ním. Takže vím co píšu. Kdybys chtěl, tak Ti pošlu i vzorek ať ho máš v ruce :-)

A přibalím i kartón, ať máš i praxi a neodsuzuješ něco, co jsi nezkusil.

Tak abych si byl jistý, tak jsem to dneska vyzkoušel (Herex + PS) a je to jak rádio Jerevan.

Dotaz na Rádio Jerevan : Jde použít HEREX C70 hnědé barvy od Havla v tlouštce 3mm jako žebra mezi výplň z polystyrénu?

Odpověď: Ano, jde to použít ALE:

- při použití bílého kuličkového PS jde brousit ale velmi opatrně. Bílý PS je mírně měkčí než herex
- při použití extrudovaného PS (ten bez kuliček, homogenní, obvykle barevný) je tvrdost PS a Herexu srovnatelná a přibroušení žebra je víc než pravděpodobné
- povrch v okolí herexového žebra je po vybroušení velmi pěkný, nedochází k "vystoupení" žebra. Bohužel po přiložení šablony se zjistí, že žebro má mírně jiný rozměr.

Takže závěr pro mě - nevím, proč používat drahý materiál když stejnou službu vykoná i šablona nebo čára fixem zboku na PS (brousím až vyleze černý flek) anebo žebra z násobně levnějšího materiálu. Co se týče pevnosti kostry z herexu tak taky spíš nic než moc. Kreslí se na to blbě.

Na Hukvaldech v kroužku z Herexu stavěli pětistovky... Podle plechové šablony krájeli díly z H. nožem. Po slepení prosytili pryskyřicí. Stavba rychlá a OK.... Pak přišly závody a tu něco prasklo, tu se něco ulomilo,...problémy. A jenom proto, že nedali na něho tkaninu.
Herex je určený jako výplň pro kompozitní sendviče. Tam je vynikající. Ale jinde?  Proč pořád každý používá materiály na věci na které nejsou určeny?....

Merrimack:
Karton na kostru použít lze (viz. vystřihovánky), ale z pevnostních důvodů jen menší velikosti. Pokud se použije nikoli technika vyplňování předem sestavené kostry, ale postup dle SH Granita (sestavení předem vyříznutých bloků polystyrenu), nic podle mně nebrání použití i na větší trupy. Mně se s kartonem naopak pracuje velmi dobře (řezání, stříhání), žádný problém. Při broušení vydrží víc než polystyren takže úlohu žeber zastane dobře. Je to materiál snadno dostupný a laciný, akorát je třeba přemýšlet co zvládne a jaké jeho použití už je neúčelné či přímo nesmysl.

K tvému postupu nic zásadního nenamítám. Polystyren je jasný, Herex však neznám a jeho vlastnosti neřeším. Ať už je to s ním jakkoli, nejsem zrovna příznivcem exotických materiálů, dávám přednost spíš tomu co je laciné a snadno dostupné. I když ne vždy a za každou cenu (např. laminování s polyesterem či 1200 odmítám a radši si dám práci se sehnáním něčeho lepšího).

Proč by mělo být dřevo nevhodný materiál, vždyť se používá po generace. Že potřebuje na ochranu proti vodě impregnovat a laminovat je určitě nevýhoda, ale jinak není důvod ho zatracovat. Plast a laminát mají jasnou výhodu v odolnosti proti vodě, ale osobně se mi s nimi nepracuje tak dobře a tradiční materiály jako dřevo (včetně balzového) a papír mi sedí víc. Ovšem nevidím to tak vyhraněně, v praxi dávám přednost kombinaci různých dostupných materiálů.

Nemá smysl se přít, každý má své oblíbené materiály a postupy odpovídající jeho individuálním podmínkám. Nedá se univerzálně tvrdit co je nejlepší apod. Vždycky záleží za jakých podmínek a k jakému účelu.

Merrimack:
Citlivost na vodu je u dřeva jasná, ale to se dá ošetřit olaminováním. S pevností pokud vím nemají klasické dřevěné trupy problém (pokud jsou důkladně slepené) a pokud se přistoupí k olaminování, tak ani s odolností proti vodě a trvanlivostí. Co jsem se dočetl o podobných problémech, tak se to vždycky týkalo neolaminovaného dřevěného trupu. Alespoň co je mi známo.
Laminát je pokud vím velice stálý, odolný a trvanlivý, ale s plasty je to horší. Některé mohou skutečně měknout v teple, ale to může nastat leda při velkém přehřátí, třeba v parném létě v autě, jinak ne. Co je horší je jejich stárnutí. Plasty časem křehnou vlivem UV záření. Povrchová úprava a skladování v bedně bez přístupu slunečního světla proti tomu samozřejmě pomáhá.
Odolnost proti výbuchu je věc náležité pevnostní dimenzace. Dostatečně silná exploze by poškodila i laminát a naopak slabší vbuch můžou přežít i křehčí trupy.
2 m obr má pochopitelně patřičnou kinetickou energii a srážka může být nepříjemná. Opět to ale není pouze o materiálu, ale i o intenzitě kolize a patřičné dimenzaci konstrukce. Pravda že laminát jako mimořádně pevný a houževnatý materiál snese při identické tloušťce víc.

Každý používá to co umí. Je jasné, že ten kdo má třeba z práce přístup k laminovacím materiálům a technologiím to přirozeně využije i při stavbě modelů a nevidí v tom nic zvláštního. Pro jiného je to však exotika. Osobně jsem se k laminování dostal teprve před 3 roky a to jen díky ambici stavět poněkud větší a trvanlivější lodní modely, jelikož jsem pochopil, že bez laminování to nepůjde. Klasický sklolaminát je pro mně vrchol technologie a do specialit se pouštět nechci. Jediným krokem (z mého pohledu nutným a užitečným) bylo to sáhnutí po lepších laminovacích pryskyřicích, na místo tradičních náhražkových surovin s horšími vlastnostmi. Něco už jsem vyzkoušel a vím že obyčejné olaminování kopyta není nic extrémně těžkého. Potíže jsou, ale to platí pro každou techniku a dá se zlepšit praxí. Co mi ale pořád vadí, že je to taková špinavá upatlaná práce, co vyžaduje práci v dílně. Příliš se v tom nevyžívám, ale spíš omezuju na nutné případy. Z uvedeného je pochopitelné, že preferuju spíš stavbu trupu nějakou jinou metodou a s použitím materiálů, s kterými se mi lépe pracuje a následné vyrobení sendviče oboustranným olaminováním, než přímé laminování skořepiny z více vrstev tkaniny. Komu nedělá laminování žádný problém, asi není co řešit, nejlepší co může udělat. Akorát stále zůstává otázka optimální přípravy kvalitního kopyta. Tvůj postup je jedna možná cesta, jistě ale existují další.

jen na okraj poznámka ....
Né vždy je modernost a účelnost totožná s módou....příklad z praxe .....uhlíkový  nosník vyvažovacích listů u mikrovrtulníku .
Originál z uhlíku vydržel jeden náraz a praskl za patřičného efektu tříštění a zapichování štěpin do měkkých tkání nedaleko stojícího ufona,(šlo o kulatinu 1mm průměru ), náhrada z klasické skelné kulatinky za 1/400 ceny se stejnou váhou a přesnotí už přežila 23 nárazů bez nejmenšího poškození....
tudíž o účelnosti používání mooooooodního uhlíku na modelařské aplikace mám nedá se říci pouze pochybnosti......:D
P.S. chápu jeho využití v aplikacích skutečnho leteckého či raketového podnikání, ale u modelu je to KRAVINA
obzvláště bez použití technologie pro jeho zpracování doporučené.....kolega jistě ví a používá je.